44 Kč
Zapomeňte na nudné učebnice dějepisu, kde se ženské postavy krčí někde v koutě za leskem brnění svých manželů. Gertruda Babenberská sice není celebritou dnešních talk show, ale ve dvanáctém století to byla právě ona, kdo do českých luhů a hájů vnesl pořádnou dávku rakouského stylu a vysoké politiky.
Byla to partie, o které si tehdejší muži nechávali zdát, a to nejen kvůli jejímu věnu. Její rodokmen připomínal seznam VIP hostů na císařském dvoře, což z ní dělalo ideální nástroj pro Vladislava II., jak si vylepšit profil u sousedů v říši. Bez ní by náš kníže na královský titul zřejmě čekal marně.
Gertruda nebyla jen ozdobou trůnu, která by tupě zírala do vyšívání. Tato dáma se narodila kolem roku 1118 s genetickou výbavou, kterou by jí mohl závidět i dnešní diplomatický sbor. Její dědeček byl samotný císař Jindřich IV. a její nevlastní bratr seděl na římskoněmeckém trůnu. Navíc nebyla žádná negramotná loutka, protože latinu ovládala slovem i písmem, což byla v té době u žen dovednost téměř nadpozemská.
Pokud si myslíte, že se věnovala jen výchově dětí, pletete se. Gertruda byla v podstatě středověkou manažerkou, která do Čech importovala rodinné know-how v podobě církevních řádů. Její otec, mimochodem pozdější světec, zakládal kláštery jako na běžícím pásu a dcera nezůstala pozadu. Díky jejímu vlivu a tlaku na manžela vyrostly skvosty jako Strahov nebo Doksany, které tu naštěstí stojí jako důkaz její píle dodnes.
Když se v roce 1142 rozhodl moravský kníže Konrád, že si udělá výlet na Pražský hrad s úmyslem ho dobýt, ukázala Gertruda svou pravou tvář. Zatímco její manžel Vladislav utíkal pro pomoc k příbuzným do říše, ona zůstala na hradě s malým Bedřichem v náručí. Sice měla k ruce švagra Děpolta, který si za ochranu nechal královsky zaplatit, ale sledovat hořící opevnění a nepanikařit vyžadovalo nervy ze speciální oceli.
Osud jí dopřál jen něco málo přes třicet let života, než v srpnu 1150 navždy odešla ze scény. Zanechala po sobě čtyři děti a prázdné místo u dvora, které o tři roky později zaplnila slavnější Judita Durynská. Je trochu nespravedlivé, že si lidé pamatují spíše Juditu kvůli jejímu mostu, zatímco Gertruda, ta vzdělaná zakladatelka klášterů a neohrožená obránkyně Prahy, zůstala tak trochu v historickém stínu své nástupkyně.
Historie nám ale nabízí ještě jednu Gertrudu Babenberskou, která o století později zažívala úplně jiný typ adrenalinu. Tato mladá dáma se ocitla v centru evropské bitvy o rakouské dědictví. Jako nějakou figurku na šachovnici ji posouvali králové i papežové. Její život byl jeden velký kolotoč sňatků a politických intrik, které bohužel skončily exilem a smrtí jejího syna na popravišti, což je konec, který si nepřeje žádná matka.
Tato druhá Babenberkovna si užila své s manžely od českých markrabat až po ruské knížata, ale štěstí u nich nenašla. Zatímco první Gertruda budovala v Čechách duchovní základy, tato druhá marně bojovala o území, která jí podle práva patřila. Nakonec obě skončily v klášterním tichu, jedna jako uctívaná zakladatelka v Doksanech a druhá jako rezignovaná abatyše v daleké Míšni, čímž se jejich osudy symbolicky uzavřely.
Víte, která žena přiměla Jindřich VIII. zpřetrhat pouta s Římem a navždy změnit tvář Anglie? Objevte dramatický osud Anna Boleynová. Královny, která vystoupala na vrchol moci a skončila na popravišti.
