Kvíz: Základní vojenská služba už není povinná, hantýrku vojáků ale pamatují mnozí. Jak jste na tom vy?

Vojenská služba byla v socialistickém Československu považována za součást výchovy každého muže. Mladí muži, obvykle po skončení střední školy nebo učení, obdrželi povolávací rozkaz a museli narukovat. Vítězům ve školních branných cvičeních to možná nevadilo, ale pro většinu to znamenalo dva dlouhé roky v armádním režimu. Řada vojáků už v osmnácti letech měla rodiny, od kterých musela odejít, nebo přítelkyně, u kterých se obávali nevěry.

Život na vojně

Kasárna se po dobu vojenské služby staly jejich druhým domovem. Denní řád byl nemilosrdný: ranní budíček, rozcvička, dril, nekonečné pochody, zbrojní zkoušky a samozřejmě nekonečné „buzerace“ od starších a zkušenějších. Nejhůře na tom byli bažanti – čerstvě narukovaní vojáci, kteří si museli projít obdobím tvrdého záběhu, než se stali mazáky.

Mnoho mladých mužů se samozřejmě snažilo vojenské službě vyhnout. Studenti vysokých škol dostávali odklad a někdy se jim po ukončení studia vojenská služba zkracovala. Vyhnout se nucenému zlu dalo také nějakou nemocí. Pokud se diagnóza potvrdila, muž v tu chvíli obdržel takzvanou „modrou knížku“ a na vojnu nemusel. Nicméně pro většinu platilo: dva roky služby byly nevyhnutelností.

Mohlo by se vám líbit

Narkobaron Frank Lucas: Pašoval heroin v rakvích vojáků, po změně identity bojoval proti organizovaným živlům

Porevoluční změny

Sametová revoluce v roce 1989 přinesla nejen svobodu a demokracii, ale i postupnou změnu v armádní službě. Přísný socialistický model začal pomalu ustupovat a v roce 1993, kdy došlo k rozdělení ČSFR na Českou a Slovenskou republiku, se vojna začala zkracovat. Namísto dvou let se sloužilo už jen osmnáct měsíců a později dokonce jen dvanáct měsíců. Náplň služby se ale příliš neměnila, stejně jako podmínky na kasárnách, kde vládla šikana a jasně daná hierarchie.

Zároveň se ale začínalo diskutovat o možnosti přejít na plně profesionální armádu. Pro mnoho mladých mužů to byla skvělá zpráva, více než polovina branců se každoročně pokoušela vojenské službě vyhnout a právě snižující se počet odvedenců byl jedním z důvodů, proč se začalo uvažovat o zrušení povinné vojny.

Mohlo by se vám líbit

Tajné krysí stezky: Před válkou sloužily uprchlíkům, po válce je využívali nacisté k útěku před spravedlností

Konec povinné vojenské služby

Definitivní konec vojenské služby přišel v roce 2004, kdy Česká republika přešla na plně profesionální armádu. Bylo to nejen kvůli neoblíbenosti vojny mezi mladými muži, ale také kvůli modernizaci armády a vstupu ČR do NATO. Vést velkou armádu z branců už nedávalo smysl, protože moderní konflikty vyžadovaly vysoce kvalifikované profesionály.

A tak vojna, kdysi noční můra i chlapská škola života, skončila. Starší generace na ni vzpomíná s nostalgií, mladší ji znají jen z historek otců a dědečků. Dnes je vojenská služba v Česku zcela dobrovolná a profesionální armáda funguje bez povinné branné povinnosti. Pokud si chce člověk udělat představu, jak to na vojně chodilo, může zhlédnout seriál Chlapci a chlapi nebo například filmy Tankový prapor či Copak je to za vojáka...

Zajímá vás válka a válečné prostředí? Pak jste určitě viděli seriál M.A.S.H.! Jak dobře si ho pamatujete? Otestujte se v našem kvízu.

Mohlo by se vám líbit

"Otvor slečny Shilling" pomohl vyhrát válku: Svéhlavou Beatrice zvanou Tilly odrazovali od vysoké školy, nakonec zachránila Evropu