Když se v roce 1929 objevilo jméno JAWA, nikdo ještě netušil, že se jednou stane synonymem pro českou motorku. Začátek přitom nebyl zrovna pohádkový. První motocykl značky totiž díru do světa neudělal.
Dnes stačí vyslovit JAWA a mnoha lidem se vybaví červená motorka, vůně benzinu a garáž, ve které se něco opravuje už třetí sobotu. Jenže za slavnou značkou je příběh plný odvážných rozhodnutí, velkých úspěchů, politických zvratů i několika pořádných pádů. A začalo to mužem, který původně vyráběl něco úplně jiného.
Janeček chtěl změnu
František Janeček nebyl na začátku žádný motocyklový nadšenec, který by od dětství snil o tom, že bude vyrábět motorky. Jeho hlavním oborem byla zbrojní výroba. Jenže koncem dvacátých let se rozhodl změnit směr a pustil se do motocyklů.
Pomohla mu k tomu německá firma Wanderer, od které koupil licenci na výrobu motocyklů. A protože názvy firem tehdy zřejmě nemusely procházet žádnou soutěží o největší marketingovou kreativitu, řešení bylo vlastně docela jednoduché. Janeček plus Wanderer dalo JAWA. Značka byla v Československu zaregistrována 17. srpna 1929.
Jenže samotné jméno ještě úspěch nezaručí. První JAWA 500 OHV, které se začalo říkat Rumpál, zákazníky příliš nenadchla. Motocykl měl své kvality, ale na trhu už panovala konkurence a nováček to neměl vůbec jednoduché.
Janeček měl přesto jednu důležitou vlastnost. Nevzdával se po prvním neúspěchu. A tak přišel druhý pokus. JAWA 175 Villiers byla lehčí, levnější a pro běžného člověka mnohem lákavější. Reklama slibovala lepší stroj za méně peněz. Tentokrát se trefila do černého a z motorky se stal prodejní hit.
Motorka pro obyčejné lidi
Úspěch JAWY 175 přišel ve správnou chvíli. Motocykl nebyl jen hračkou pro nadšence s penězi navíc. Pro spoustu lidí představoval praktický způsob, jak se dostat z místa na místo. A když k tomu motorka nestála majlant, bylo rozhodnuto.
Firma začala rychle růst. Ve třicátých letech vznikly nové továrny v Týnci nad Sázavou a Kvasinách a JAWA se pustila dokonce i do automobilů. Motorky ale zůstávaly hlavním tahákem. Zdálo se, že značce nic nestojí v cestě. Jenže pak přišla válka a plány dostaly velmi nečekanou stopku.
Rozpad Československa a německá okupace znamenaly pro JAWU zásadní zlom. Továrny se dostaly pod německou kontrolu a místo běžných motocyklů se vyráběla vojenská technika. František Janeček navíc v roce 1941 zemřel na rakovinu plic. Zakladatel už tedy další kapitoly svého podniku nezažil.
Po válce ovšem čekalo na JAWU překvapení. Část součástek, které Janeček nechal před okupací ukrýt, se podařilo najít. Zatímco jiné firmy se teprve vzpamatovávaly z válečných škod, JAWA měla z čeho znovu skládat motocykly. A brzy přišel jeden z jejích nejslavnějších modelů. JAWA 250 Pérák.
Pérák přišel jako hvězda
Pérák byl přesně ten typ motorky, který dokáže značce udělat jméno. Měl moderní konstrukci, zajímavý vzhled a především navázal na pověst JAWY jako výrobce schopného přijít s něčím technicky zajímavým.
Jenže poválečné Československo už se ubíralo jiným směrem. V roce 1945 byla JAWA zestátněna a její další osud už nebyl v rukou rodiny Janečkových. Firma přesto pokračovala v růstu a začala se výrazně orientovat na zahraniční trhy, především na východ a do rozvojových zemí.
JAWA se postupně dostala do Indie, Egypta, Turecka a dalších zemí. Některé modely se tam vyráběly licenčně. Motorky se tak dostaly k lidem, kteří by se k evropské technice jinak možná vůbec nedostali. V některých zemích se dokonce jméno JAWA používalo téměř jako obecné označení motocyklu.
Značka navíc nebyla jen výrobcem levných a dostupných strojů. Ve čtyřicátých a padesátých letech patřila k technicky zajímavým výrobcům a získala řadu patentů. Některé technologie zamířily do zahraničí. Samočinnou spojku si například pořídila Honda. To už není špatná vizitka pro československou továrnu.
Na závodech pořád válela
Kde JAWA dlouho neztrácela dech, byly závody. Její motocykly se prosazovaly v motocyklových soutěžích, na ploché dráze i na silničních okruzích. Značku proslavili také závodníci a jedním z nejznámějších byl František Šťastný.
Ten v roce 1961 získal titul vicemistra světa v kategorii do 350 kubických centimetrů. JAWA tak měla v době, kdy už začínala ztrácet dech na běžném trhu, pořád velmi dobré jméno na závodních tratích. Motorka z garáže možná začínala technologicky stárnout, ale na oválu ještě uměla pořádně zatopit konkurenci.
Problémy se naplno začaly projevovat od šedesátých let. Reorganizace připravila JAWU o několik výrobních závodů a firma postupně ztrácela technický náskok. Zatímco světoví výrobci přicházeli s novými řešeními, JAWA se stále více opírala o tradici a osvědčené konstrukce.
V osmdesátých letech už byla situace podobná jako u tehdejší Škody. Značka měla obrovské jméno, oddané fanoušky a dlouhou historii, ale proti západní konkurenci technologicky zaostávala. Po roce 1989 přišla privatizace a následně konkurz. Vypadalo to, že slavné jméno může skončit v dějinách.
Doporučujeme
reklama
JAWA přesto nezmizela
Tím ale příběh nekončí. V roce 1989 se oddělila divišovská výroba plochodrážních speciálů a ta pokračovala pod názvem Jawa Divišov. Týneckou část se zase podařilo v roce 1997 obnovit jako JAWA Moto. Slavná značka tedy přežila, i když už zdaleka nebyla průmyslovým gigantem jako v dobách své největší slávy.
A možná právě proto má JAWA dodnes tak zvláštní kouzlo. Není to příběh bezchybných vítězů. Je to příběh značky, která několikrát narazila, několikrát vstala a pokaždé si s sebou nesla kus českého motocyklového příběhu. Některé legendy zkrátka nepotřebují jezdit nejrychleji. Stačí, když je člověk pozná podle zvuku motoru ještě dřív, než je vůbec uvidí.
