Tadeusz Kościuszko: Inženýr a voják, který bojoval za svobodu ve dvou kontinentech

Jeho život je vlastně nádherný důkaz, že historie umí být někdy až neuvěřitelně filmová. Šlechtic bez velkého jmění, který se stal americkým generálem. Vojenský inženýr, co dokázal budovat pevnosti i naději. A člověk, který věřil, že svoboda není výsada vyvolených, ale něco, o co se má bojovat všude, kde ji někdo zkouší zadupat do země.

Šlechtic bez velkého majetku, ale s velkou hlavou

Kościuszko se narodil 4. února 1746 ve vesnici Mereczowszczyzna na území tehdejší Polsko-litevské unie (dnes Bělorusko). Pocházel ze šlechtické rodiny, ale žádné zlaté klenoty a přepych si nepředstavujme. Spíš menší panství, pár poddaných a pocit, že když chce člověk něco dokázat, musí se naučit používat hlavu. Mladý Tadeusz začal studovat, ale rodinné okolnosti mu to zkomplikovaly. Nakonec však zamířil na Kadetskou školu ve Varšavě, kde se z něj stal důstojník se slušnou výbavou znalostí. Jenže v Polsku zrovna bouchaly konflikty a on z toho neměl dobrý pocit. Takže udělal to, co občas udělají i velmi chytří lidé: sbalil se a odjel do Paříže, kde studoval umění, architekturu, filozofii osvícenství a hlavně vojenské inženýrství. Protože když už utíkáte před domácím chaosem, aspoň se u toho naučte něco užitečného.

Nešťastná láska a letenka do Ameriky bez zpáteční

Po návratu domů ho čekalo studené překvapení. Rodinný majetek byl v troskách a šance na slušnou kariéru taky nic moc. Kościuszko si chvíli vydělával jako učitel u významné šlechtické rodiny Sosnowských. A jako to v příbězích bývá, zamiloval se do dcery Ludwigy. Problém byl, že otec dívky měl na ženicha trochu jiné nároky než pouhé charisma a dobré známky z geometrie. Vztah utnul, Kościuszko to zkusil obejít útěkem a romantikou, ale dopadlo to tak, jak to v aristokratických rodinách obvykle dopadá: žádná svatba, žádné požehnání, jen ponížení a další důvod zmizet.

Pokusil se ještě uchytit v cizí armádě, neúspěšně. A pak přišla zpráva, která mu změnila život. V Severní Americe se kolonisté vzbouřili proti Britům. Pro Kościuszka to nebyla jen válka, ale možnost. Když už mu Evropa zavřela dveře, otevře si okno přes oceán. V roce 1776 vyrazil do Ameriky a dorazil tam krátce po vyhlášení nezávislosti. A z učitele matematiky se během chvíle stal muž, který Američanům doslova pomohl ubránit jejich sen.

West Point, Saratoga a Polák, který naučil Ameriku stavět pevnosti

V Americe Kościuszko rychle pochopil, že tady nevyhrává ten, kdo nejvíc křičí o svobodě, ale ten, kdo umí postavit dobré opevnění. Byl jmenován inženýrem Kontinentální armády a dostal úkoly, které rozhodně nebyly pro někoho, kdo si chce jen “udělat zkušenost v zahraničí”. Pracoval na fortifikacích ve Filadelfii, na různých vojenských táborech a jeho největší sláva přišla u Saratogy. Právě tam jeho opevnění výrazně pomohlo americkému vítězství, které bývá označováno za jeden z klíčových zlomů celé války. Později mu byla svěřena stavba pevnosti West Point na řece Hudson. Ne ledajakého místa, ale bodu, který měl kontrolovat důležitou oblast a chránit New York. George Washington jeho práci podporoval a Kościuszko postupně sbíral respekt jako člověk, který nejen umí vymyslet plán, ale taky ho skutečně dotáhne. V roce 1783 byl povýšen na generála a dostal pozemky i peníze. Jenže jeho srdce bylo pořád doma. Svobodu vybojoval Americe, ale Polsko ho mezitím potřebovalo ještě víc.

Návrat do Polska a válka, která měla být poslední kapkou

V roce 1784 se Kościuszko vrací domů a vidí zemi, která se mu doslova rozpadá pod rukama. Polsko bylo pod tlakem Ruska a Pruska a reformátoři se snažili zachránit, co se dá. Čtyřletý sejm plánoval posílení armády, což byla pro Kościuszka šance znovu sloužit. V roce 1789 je jmenován generálmajorem a brzy se ukazuje, že to není jen “hezká funkce pro navrátilce z Ameriky”. Když roku 1792 ruská vojska vtrhla do země, Kościuszko se vyznamenal v bitvách a získal vyznamenání Virtuti Militari.

Jenže pak přišla facka. Král se přidal na stranu targowické konfederace, tedy těch, kdo reformy sabotovali a zvali Rusko “na pomoc”. Kościuszko to nespolkl. Rezignoval, odešel do emigrace a začal plánovat povstání. Tohle je moment, kdy z vojáka roste symbol. Protože on už nebojoval jen proti armádě. Bojoval proti myšlence, že o osudu země rozhodují cizí mocnosti a domácí zrádci v jedné partě.

Povstání 1794: kosy, odvaha a poslední pokus zachránit vlast

V březnu 1794 Kościuszko dorazil do Krakova a 24. března veřejně přísahal věrnost národu. Tím odstartoval povstání, které dnes nese jeho jméno. Nejznámější epizoda přišla 4. dubna u Racławic, kde se proslavili rolníci vyzbrojení kosami. Ano, kosami, nástrojem na trávu, ne na impéria. Kościuszko pochopil něco zásadního: bez rolníků Polsko nezvedne hlavu. Proto vydal Połaniecký univerzál, který rolníkům ulevoval od nevolnictví a sliboval ochranu. V tehdejší době to byla skoro revoluce. Povstání chvíli žilo, bránila se Varšava, lidé věřili. Jenže síla Ruska a Pruska byla obrovská a v říjnu u Maciejowic byl Kościuszko zraněn a zajat. Bez něj povstání postupně zkolabovalo a po třetím dělení Polska země zmizela z mapy. Jenže Kościuszko na mapě zůstal, v hlavách lidí.

Exil, zásady a odkaz, který přežil mocnosti i módní vlny

Kościuszko byl vězněn v Petrohradě a svobodu získal roku 1796, kdy ho nový car Pavel I. propustil. Poté zamířil do USA, ale dlouho se tam nezdržel. Vrátil se do Evropy, žil u Paříže a zapojil se do politických aktivit a snahy držet polskou otázku při životě. Setkal se s Napoleonem, ale nedůvěřoval mu. Byl to totiž typ člověka, který radši zůstane sám, než aby se stal dekorací něčí propagandy. Stejně skeptický byl i k ruským slibům o obnově Polska. Ke konci života se stáhl do Švýcarska, do Solothurnu, kde 15. října 1817 zemřel. Jeho tělo bylo převezeno do Krakova na Wawel, srdce skončilo ve Varšavě. A pak se začalo dít to, co se děje jen výjimečným lidem: Kościuszko přerostl vlastní život. Má mohyly, sochy, ulice, okresy v USA, město v Mississippi, horu v Austrálii. Jenže jeho největší památník není z kamene. Je to jednoduchá myšlenka, že svoboda není luxus pro vyvolené, ale právo pro všechny. A že někdy ji musí bránit člověk, který umí stejně dobře stavět pevnosti jako charakter.

Která žena prolétla Atlantik a stala se ikonou ženské odvahy? Poznejte příběh Amelie Earhart, která vzlétla za hranice očekávání.