Přejít k hlavnímu obsahu

Kde se vzaly porodní báby: Ženy z okraje společnosti pomáhaly rodit vznešeným paničkám, požívaly mrtvé slepice

Porodní báby, známé také pod mnoha dalšími názvy jako ženy položné, nebo v minulosti jako báby pupkořezné, jsou jednou z nejstarších a nejdůležitějších profesí v historii lidstva. Bez jejich pomoci by řada žen a jejich potomků nepřežila, a to i přesto, že neměly k dispozici téměř žádné nástroje nebo snad vzdělání. Jaká je historie těchto žen?

Přidejte si Svět Ženy do oblíbených na Google zprávách

Historie porodních bab sahá až do paleolitu, kdy ženy rodily v náročných a často život ohrožujících podmínkách. V průběhu věků se role porodních bab vyvíjela společně s měnícími se společenskými normami a medicínskými poznatky.

Z antiky do českých zemí

V antice byly porodní báby uznávanými odbornicemi, jejichž práce byla založena na hlubokých znalostech a intuici. Sóran z Efesu, antický autor, ve svém díle O věcech ženských popsal ideální vlastnosti porodní báby. „Žena gramotná, duchaplná, obdařená dobrou pamětí, pracovitá, počestná a bez smyslových vad. Má mít zdravé končetiny, silné tělo a dlouhé štíhlé prsty s krátkými nehty. Má být klidné povahy, střízlivá, bez předsudků a nemá být chtivá peněz, aby neposkytovala látky vyvolávající potrat za úplatu,“ zněla slova z díla O věcech ženských, které je považováno za nejlepší starověkou učebnici gynekologie a porodnictví.

Jak to ale bylo u nás? V českých zemích se nejstarší zmínky o porodních bábách datují do konce 12. století. Do té doby rodily ženy pouze za přítomnosti dalších žen z příbuzenstva, muži měli k porodu přístup přísně zakázán. Situaci ve středověku neulehčovalo ani stále sílící křesťanství, které jako nejideálnější početí uznávalo to neposkvrněné Panny Marie a krvavé zákroky bývaly spojeny s ďáblem, proto je nemohli provádět lékaři. K porodům proto přistupovaly právě porodní báby, které často neměly žádné vzdělání a žily na okraji společnosti.

Mohlo by se vám líbit

Těhotenství v Osvětimi: Potraty bez narkózy, tajné porody a škrcení novorozenců

Hrůzy spáchané v koncentračních táborech za druhé světové války zůstanou už navždy činy, které normální lidská mysl dodnes nedokáže pochopit. V Osvětimi umíraly a trpěly miliony lidí a mezi nimi i tři těhotné ženy, jimž se jejich stav podařilo utajit. Jak dokázaly porodit a zachránit své děti?
svetzeny.cz

Kýchání a zabitá slepice

Protože se vyznaly v bylinkách, bývaly někdy považovány za šarlatánky, nebo dokonce čarodějnice. Často to byly nevzdělané a většinou se výhradně jednalo o starší ženy a vdovy, které již za svůj život nasbíraly mnoho zkušeností. Nedisponovaly téměř žádnými pomůckami a u těžkých porodů se musely vyrovnávat z řadou komplikací. Pokud například dítě během porodu zemřelo a matka přežila, snažily se porodní báby vyjmout mrtvé tělíčko pomocí nálevů a napařování. Přišla-li matka o život a byla naděje na záchranu dítěte, provedla porodní bába primitivní císařský řez.

V 14. století byl dokonce v Praze údajně proveden první císařský řez, při kterém přežila matka i dítě. Tento případ ukazuje, že i ve středověku mohla být medicína pokročilejší, než se obecně předpokládá. V raném novověku začaly vznikat různé porodní příručky, které ale často hlásaly úplné nesmysly. Například se v nich tvrdilo, že je snadnější porodit chlapce než děvče. Urychlit porod se podle nich dalo uměle vyvolaným kýcháním. Na levé stehno rodičky se také přivazovalo srdce z čerstvě zabité slepice. Po porodu se muselo ihned odvázat, aby nedošlo k vyhřeznutí střev matky.

Mohlo by se vám líbit

Jste určitě rodiče vlastního dítěte? Reálné příběhy dětí, které zaměnili v porodnici

Záměna dětí v porodnici je noční můrou všech rodičů. Dříve se uvádělo, že se chyba stane jednou na tisíc porodů. Aktuální skutečné číslo nikdo nezná, ale záměny dětí by díky novým kontrolním opatřením v porodnicích měly být už jen velmi vzácné. Přesto se stále dějí a dnes pro vás máme dva reálné příběhy záměny dětí.
svetzeny.cz

Vzdělávání porodních bab

Až Marie Terezie požadovala, aby porodní báby měly alespoň minimální vzdělání, a tak se ženy musely zúčastňovat krátkých kurzů a přihlížely pitvám, aby měly alespoň základní přehled o anatomii ženy. Porodní báby procházely zkouškami před ranhojičem a nosily odznak, aby se vědělo, že jsou ke své profesi vyškolené.

V 18. století zejména bohaté paničky a šlechtičny začaly služby porodních bab odmítat a vyhledávaly zkušené chirurgy, kterým se začalo říkat babici. Měli zajistit bezpečnější porod a zároveň tím padlo tabu o přítomnosti mužů u porodu. Od toho byl už jen kousek k porodnickým ústavům, jenž měly ještě více eliminovat hrozbu úmrtí jak u matky, tak dítěte, opak byl ale pravdou. Lékaři k rodičkám totiž často přicházeli s neumytýma rukama od jiných nemocných pacientů či od pitvy, a tak snadno šířili nákazu. To se změnilo až po roce 1847 s příchodem dezinfekce.

V té době se začala funkce porodních bab pomalu vytrácet, až po otevření prvního českého porodnického ústavu v Apolinářské nemocnici v Praze vymizela na čas docela. V posledních letech se ale pozice opět vrátila, i když s honosnějším názvem porodní asistentka. Tyto ženy jsou dnes vysoce kvalifikovanými zdravotnickými pracovnicemi, které musí projít rozsáhlým vzděláváním a certifikací. Jejich role se rozšířila na široké spektrum péče o matku a dítě, od prenatálního poradenství až po péči po porodu.

Mohlo by se vám líbit

Hitlerova továrna na děti: Program Lebensborn měl zajistit nástupce dokonalé a čisté rasy

Šílených a zvracených nápadů měl Adolf Hitler v hlavě hodně a mnohé bohužel realizoval. Jedním z nich byl také program Lebensborn, jenž měl za úkol zalidnit Třetí říši čistokrevnou árijskou rasou. Plán byl jednoduchý - orgie příslušníků SS s vhodnými dívkami, únosy dětí pro převýchovu nebo adopce děti od neprovdaných těhotných žen. O budoucí část generace Árijců bylo postaráno v domovech pro matky, kde se rodilo jako na běžícím pásu.
svetzeny.cz
Zdroj článku
×