Delphine LaLaurie: Bohatá panička skrývala temné tajemství. Její dům po letech koupil oblíbený herec

Její zvrácenost se stala předmětem mnoha uměleckých adaptací. Sídlo hrůzy z New Orleans se proměnilo v turistickou atrakci, v roce 2007 si jej dokonce zakoupil herec Nicolas Cage, a to za 3,4 milionu dolarů. Delphine LaLaurie přesto spravedlnosti unikla. Svou šílenou stránku skrývala až moc dobře, a nebýt požáru, který v jejím sídle vypukl, nikdo by se dost možná nedozvěděl, co se odehrávalo za zavřenými dveřmi její přepychové vily.

Bohatá panička měla na růžích ustláno, přesto ráda ubližovala druhým

Delphine LaLaurie (1787-1849) se narodila do rodiny irských přistěhovalců. Byla jedním z pěti dětí, a ačkoliv záznamy ukazují, že poměrně mnoho mužů z její rodiny udržovalo vztahy se svobodnými ženami jiné barvy pleti nebo s míšenkami, Delphine LaLaurie se v budoucnu rozhodla přesně takovým ženám (ale i mužům a dětem) ubližovat. Nebyla jen tak někým, oba její rodiče se těšili vysokému postavení a byli považováni za velevážené občany New Orleans. Delphine se pohybovala mezi společenskou smetánkou, a ačkoliv se v té době v Americe rozšiřovalo vlastnictví plantáží a otroků, nikoho by nenapadlo, jak krutá může tahle na první pohled elegantní a okouzlující dáma být.

Milostný život byl jedno velké neštěstí

Delphine LaLaurie měla zkrátka smůlu. Za svůj život byla třikrát vdaná, přičemž oba její manželé zničehonic zemřeli. Když jí bylo čtrnáct let, provdala se za pětatřicetiletého vysoce postaveného španělského královského důstojníka. Svazek trval jen pět let, manžel zahynul, když jeho loď narazila na písečnou mělčinu. Ve stejné době Delphine porodila dceru.

Plantáže a otroky získala jako dárek 

Ani s příchodem druhého manžela se ženin milostný život nezlepšil. Ve dvaceti letech se provdala za významného bankéře, obchodníka, právníka a zákonodárce, se kterým měla čtyři děti. Její druhý manžel byl poněkud kontroverzní osobností, aktivně se angažoval v obchodu s otroky, stejně jako v politice, a byl spolupracovníkem nechvalně známých amerických lupičů a pašeráků, bratrů Jeana a Pierra Lafittových.

Delphine po smrti matky získala plantáž v centru města na břehu řeky Mississippi, 52 otroků, hospodářská zvířata i zemědělské stroje. Aby toho nebylo málo, otec daroval manželům další plantáž, pozemek na Chartres Street a dokonce i 26 otroků. Ani toto manželství však neskončilo dobře, muž zemřel jen necelý rok po bitvě u New Orleans. Zanechal po sobě dluhy, kvůli kterým se Delphine vzdala společného majetku, protože chtěla své vlastní jmění uchránit.

Záhadná úmrtí otroků

Ani předtím než si Delphine LaLaurie zřídila v domě mučírnu, se jejím otrokům nedařilo příliš dobře. Dobové záznamy odhalily, že osm jí vlastněných otroků zemřelo v rozmezí přibližně pěti let. Jednalo se většinou o děti nebo ženy v plodném věku. Příčina smrti byla vždy „neznámá“.

Třetí manžel Delphine v jejím zvráceném „koníčku" pomáhal

Nejdůležitější roli sehrál v Delphinině životě o patnáct let mladší lékař Leonard Louis Nicolas LaLaurie. Provdala se za něj roku 1825 a jen o šest let později společně koupili nemovitost na adrese Royal Street 1140. Do rodinného jmění tak přibylo pověstné místo hrůzy. Delphine LaLaurie vilu spravovala na své jméno, její manžel se do chodu zapojoval jen hodně málo. Roku 1832 na místě nechala zřídit ještě dvoupatrové sídlo spolu s ubikacemi pro otroky. V na první pohled normálním a značně luxusním domě žila s manželem a dvěma dcerami. Vše ale nebylo tak růžové, jak se mohlo zdát. Dokonce i tento na první pohled idylický svazek v sobě skrýval jisté trhliny.

Ještě v listopadu téhož roku se Delphine rozhodla podat stížnost k okresnímu soudu, protože tvrdila, že manžel „s ní zacházel takovým způsobem, že jejich společné soužití bylo nesnesitelné“. Manželství to ale zcela očividně ustálo, protože pan LaLaurie se v domě nacházel i v den masivního požáru, tedy 10. dubna 1834. Právě tato událost konečně odhalila Delphinino temné tajemství.

