Tak jako každou druhou květnovou neděli v roce, slavíme i letos Den matek. Je jakýmsi poděkováním za to, co pro nás maminky dělaly a dělají. Ačkoli má tento svátek dlouhou historii, která sahá až do začátku dvacátého století, u nás vešel v povědomí relativně nedávno. Před rokem 1989 měl totiž prioritu Mezinárodní den žen, který oslavoval ženy pro jejich přínos při budování socialismu. Pojďte s námi na tuto dobu zavzpomínat a připomeňte si, jak se tehdy maminkám a potažmo i jejich dětem žilo.
Mateřství je jednou z oblastí, ve které se poměrně jasně potkávají názory několika generací. Zatímco naše maminky kroutí hlavou nad všemi vymoženostmi, které jsou v dnešní době při péči o děti běžné, ty mladé zase argumentují tím, že se jejich maminky měly líp. Nemusely platit hypotéky, shánět chůvy, protože ve školce nebo v jeslích místa byla, a nestrachovaly se o to, že budou po skončení mateřské bez práce. Na děti měly mnohem více času. Život plynul pomaleji a z dnešního pohledu tak nějak víc v klidu. Jenže skutečnost tak růžová rozhodně nebyla. Tehdejší režim lidem diktoval všechno a výchova dětí nebyla výjimkou.
Porody na povel
V dnešní době ženy rodí podle svého rozhodnutí, klidně i doma za pomoci duly. Tu si mohou vzít i jako doprovod do porodnice, vyzbrojeny porodním plánem, podle kterého hodlají svého potomka přivést na svět. Přítomnost tatínka je samozřejmostí. Kdysi to bylo samozřejmě jinak. Maminky rodily výhradně v porodnicích a podle stejného scénáře, na neosobních sálech s bílými kachlíčky. Neminul je klasický klystýr, nástřih hráze a odebrání miminka hned po porodu. Bez řečí. Porodnicí neustále znělo drnčení telefonů, protože se tatínkové dožadovali informací. Svého potomka pak zpravidla viděli poprvé, když jim ho manželka ukázala z okna pokoje. Samozřejmostí bylo očkování a pokud se šestinedělka trápila s kojením, byla tu hned láhev s Feminarem. Vždyť proč se namáhat.
Jesle a návrat do práce
Zatímco dnes může být maminka teoreticky na mateřské až čtyři roky, v socialistické společnosti bylo žádoucí, aby se žena vrátila brzy zpět do práce. Proto fungovaly jesle, které přijímaly děti zpravidla od šesti měsíců do tří let. O práci z domova nemohla být řeč a v podnicích byla běžná pracovní doma od brzkého rána. Znamenalo to vzbudit dítě, vypravit jeho i sebe, dopravit ho do jeslí nebo později školky či družiny a běžet do práce. Pracovní doba končila (pokud žena nepracovala na směny) často kolem třetí či čtvrté odpoledne, kdy maminka pádila z práce pro potomka a cestou domů v nejbližší samoobsluze nakoupila. Výhodou byly ovšem babičky. Pokud ji měla rodina nablízku, bylo to jako jackpot. Dříve odcházely ženy do důchodu brzy po padesátce a jejich životní náplní se často staly křížovky, pletení, práce na zahrádce a hlídání vnoučat.
A co tatínek?
Dnes panuje přeci jen větší rovnoprávnost, než tomu bylo dříve. Po celé generace platilo, že muž vydělává peníze a stará se o auto, žena pečuje o děti a o domácnost. Nikdo jaksi neřešil, že maminky chodí také do zaměstnání. Takže zatímco si pánové po příchodu z práce lehli na gauč, ženy to měly jinak. Odpoledne na ně čekala další směna v podobě praní, žehlení, vaření a mytí nádobí. Abychom ale všem mužům nekřivdili, samozřejmě byli i tací, kteří manželce pomohli, ale byla jich přeci jen menšina.
Důležité je zmínit, že o chytrých pračkách, sušičkách a myčkách nádobí se našim maminkám mohlo opravdu jen zdát. Stejně tak jako o hromadách jídel v podobě polotovarů, dovážkové službě nebo papírových plenkách a mnohých dalších věcí, které jsou samozřejmostí dnešní doby.
„Když jsem měla volnou chvíli, nikdy jsem neseděla s rukama v klíně. Pletla jsem nebo šila, hlavně na děti. Oblečení v obchodech moc nebylo, tak jsem se snažila děti oblékat podle střihů z Burdy, co jsme si půjčovaly s kolegyněmi. Nebavilo mě to, ale co jsem měla dělat,“ vzpomíná paní Eva.
Dnešní mladé maminky si také mnohdy stěžují, že nestíhají. Mají sice k dispozici všechny moderní vymoženosti, ale na druhou stranu mnohé z nich musí nebo chtějí pracovat. V zájmu zachování duševního zdraví potřebují věnovat nějaký čas i samy sobě, což je v naprostém pořádku. Těžko říci, která generace to měla složitější. Vždycky má všechno svůj rub i líc. A tak jako jejich maminky, i ony jednou budou svým dospělým dcerám pravděpodobně říkat: „Vy to máte mnohem jednodušší, než jsme měly my.“
A jak vzpomínáte na mateřství za socialismu vy?
Galerie: Mateřství za socialismu
Dostávala jsem dřevákem na zadek: Herečka Zuzana Zlatohlávková otevřeně nejen o svém divokém temperamentu a tenisové kariéře
Nejčtenější články
Doporučujeme

Rodiče prarodiče - nastavte si při hlídání vnoučat pravidla a nehlídejte každý den!

Výchova dle nejbohatšího muže planety: Děti se víc naučí na internetu než ve škole. Měly by zažít i těžkosti

Mateřství jim zničí sny a vezme svobodu. Co když žena nechce děti? Česká studie odkryla důvody, proč se tak dnešní ženy rozhodují

Věty, které vašemu dítěti mohou zničit navždy sebevědomí. Jaká je jejich vhodná alternativa?

Babystalking: Nový způsob, jak ženatí muži podvádějí své manželky. Téměř každá žena zažila tento způsob nechtěného seznamování

Dědičnost po rodičích: Po matce můžete mít nejen chronické nemoci

Mnoho rodičů se přiklání k soukromým mateřským školám

Herečka Veronika Arichteva praktikuje respektující výchovu svého syna: Fyzické tresty jsou podle ní tabu

Výchova dětí je alfou a omegou jejich života. Facky nejsou přínosem. Tento postoj zastával i zesnulý elitní psycholog Radek Ptáček











