44 Kč
Když se v květnu 1820 v italské Florencii narodila holčička se jménem svého rodiště, nikdo netušil, že přichází na svět žena, která převrátí naruby celou moderní medicínu. Florence Nightingalová sice vyrůstala v luxusu anglické aristokracie, ale místo vyšívání deček se rozhodla, že bude zachraňovat životy v podmínkách, ze kterých by se i otrlému řezníkovi udělalo nevolno.
Její rodina si sice představovala, že se Florence stane ozdobou salonů a najde si vhodného manžela, ale ona měla v hlavě úplně jiné plány než péči o rodinné stříbro. Už v dospívání cítila, že její osud leží u lůžek nemocných. To v devatenáctém století znamenalo dobrovolný sestup do společenského suterénu. Ošetřovatelství mělo tehdy pověst práce pro lidi bez budoucnosti a morálky.
Florence nebyla jen empatická duše, ale disponovala také brilantním mozkem, který miloval statistiku a přesná data. Zatímco ostatní dívky studovaly etiketu, ona pod dohledem otce hltala historii, matematiku a klasické jazyky. Díky tomu si vytvořila neprůstřelnou intelektuální základnu pro své budoucí reformy. Odpor rodičů k jejímu povolání trval skoro deset let, ale Florence byla neústupná. Nakonec si prosadila studium v Německu i stáž u milosrdných sester v Paříži, kde se naučila řemeslo v jeho nejdrsnější podobě.
Když vypukla krymská válka, vyrazila s týmem osmatřiceti sester do tureckého Scutari. Tam na ni čekal výjev, který by dnes vyhrál cenu za nejhorší hororové kulisy. Vojáci leželi v nánosech špíny mezi krysami, chyběla čistá voda i obvazy a úmrtnost na infekce byla mnohonásobně vyšší než ztráty v samotném boji. S neuvěřitelnou vervou zavedla hygienické standardy a nechala vybudovat prádelny a toalety. Ačkoli na ni vojenští lékaři zpočátku koukali skrz prsty, brzy museli uznat, že tahle žena s lucernou v ruce dokázala během nočních obchůzek nemožné a srazila počty mrtvých na zlomek původního stavu.
Po návratu do Anglie se z ní stala národní hrdinka. Místo odpočinku se ale pustila do bitvy s britskou byrokracií a neefektivním zdravotnictvím pomocí grafů a diagramů. Florence pochopila, že politici slyší spíše na čísla než na emoce. Proto své statistické výstupy vizualizovala pomocí polárních diagramů, které jasně ukazovaly, že čistý vzduch a mýdlo zachrání více vojáků než kulomet. Díky finančním darům a podpoře královny Viktorie založila v roce 1860 první moderní ošetřovatelskou školu v Londýně, kde z povolání zdravotní sestry udělala prestižní a vědecky podložený obor. Tím navždy změnila tvář nemocnic po celém světě.
V době, kdy se na duševně nemocné pohlíželo jako na přítěž společnosti, Florence prosadila revoluční myšlenku pavilónového systému a oddělené péče pro různé diagnózy. Byla první, kdo v nemocničních pokojích vyžadoval barvy a květiny. Věřila, že estetické prostředí má na proces uzdravování stejný vliv jako podávání léků. Její inovace zahrnovaly i takové detaily, jako jsou výtahy na jídlo nebo signalizační systémy od lůžek. Tyto standardy, které nám dnes přijdou naprosto banální, byly tehdy pokládány za čirou vědeckou fantastiku a narážely na odpor starých struktur.
Florence se nespokojila jen s ošetřovatelstvím, ale svou energii věnovala i otevírání dveří do světa medicíny, který byl do té doby pro ženy uzavřený. Spolu s Elizabeth Blackwellovou stála u zrodu vysoké školy medicíny pro dívky. Byla přesvědčena, že inteligence a tvořivost žen jsou pro rozvoj zdravotnictví klíčové. Bojovala za lepší podmínky pro ty nejchudší i za důstojnost prostitutek. Tím se stala trnem v oku mnoha konzervativním politikům své doby.
Přestože ji na Krymu podlomila zdraví horečka a chronické vyčerpání, pracovala až do své devadesátky a stala se první ženou, která kdy obdržela britský Řád za zásluhy. Její filozofie pěti bodů pro dobrou péči zahrnující světlo, čistotu a čerstvý vzduch je dodnes základním kamenem ošetřovatelství, bez kterého by moderní medicína byla jen nefunkčním souborem postupů. Zemřela v Londýně jako legenda, která dokázala, že s jednou lampou a dostatkem odvahy lze prosvítit i ty nejtemnější kouty lidského utrpení a vybudovat systém, na který se spoléháme i po dvou stech letech od jejího narození.
Markýz de Sade, šlechtic, jehož jméno se stalo synonymem sadismu, šokoval Evropu nejen svým životem, ale i literární tvorbou. Nahlédněte do příběhu nejkontroverznějšího autora historie.
