
Porodní báby, známé také pod mnoha dalšími názvy jako ženy položné, nebo v minulosti jako báby pupkořezné, jsou jednou z nejstarších a nejdůležitějších profesí v historii lidstva. Bez jejich pomoci by řada žen a jejich potomků nepřežila, a to i přesto, že neměly k dispozici téměř žádné nástroje nebo snad vzdělání. Jaká je historie těchto žen?
Historie porodních bab sahá až do paleolitu, kdy ženy rodily v náročných a často život ohrožujících podmínkách. V průběhu věků se role porodních bab vyvíjela společně s měnícími se společenskými normami a medicínskými poznatky.
Z antiky do českých zemí
V antice byly porodní báby uznávanými odbornicemi, jejichž práce byla založena na hlubokých znalostech a intuici. Sóran z Efesu, antický autor, ve svém díle O věcech ženských popsal ideální vlastnosti porodní báby. „Žena gramotná, duchaplná, obdařená dobrou pamětí, pracovitá, počestná a bez smyslových vad. Má mít zdravé končetiny, silné tělo a dlouhé štíhlé prsty s krátkými nehty. Má být klidné povahy, střízlivá, bez předsudků a nemá být chtivá peněz, aby neposkytovala látky vyvolávající potrat za úplatu,“ zněla slova z díla O věcech ženských, které je považováno za nejlepší starověkou učebnici gynekologie a porodnictví.
Jak to ale bylo u nás? V českých zemích se nejstarší zmínky o porodních bábách datují do konce 12. století. Do té doby rodily ženy pouze za přítomnosti dalších žen z příbuzenstva, muži měli k porodu přístup přísně zakázán. Situaci ve středověku neulehčovalo ani stále sílící křesťanství, které jako nejideálnější početí uznávalo to neposkvrněné Panny Marie a krvavé zákroky bývaly spojeny s ďáblem, proto je nemohli provádět lékaři. K porodům proto přistupovaly právě porodní báby, které často neměly žádné vzdělání a žily na okraji společnosti.
Kýchání a zabitá slepice
Protože se vyznaly v bylinkách, bývaly někdy považovány za šarlatánky, nebo dokonce čarodějnice. Často to byly nevzdělané a většinou se výhradně jednalo o starší ženy a vdovy, které již za svůj život nasbíraly mnoho zkušeností. Nedisponovaly téměř žádnými pomůckami a u těžkých porodů se musely vyrovnávat z řadou komplikací. Pokud například dítě během porodu zemřelo a matka přežila, snažily se porodní báby vyjmout mrtvé tělíčko pomocí nálevů a napařování. Přišla-li matka o život a byla naděje na záchranu dítěte, provedla porodní bába primitivní císařský řez.
V 14. století byl dokonce v Praze údajně proveden první císařský řez, při kterém přežila matka i dítě. Tento případ ukazuje, že i ve středověku mohla být medicína pokročilejší, než se obecně předpokládá. V raném novověku začaly vznikat různé porodní příručky, které ale často hlásaly úplné nesmysly. Například se v nich tvrdilo, že je snadnější porodit chlapce než děvče. Urychlit porod se podle nich dalo uměle vyvolaným kýcháním. Na levé stehno rodičky se také přivazovalo srdce z čerstvě zabité slepice. Po porodu se muselo ihned odvázat, aby nedošlo k vyhřeznutí střev matky.
Vzdělávání porodních bab
Až Marie Terezie požadovala, aby porodní báby měly alespoň minimální vzdělání, a tak se ženy musely zúčastňovat krátkých kurzů a přihlížely pitvám, aby měly alespoň základní přehled o anatomii ženy. Porodní báby procházely zkouškami před ranhojičem a nosily odznak, aby se vědělo, že jsou ke své profesi vyškolené.
V 18. století zejména bohaté paničky a šlechtičny začaly služby porodních bab odmítat a vyhledávaly zkušené chirurgy, kterým se začalo říkat babici. Měli zajistit bezpečnější porod a zároveň tím padlo tabu o přítomnosti mužů u porodu. Od toho byl už jen kousek k porodnickým ústavům, jenž měly ještě více eliminovat hrozbu úmrtí jak u matky, tak dítěte, opak byl ale pravdou. Lékaři k rodičkám totiž často přicházeli s neumytýma rukama od jiných nemocných pacientů či od pitvy, a tak snadno šířili nákazu. To se změnilo až po roce 1847 s příchodem dezinfekce.
V té době se začala funkce porodních bab pomalu vytrácet, až po otevření prvního českého porodnického ústavu v Apolinářské nemocnici v Praze vymizela na čas docela. V posledních letech se ale pozice opět vrátila, i když s honosnějším názvem porodní asistentka. Tyto ženy jsou dnes vysoce kvalifikovanými zdravotnickými pracovnicemi, které musí projít rozsáhlým vzděláváním a certifikací. Jejich role se rozšířila na široké spektrum péče o matku a dítě, od prenatálního poradenství až po péči po porodu.
Dostávala jsem dřevákem na zadek: Herečka Zuzana Zlatohlávková otevřeně nejen o svém divokém temperamentu a tenisové kariéře
Nejčtenější články
Doporučujeme

Hvězdy mu předpověděly vzestup i děsivý konec. Osud Albrechta z Valdštejna se zjevil věhlasnému mágovi Keplerovi

Nehasnoucí naděje a nesmírná bolest rodičů. Mezinárodní den nenarozeného dítěte je právě dnes

Mlsný jazýček Marie Terezie: Snídala sladké, milovala opulentní večeře a potrpěla si i na exotickou kávu a čokoládu

Syfilis jako postrach českého království. Nemoc postupně likvidovala tělo i psychiku mnoha panovníků

Nádherná Amal Clooney přísahá na jednu superpotravinu. Je na míru ušitá ženám a vyladí menopauzu i rozhozenou psychiku

„Můj manžel se mi po porodu odcizil. Jsem máma, ale už ne žena,“ píše smutně Alice

Nezastavitelné tornádo Petra Nesvačilová: Herečka je známá svým humorem a energií. Soukromí si však pečlivě hlídá

Kvíz z naší historie: Nejen Bílá hora a okupace v srpnu 1968. Těchto 10 významných dat byste měli mít v malíku

"Potratová bába" z Manhattanu: Madam Restell zbavovala ženy nechtěných těhotenství, nakonec spáchala sebevraždu







