44 Kč
Narodila se jako Jana I. Kastilská, ale do historie se zapsala spíše jako Johana Šílená. O této španělské královně se vyprávěly legendy už za jejího života a vlastně dodnes historikové nemají úplně jasno, zda měla skutečně duševní problémy, nebo byla jen nešťastnou obětí politických intrik.
Na svět přišla v roce 1479 jako třetí dítě španělského královského páru Ferdinanda II. Aragonského a Isabely Kastilské, do doby, kdy moc znamenala všechno a pro vládnoucí korunu se vraždili a zatracovali i blízcí příbuzní. Osud Johany byl od začátku jasný. Měla se vdát za příslušníka královského rodu, který by Španělsku přinesl diplomatické výhody a rozšíření území. V roce 1495 rodiče proto domluvili sňatek s budoucím vládcem Nizozemska Filipem Sličným, do kterého se na první pohled zamilovala a on její city opětoval. Svatba se konala pouhé dva dny po seznámení. Bylo jí 16 let a vypadalo to, že jejímu štěstí nestojí v cestě vůbec nic. Jenže jak víme, zdání klame..
V mládí byla Johana údajně velice milá, inteligentní, ale také citlivá, hluboce zamilovaná a žárlivá. Měla bohužel důvod. Její pohledný manžel se jí brzy nabažil a začal hledat dobrodružství v náručích jiných žen. O scénách, které mu měla dělat kvůli milenkám, si povídali lidé široko daleko. A právě tehdy se začalo šeptat o tom, že je mladá královna psychicky labilní. Johana žárlila na všechny dvorní dámy i služebné, jedné dívce dokonce nechala ostříhat vlasy, aby nebyla tak krásná. Filip ji sice podváděl, ale i přes to se jim za dobu jejich manželství narodilo šest dětí.
Vzhledem k tomu, že Johana měla dva starší sourozence, nepočítalo se s ní jako s možnou dědičkou španělského trůnu. Jenže osud zamíchal kartami. Poté, co její bratr Jan zemřel na tuberkulózu a sestra na následky porodu, se z Johany najednou stala dědička španělského trůnu. Vydala se s manželem do Španělska, kde ale na Filipa čekalo nepříjemné překvapení. Když se dozvěděl, že se s ním do budoucna počítá pouze jako s manželem královny a panovnické pravomoci se ho prakticky týkat nebudou, uraženě odjel zpět do Nizozemí a svou těhotnou ženu ponechal u španělského dvora. Johana propadala depresím, což opět posilovalo její pověst psychicky nemocné ženy. Hned po porodu navíc nechala svého syna v péči svých rodičů a odcestovala za Filipem, na kterém byla doslova závislá.
Po smrti své matky Isabely Kastilské se Johana stala oficiálně španělskou královnou, bohužel ale jen na krátkou dobu. Její otec Ferdinand totiž prohlásil, že jeho dcera není dostatečně psychicky vyrovnaná na to, aby mohla vládnout a označil se za jejího regenta. To se samozřejmě nelíbilo Filipovi, který uznal, že je jeho žena „blázen“ a nevzdával se snahy usednou na trůn sám. Nakonec Ferdinand s Filipem ustanovili tajnou dohodu, když Johanu odstřihli od možnosti vládnout a na trůn na krátký čas usedl provizorně Filip. Na podzim roku 1506 ale náhle zemřel, údajně na tyfus. Historikové se však domnívají, že ho nechal Ferdinand otrávit.
Johanu potkalo největší neštěstí jejího života. Smrt milovaného manžela ji srazila na kolena. Odmítala opustit místnost s Filipovou rakví a modlila se, aby manžel obživnul. Po třech měsících konečně rozhodla, že nechá manžela pohřbít a za místo jeho posledního odpočinku zvolila Granadu. I když byla těhotná, doprovázela milovaného mrtvého muže na poslední cestě přes celou zemi, neustále nechávala rakev otvírat a rozkládající se mrtvolu svého chotě líbala. O jejím žalostném psychickém stavu už nepochyboval vůbec nikdo.
Johanin otec, kterou se toužil stát jediným vládcem Španělska, potřeboval svou dceru definitivně zbavit nároku na trůn a její žal a trápení se mu velmi hodilo. Pověsti o šíleném chování Johany tak aktivně podporoval. Následně ji pomocí intrik a lží přesvědčil o své podpoře a spolupráci a přesvědčil ji k uzavření paktu, kterým ji úplně zbavil nároku na trůn. Jeho intriky vyvrcholily v momentě, kdy nechal Johanu zbavit svéprávnosti a zavřít do kláštera v Tordesillas, kde nebohá panovnice strávila v tmavých ponurých místnostech zbytek života, často izolovaná i od své dcery Kateřiny. Postupně se z ní stala spíše legenda než žena z masa a kostí. V klášteře strávila dlouhých čtyřicet šest let. Zemřela v roce 1555.
Historikové se přiklánějí k názoru, že nešťastná Johana trpěla schizofrenií nebo manio-depresivní psychózou. Není však jasné, do jaké míry byla skutečně "nesvéprávná" a do jaké míry se o její pověst šílené ženy postaral mocichtivý otec.
www.dotyk.cz, www.medium.seznam.cz
