44 Kč
Život Isadory Duncanové byl plný triumfů i tragédií. V dětství zažila nejhorší chudobu, ve své taneční kariéře největší úspěchy. Prožila vášnivé milostné vztahy i rozchody a nenechala se spoutat ani konvencemi, ani korzetem a baletními špičkami. Byla vizionářkou, bohémkou, milenkou, matkou i tragickou postavou, jejíž osud stále dojímá.
Narodila se 27. května 1877 v San Franciscu jako Dora Angela Duncan do rodiny bankéře, který ale ještě téhož roku brzy zkrachoval. Krátce na to se její rodiče rozvedli a holčička a její tři sourozenci zůstali jen s matkou, která měla problémy všechny uživit. Aby matce pomohla, začala Isadora učit tančit děti ze sousedství. Už od malička totiž projevovala velké taneční nadání a obrovskou vášeň pro pohyb. Později ji ale klasické baletní školy odmítaly, protože se stavěla proti konvenční výuce i stylu tance.
V sešněrovaných pozicích baletek Isadora žádný půvab nespatřovala. Naopak byla přesvědčená o tom, že tanec má vycházet z nitra člověka, z jeho svobodné duše a přirozené krásy těla, což byl naprosto nový, pro většinu tanečních autorit, skandální pohled. V roce 1900 se vydala hledat štěstí do Evropy, kterou okouzlila. Žádné baletní špičky, ani korzet. Duncaová tančila bosá, s rozpuštěnými vlasy, a oblečená jen do bílé antické řízy. Svým tancem pohrdala puritánskou morálkou a vášnivě vyjadřovala své emoce. Strhující vystoupení rozdělovaly veřejnost na dva tábory. Jedni nadšeně tleskali, druzí ji odsuzovali. Hlásila se k názoru, že umění i život musí být svobodné. Ostatně i její život byl bohémský a rozhodně nekonvenční. Hlásila se k feminismu, věřila ve volnou lásku a později i v komunismus. V roce 1922 dokonce přišla o americké občanství, když přišla na jeviště omotaná rudou vlajkou, která byla symbolem ruské revoluce.
Nekonvenční názory Isadory se promítaly také do jejího soukromí. Věřila ve volnou lásku bez vlastnictví a v ženu jako rovnocennou partnerku muže. O spořádaném manželství nemohla být řeč. Žila s divadelním režisérem Gordonem Craigem, kterému porodila v roce 1906 dceru Deidre, syna Patricka měla s bohatým průmyslníkem Parisem Singerem. Isadora své děti nade vše milovala, ale osud jí přichystal krutou ránu, která ji navždy poznamenala. V dubnu 1913 poslala Duncanová děti na automobilovou vyjížďku, jen s chůvou a řidičem. Když auto stoupalo do kopce, zhasl mu motor. Šofér vystoupil, aby jej ručně nahodil, ale zapomněl zatáhnout ruční brzdu. Když pak motor znovu nastartoval, auto se pomalu rozjelo z kopce a skončilo v Seině. Chůva i malé děti se utopily.
Tragédie Isadoru Duncanovou zlomila. Stáhla se do ústraní a několik měsíců strávila v přímořských lázních, kde ji dělala společnost italská herečka Eleonora Duse, známá svou lesbickou orientací. Bulvár okamžitě začal spekulovat nad novým milostných vztahem Duncanové, což přiživilo skandální pověst známé tanečnice. Zda bylo mezi umělkyněmi opravdu něco víc než jen přátelství, se však nikdy s jistotou nepotvrdilo. Isadora pak toužila znovu se stát matkou, což se jí díky krátkému románku s mladým Italem, podařilo. V srpnu 1914 porodila chlapečka, který ale krátce na to zemřel.
Isadora Duncanová se nikdy netajila odivem ke komunismu a myšlenkám ruské revoluce. Roku 1921 přijala pozvání sovětské vlády a odjela do Moskvy, aby zde založila taneční školu pro děti z lidových vrstev. Nadšeně věřila, že v zemi revoluce může uskutečnit svou vizi osvobozeného umění pro všechny. V Rusku se tehdy pětačtyřicetiletá Isadora, seznámila se Sergejem Jeseninem, o 17 let mladším a psychicky labilním básníkem, do kterého se vášnivě zamilovala, o rok později si ho dokonce vzala. On neuměl anglicky, ona mluvila rusky jen málo a jejich vztah byl všechno jen ne láskyplný a harmonický. V podstatě šlo o horskou dráhu plnou žárlivých scén a vášnivých návratů, která skončila rozchodem a návratem Duncanové do Francie.
Stárnoucí tanečnice přestávala pomalu publikum zajímat, ale bulvár se na Isadořiných milostných románcích a eskapádách pásl dál. Naposledy vzplanula v roce 1927, když se při pobytu ve francouzském Nice pobláznila do tamního mechanika Benoîta Falchetta. Ten ji 14. září vzal na projížďku ve svém sportovním kabrioletu. Duncanová si kolem krku ladně omotala červený hedvábný šál a v podvečerním slunci vyrazila vstříc dobrodružství. Když auto nabralo rychlost, dlouhý šál se zapletl do paprsků kola, omotal se kolem osy a Isadoru strhla brutální síla ven na dlažbu. Byla na místě mrtvá, buď následkem udušení nebo zlomením vazu. Je pohřbena na pařížském hřbitově Père Lachaise.
www.seznam.cz, www.britannica.com, www.katdevitt.com
