Bohnický ústavní hřbitov, kterému se také přezdívá „Hřbitov bláznů“, se nachází v severní části Prahy necelý kilometr od Psychiatrické nemocnice v Bohnicích. Přečtěte si, čím se liší od ostatních hřbitovů a proč vám bude běhat mráz už jen při pohledu na vstupní bránu!
Foto: archiv Barbory Wittové
Ošetřovatelé, řádové sestry, sebevrazi, vrazi, žháři, ale i děti
Jako první zde byl pohřbený jedenáctiletý pacient František Jankovský roku 1909. Nebyl však zdaleka posledním dítětem, které zde navždy spočinulo. Údajně zde byly pohřbívány i děti, které zemřely během porodu pacientek, které mnohdy do ústavu přicházely těhotné, a také další dětští pacienti. Posledním místem odpočinku se však stal Bohnický ústavní hřbitov i pro některé řádové sestry a ošetřovatele, kteří se zde o pacienty starali, dále také pro místní úředníky, dělníky a dokonce i vojáky z nedalekého zajateckého tábora, kteří v roce 1916 podlehli tyfu. Pochopitelně zde byli pohřbíváni i dospělí pacienti, mezi kterými byli také často vojáci, kteří během války přišli o rozum, vrazi, žháři nebo pacienti, kteří si vzali život sami. Roku 1951 se zde přestalo oficiálně pohřbívat, ale údajně zde proběhlo několik pohřbů i poté. Celkem zde bylo pohřbeno přes 4200 lidí!
Znepokojivé legendy, z kterých běhá mráz po zádech
Podle některých zdrojů je zde pohřbeno tolik těl, že musely být pohřbívány hromadně hned do tří vrstev. Jiné zdroje zase tvrdí, že rakve vyráběli samotní pacienti a často v nich tak pochovávali své přátele, známé a někdy i rodinné příslušníky. Na hřbitově je také pohřbený vrah Pavlíček, který se měl v roce 1936 přiznat k mediálně známé vraždě Otýlie Vranské, jejíž tělo bylo nalezeno rozčtvrcené v cestovním kufru. Vražda Vranské se však nikdy neobjasnila, jelikož se Pavlíček během vyšetřování oběsil. Podle legendy na tomto hřbitově leží i Gavrilo Pricip, atentátník na arcivévodu Ferdinanda d’Este, který svým atentátem zapříčinil 1. světovou válku. V jihozápadním rohu hřbitova jsou prý pohřbeni šílení násilníci a vrazi a právě v této části hřbitova cítí mnoho lidí, jako by je někdo rdousil a podivné mrazení po celém těle.
Kaple ústavního hřbitova byla vystavěna spolu s hřbitovem a márnicí roku 1909. Hřbitov byl katolický, pro nekatolíky a lidi, kteří spáchali sebevraždu, byla vyhrazena část po pravé straně kaple. Církev těmto lidem odmítala dát poslední pomazání a jejich těla byla pohřbívána bez rakví, kdy byla pouze zabalena do plátna a zasypána vápnem. V 80. letech probíhaly v prostorech kaple satanistické rituály, v roce 1989 pak kapličku vypálili místní vandalové. Z kaple tak zbylo pouhé torzo, do kterého dodnes lidé nosí svíčky a někteří se zde dokonce pokoušejí o různé zlověstné rituály.
Dostávala jsem dřevákem na zadek: Herečka Zuzana Zlatohlávková otevřeně nejen o svém divokém temperamentu a tenisové kariéře
