Pětkrát denně v jiném kostýmu: Göring miloval diamanty víc než armádu. Nakonec všechny přelstil kyanidovou kapslí

Většina jeho kolegů z vedení strany se snažila budovat image asketických bojovníků, ale Hermann na to šel úplně jinak. S korpulentní postavou a tváří pudrovanou jako u barokní markýzy se stal ikonou režimu, která sice budila u spojenců hrůzu, ale v soukromí se nejraději věnovala krádežím vzácných obrazů a drahých kamenů.

První světová válka a piloti

Letecká kariéra mladého Hermanna odstartovala s razancí, kterou by mu mohl závidět i leckterý dnešní akční hrdina. Jako následovník legendárního Rudého barona sice v kokpitu prokázal nezpochybnitelnou odvahu, ale také ukázal svou první velkou slabost a tou byla absolutní neschopnost přijmout prohru. Když Německo podepsalo kapitulaci, raději nechal stroje své jednotky roztřískat o zem, než aby je předal vítězům. Tato teatrální gesta ho doprovázela celý život a stala se jeho poznávacím znamením v každé krizi. Po válce se toulal Skandinávií jako akrobatický letec, což mu sice přinášelo potlesk diváků, ale jeho ambiciózní povaha toužila po mnohem větším jevišti a mnohem hlučnějším potlesku celého národa.

Osudová láska jménem Carin

Meziválečné období strávil v exilu, kde kromě akrobatického létání stihl ulovit i svou první velkou lásku, šlechtičnu Carin von Kantzow. Tato dáma ho sice přivedla k národnímu socialismu, ale zároveň ho finančně dotoval její bývalý manžel, což Hermannovi vůbec nepřekáželo v jeho nákladném životním stylu. Carin se stala jeho modlou, kterou uctíval i dlouho po její smrti, zatímco si budoval mocenské pozice v nacistické hierarchii.

Právě skrze její aristokratické konexe se začal propracovávat do vyšších společenských kruhů, kde mohl uplatnit svůj šarm i bezohlednost. Jejich vila v Mnichově, vybavená služebnictvem a luxusními vozy, byla financována penězi z ciziny, což tvořilo pikantní pozadí jeho tehdejších plamenných projevů o německé hrdosti.

Závislost na morfiu a puč

Během neúspěšného pokusu o převrat v Mnichově dostal Göring zásah přímo do slabin, což byla sice bolestivá lekce, ale pro dějiny naprosto fatální. Právě v rakouských nemocnicích se zrodila jeho celoživotní vášeň pro morfium, která z něj udělala náladovou trosku s halucinacemi o vlastní velikosti a nepřemožitelnosti. Zraněného nacistu tehdy paradoxně ošetřovala židovská rodina, které se za to později odvděčil svým typicky cynickým stylem a mrazivou lhostejností. Drogy mu pomáhaly překonat traumata z neúspěchu, ale zároveň v něm probouzely monstrózní egocentrizmus a odtržení od reality každodenního světa. I přes léčebné kúry v ústavech se mu nikdy nepodařilo tohoto démona zcela setřást, což se projevovalo v jeho pozdějším chaotickém rozhodování.

Herečka Emmy a první dáma

Když zemřela milovaná Carin, našel si Hermann náhradu v podobě blonďaté herečky Emmy, ze které udělal neoficiální královnu celého Německa. Protože se Hitler tehdy tvářil jako osamělý mnich oddaný národu, připadla role reprezentativní první dámy právě Emmy, která si luxusu užívala plnými doušky na každém kroku. Vztah s vůdcem však začal skřípat ve chvíli, kdy na lesk Göringovy domácnosti začala smrtelně žárlit utajovaná Eva Braunová v ústraní. Svatba s Emmy byla gigantickou událostí pro tisíc hostů, kde Hitler osobně svědčil muži, který tehdy držel v rukou otěže gestapa i letectva. Emmy se pak stala nedílnou součástí diplomatických recepcí, kde její pruská vznešenost měla zakrýt krutou podstatu režimu, který její manžel pomáhal s nadšením budovat.

Ukradené umění v sídle Carinhall

Jeho venkovské sídlo Carinhall připomínalo spíše muzeum s neomezeným rozpočtem než domov vysokého státního úředníka v časech válečného strádání. Hermannovi agenti drancovali galerie po celé Evropě a on sám si pak ve své hale věšel Botticelliho vedle van Gogha tak hustě, že nebylo vidět omítku. Dokonce i Hitler při návštěvě utrousil jízlivou poznámku, že jeho vlastní skromné sídlo Berghof vypadá vedle tohoto paláce jako zahradní kůlna. Göring se v soukromí převlékal i pětkrát denně, aby ladil s okolním luxusem, a svým hostům ukazoval sbírky diamantů jako hračky v písku. Většina těchto pokladů byla uloupena lidem, kteří končili v koncentračních táborech, což dodávalo jeho sběratelské vášni morbidní nádech, který mu však v jeho sebestřednosti vůbec nevadil.

Luftwaffe a hořký konec

Během války se Göringova aura neporazitelnosti začala rozpadat rychleji než jeho nadměrné uniformy pod náporem reality spojenecké ofenzivy. Sliby o tom, že na Berlín nedopadne jediná bomba, se proměnily v prach a maršál se raději schovával před realitou v drogovém oparu svých soukromých komnat. Když přišel konec, nechal svůj milovaný palác vyhodit do povětří, aby jeho drahocennosti nepadly do rukou sovětských vojsk. V Norimberku pak všechny přelstil kyanidovou kapslí, kterou měl prý schovanou v pomádě na vlasy nebo zašitou přímo v mincmistr.c. I ve své poslední hodině si tak zachoval svou teatrální tvář a vyhnul se oprátce způsobem, který dodnes zaměstnává historiky svou tajemností a drzostí, s jakou dokázal až do konce ovládat svůj vlastní osud.

Emmeline Pankhurstová rozbila pravidla, aby ženy konečně získaly hlas. Přečtěte si příběh, který změnil dějiny.