Soudce přikázal domovní prohlídku

Brzy ráno vypukl dne 10. dubna 1834 onen pověstný požár, kvůli němuž měla Delphine LaLaurie svůj osud víceméně zpečetěn. Měšťané i hasiči se snažili ženě i její rodině samozřejmě pomoci, přeci jen byla ve společnosti oblíbená. Když však pomoc dorazila na místo, Delphine LaLaurie sebou cukala, byla rozhořčená a lidem zakazovala, aby do domu vstoupili. Věděla proč. Hrůzy, které vyšly najevo, občany New Orleans nenechaly chladnými. Delphine se neměla jak bránit, na místě se čirou náhodou nacházel i soudce, který veliteli hasičů udělil soudní povolení k prohlídce.

V ten moment byla objevena tajná komora, ve které Delphine i její manžel mučili a posléze i vraždili vlastní otroky. Na první pohled honosná budova sálající přepychem, ozdobená honosnými balkony, se proměnila v očích obyvatel New Orleans ve ztělesnění místa hrůzy. Pro všechny to byl šok, Delphine se navenek totiž věnovala dobročinným akcím a působila mile i vlídně, tudíž by nikoho ani za mák nenapadlo, jaké hříchy v sobě tato bohatá panička ukrývá.

Dvanáctiletá otrokyně radši skočila ze střechy

Nebylo to ovšem poprvé, co upadla Delphine LaLaurie v podezření. Lidé si vzpomněli na moment, kdy se z domu znenadání ozval křik. Dvanáctiletá otrokyně Leah byla tu a tam na balkóně a snažila se před paní domu utéct až na střechu. Neměla jinou možnost, ze střechy skočila do víru ulic a na místě zemřela. Případ byl údajně zameten pod koberec a Delphine vyvázla bez trestu. 

Dobové zdroje uvádějí, že existovalo také jisté policejní svědectví. To říkalo, že Delphine LaLaurie otrokyni zbičovala jen proto, že ji při česání nechtíc zatahala za vlasy.

Požár založila další otrokyně, chtěla se vyhnout trestu

Oheň započal v přízemí domovního přístavku, postupně se ale začal nekontrolovaně šířit i do prvního patra, které bylo vyhrazené pro ubytování otroků. Když na místo dorazili hasiči, nic takového neviděli. Nacházela se před nimi regulérní mučírna a v ní zmrzačení otroci.

Obojky s ostny, řetězy a mučící nástroje byly pro otrokářku zábavou

Říká se, že požár založila otrokyně, a to zcela záměrně. Delphine LaLaurie ji totiž připoutala za nohy v kuchyni k troubě, a ona se rozhodla raději uhořet než čelit utrpení čekající ji nahoře. Informace, které o tomto hrůzném činu máme, pocházejí ze zpráv tehdejších deníků, konkrétně z The Courier a New Orleans Bee. Noviny uvádí, že obyvatelé města objevili otroky v naprosto zuboženém stavu. Podařilo se zachránit alespoň sedm z nich, jejich těla byla údajně pokryta jizvami a zatížena řetězy.

Obyvatelé, kteří zuřivě vtrhli do domu, spatřili otroky zavěšené v poutech u stropu místnosti. Nebyla to ani zdaleka jediná hrůza, další otrok ležel spoutaný na zemi, tělo měl pokryté sotva zahojenými jizvami, které mu vznikly po bičovaní, a aby toho nebylo málo, jeho proražená hlava byla plná červů. Na místě se nacházel také k smrti vyhladovělý chlapec, který byl pět měsíců připoutaný ke zdi.

Žena připomínala kraba, zlámané kosti jí srostly do nepřirozeného směru

Na hrůzný čin Delphine LaLaurie se nezapomnělo. Lidé si vykládali další a další historky, jejichž pravdivost je už ale na pováženou. Mohly, ale také nemusely být lehce přikrášleny. V pokoji se údajně nacházela také zhruba 75 centimetrů vysoká bedna, do níž byla schovaná dívka se zlomenými končetinami. Další otrokyně měla kdysi dávno zlámané ruce a nohy záměrně otočené a nyní už i srostlé do nepřirozeného směru, kvůli čemuž měla vypadat jako krab. Někteří dokonce uvádějí, že pomocí zvrácených lékařských metod byla další oběť přetransformována do podoby obří larvy.

Manželé unikli bez trestu

Jestli jsou i výše zmíněná svědectví pravdivá, se už nedozvíme. Faktem ale je, že krutost manželů LaLaurie odzbrojila širokou veřejnost. Měšťané vpadli dovnitř a začali s rabováním. Majitele chtěli zlynčovat, ale to se jim nepodařilo. Během požáru celá rodina utekla pryč, jejich cesta vedla od Alabamy přes New York až do Paříže. V hlavním francouzském městě Delphine LaLaurie nestrádala, v přepychu zde žila až do své smrti v roce 1849, zatímco její manžel dožil na Kubě. Z tohoto světa odešel v roce 1863. Oba manželé unikli bez trestu a svých hrůzných činů zřejmě absolutně nelitovali.

Zajímají vás kriminální případy? Přečtěte si o vrazích z močálů. Snoubenci Myra Hindley a Ian Brady mučili, zneužívali a vraždili malé děti. Spojovala je láska k nacismu