Ženy, které tehdejší režim považoval za morálně nepřijatelné, byly pro nacistickou ideologii nežádoucí. Stejně jako neárijské ženy čelily nelidskému zacházení a stávaly se oběťmi násilí, ponižování a nucené práce. Ve válečných letech byla zřízena síť tzv. organizovaných nevěstinců, kde tyto ženy sloužily vojákům, dozorcům i nacistickým funkcionářům. Cílem bylo vytvořit systém, v němž by byly ženy využity do krajnosti. Nejprve jako prostředek potěšení, později zcela zničeny v koncentračních táborech.
Nacisté ale nemohli jen tak povraždit všechny dámy, které se věnovaly nejstaršímu řemeslu. Zřídili proto nové nevěstince pro vojáky, kteří si potřebovali během bojů ulevit. A těch nebylo málo. Ženy tedy sloužily jako spotřební zboží na rozkoš. V podnicích byly nejen ženy, které nejstarší řemeslo kdysi živilo, ale také ženy, jež neodpovídaly ideologickému obrazu slušné německé paničky.
Když „obsloužily“, co měly, byly poslány dál, často na smrt
Přestože vysoce postavení nacisté nečistými ženami opovrhovali, občas si do takového domu také odskočili. Organizovanou prostituci vymyslel říšský vůdce SS Heinrich Himmler a na jeho popud bylo vybudováno až 500 nevěstinců. „Čím více bude prostitutka využitá, tím dříve bude vymýcena,“ notoval si Joseph Goebbels, jenž patřil k dalším lidským zrůdám pod taktovkou vůdce Adolfa Hitlera. Bohužel měl pravdu. Pokud už nebohá žena v bordelu dosloužila, byla poslána do koncentračního tábora, odkud, jak všichni víme, nebylo cesty zpět na svobodu.
Vzhledem k tomu, že bylo vybudováno příliš mnoho domů neřesti, které se nacházely také v koncentračních táborech, bylo zapotřebí mnoho sexuálních otrokyň. Nehledě na to, že ty více opotřebované se po čase vyměnily. Jakkoliv to zní hrozně, tak to bohužel fungovalo. Se ženami, jež nebyly árijského typu, se zacházelo hůře než se zvířaty. Nacisté pro tuto práci zneužívali také vězenkyně, které musely být „zákazníkům“ po vůli. Nové a nové ženy jim chrlil především ženský koncentrační tábor Ravensbrück.
Funkce zotročených žen byla jasná. Vojákům ulevit od každodenní rutiny a trochu je odvést od reality. Nacističtí pohlavárové si chtěli užít navzdory svým veřejným řečem a nenávisti k ženám lehčích mravů. A prostitutky v koncentračních táborech měly přimět vězně ke tvrdší práci, protože za ni pak muži získávali kupóny, které sloužily ke vstupu do nevěstince. Samozřejmě pro každou skupinu návštěvníků nevěstince, byly určeny jiné ženy. Ty nejkrásnější patřily nacistickým důstojníkům a „pracovaly“ v čistějším prostředí. Obyčejní vojáci měli dle jejich slov „opotřebovanější zboží“ a v koncentračních táborech si vězni příliš nevybírali, kdo je obšťastní. „Musely jsme přijmout sedm až osm mužů denně,“ svěřila po desítkách let mlčení paní B., které se jako zázrakem podařilo přežít hrůzy, jež nacisté napáchali.
Zachráněné Židovky se styděly o svých šílených zkušenostech s prostitucí mluvit, a proto pravda vyplula na povrch až po mnoha letech. Shodly se však v tom, že díky své nové profesi přežily, jinak by skončily v plynových komorách, nebo zemřely na následky brutálního mučení od nacistů, ať to bylo v jakékoliv formě.
