Hrůzy v nacistických táborech, o kterých se léta nemluvilo: prostituce byla denním chlebem

Nevěstince v táborech smrti

S myšlenkou zřídit v táborech smrti nevěstince přišel tehdejší šéf SS Heinrich Himmler. Budovy s tímto účelem nechal zřídit celkem v deseti táborech smrti, z nichž největší se nacházel v Osvětimi, kde k tomuto účelu pracovalo 21 vězenkyň. Protože byli tehdy Němci velmi pečliví ve veškeré dokumentaci, je dnes k dispozici spoustu informací o tom, jak tyto nevěstince fungovaly. Z příběhů žen, které byly k této práci nuceny, jde mráz po zádech.

Co bylo motivací?

Himmlerovou motivací pro založení nevěstinců v koncentračních táborech bylo především to, že chtěl pracujícím mužům poskytnout „povyražení” v podobě sexuálního styku za dobře odvedenou práci. Tímto aktem chtěl obecně pozdvihnout pracovní morálku v táborech. Realita byla však taková, že většina pracovníků byla v tak zubožených stavech, že sex byl to poslední, na co mysleli. Muži byli často tak vyčerpaní, že jejich přirozené tělesné funkce zkrátka nefungovaly.

Jak to fungovalo v praxi?

Ženy vybrané pro tuto funkci musely být k dispozici každý večer na dvě hodiny a celé nedělní odpoledne. I pro ženy v těchto pozicích platily určité podmínky – nesměly být Židovského původu. Pravidla pro nevěstince byla nastavena velmi přísně. Dozorci hlídali, aby i zde byly dodržovány určité rasové zákony. Němci, kteří chtěli tyto služby využívat, mohli jít jen k Němce, slovanský zajatec zase jen k slovanské ženě. V praxi fungovaly nevěstince tak, že povolení vězňům k návštěvě vydávali dozorci a dozorkyně. Každý vězeň měl na návštěvu striktně vyhrazeno 15 minut a povolena byla pouze poloha misionáře. Celý akt byl pod přísným dohledem dozorců. Po každém styku se žena umyla vodou z kýble a čekala na dalšího vězně. Pouze privilegovaní vězni měli prostředky k tomu, aby nevěstince mohli využívat častěji.

Jak nacisté verbovali ženy?

V celém nacistickém Německu panovala velká manipulace a ani koncentrační tábory nebyly výjimkou. Za tuto práci nacisté ženám nejprve slibovali, že je za půl roku z pracovního tábora pustí. Tyto sliby však překvapivě nikdy nebyly dodrženy. Některé z nich byli nacisty vybrány a zkrátka jim nezbývalo nic jiného, než potupnou a traumatizující funkci v táboře vykonávat. Jiné se k této funkci přihlásily samy s vidinou vyššího přídělu jídla a nadějí, že možná neskončí v plynové komoře. Některé ženy díky tomu pobyt v pracovních táborech opravdu přežily.

Absolutní tabu po válce

Po skončení druhé světové války se o tomto tématu téměř nemluvilo. Stalo se z něj absolutní tabu a i to může být důvodem, proč o fungování nevěstinců v pracovních táborech moc lidí neví ani dnes. Ženy se styděly a bály o hrůzných zkušenostech a traumatech mluvit. Trvalo několik desítek let, než některé z nich svůj strach překonaly a sebraly odvahu k tomu o těchto událostech promluvit nahlas.