Simo Häyhä: Tichý finský farmář, který se proměnil v nejúspěšnějšího odstřelovače historie

Říkali mu Bílá smrt. Ne proto, že by toužil po slávě. Ale proto, že se v zimní krajině doslova rozpouštěl. A když zazněl výstřel, už bylo pozdě.

Dětství v krajině, která vychovává lovce

Simo Häyhä se narodil roku 1905. V malé vesnici Rautjärvi na finsko ruském pomezí. Vyrůstal v prostředí, kde byla práce tvrdá, zima nemilosrdná a příroda neodpouštěla chyby. Od dětství lovil, rybařil a trávil čas v lese. To byla škola, kterou žádná vojenská akademie nenahradí. Nestudoval vysoké školy, neměl ambice dobývat svět. Chtěl být rolníkem jako jeho otec. Ale už v mládí se ukázalo, že má výjimečný zrak, klidnou hlavu a trpělivost, která se nedá naučit. Vlastnosti, které se později ukázaly jako smrtelně účinné.

Vojenský výcvik bez iluzí a bez okázalosti

Na vojnu nastoupil v roce 1925. Pro Simu to nebyl šok. Fyzickou námahu znal z domova a disciplína mu nebyla cizí. Sloužil u cyklistického praporu, prošel poddůstojnickým výcvikem a brzy vynikal ve střelbě. Nebyl nejhlasitější ani nejambicióznější, ale když dostal pušku, byl přesný. Vždy. Po vojně vstoupil do finské domobrany Suojeluskunta, kde se účastnil střeleckých soutěží a pravidelně vyhrával. Střílel bez efektů, bez gest. Prostě trefoval cíl. Nikdo tehdy netušil, že se z těchto soutěží rodí legenda.

Zimní válka jako zkouška národa

V listopadu 1939 vpadl Sovětský svaz do Finska. Očekával rychlé vítězství. Místo toho narazil na lesy, mráz a tvrdohlavé obránce. Zimní válka se stala symbolem odporu slabšího proti silnějšímu a Simo Häyhä jedním z jejích nejtemnějších symbolů. Byl nasazen v oblasti řeky Kollaa, kde teploty klesaly k minus čtyřiceti stupňům. Zatímco sovětští vojáci mrzli, Finové splývali s krajinou. A mezi nimi Simo, drobný muž v bílém, který vyrážel na lov téměř každý den.

Statistika, která děsí i po desetiletích

Oficiálně má Häyhä potvrzeno 259 zásahů odstřelovací puškou. Další stovky nepřátel zabil samopalem Suomi při bojích zblízka. Sám mluvil o zhruba pěti stech zabitých. Bez chlubení. Bez emocí. Za tři měsíce bojů se stal nejúspěšnějším odstřelovačem v dějinách moderních válek. Sovětské velení na něj vypsalo odměnu a vysílalo proti němu vlastní snipery i dělostřelectvo. Marně. Bílá smrt přežívala.

Den, kdy měl příběh skončit

V březnu 1940, jen pár dní před koncem války, byl Häyhä zasažen tříštivou střelou do obličeje. Čelist mu byla rozdrcena, tvář znetvořena. Jeho spolubojovníci ho našli mezi mrtvými. Přežil. Probral se z kómatu přesně v den, kdy byl podepsán mír. V novinách si přečetl zprávu o vlastní smrti a musel ji dementovat. Ironie, která by se do románu nehodila, byla by moc přehnaná.

Návrat do civilního ticha

Po válce byl povýšen přímo maršálem Carlem Gustafem Emilem Mannerheimem, což byl největší hodnostní skok v historii finské armády. Simo se ale k vojenství už nikdy nevrátil. Zranění mu to nedovolilo. Vrátil se k tomu, co znal. K lovu, psům, tichu lesa. Žil skromně, stranou pozornosti. O válce mluvil málo. Když se ho v roce 1998 zeptali, jak se stal tak přesným střelcem, odpověděl jedním slovem. Cvičením.

Odkaz muže, který nemluvil hlasitě

Simo Häyhä zemřel v roce 2002. Bylo mu 96 let. Většinu života prožil jako obyčejný venkovan. Jen tři měsíce z něj udělaly legendu, kterou historie nepřehlédne. Nebyl to muž, který by válku miloval. Byl to muž, který ji přežil a udělal, co považoval za nutné. Nejlépe, jak mohl.

Znáte nejslavnější umělce a jejich ikonická díla, která změnila dějiny výtvarného umění? Otestujte se v našem kvízu!