Co se dělo za zavřenými dveřmi Le Chabanais, jednoho z nejznámějších nevěstinců na světě?

Místo všech rozkoší

Majitelka fasády Alexandrine Jouannet si nechávala říkat Madame Darcourt či Madame Kelly. Její cíl byl jediný – udělat z tohoto domu místo, které bude známo jako „místo všech rozkoší„ a to nejen v Paříži, ale v celé Evropě. Paříž byla v 19. století známá jako město všech fantazií – a přesně to se snažila Madame Darcourt přenést i do svého nevěstince. Každý pokoj byl proto vyzdoben podle jiného tématu – přesně tak, aby si zde své choutky a fantazie uspokojil úplně každý.

Jedna z místností byla například tematicky laděná do pirátského stylu. Zde mohli návštěvníci najít mechanickou houpačku s vodními tryskami, které jim pomohly splnit ty nejdivočejší sny. Další z pokojů byl stylizován do tématu Orient Expresu, což návštěvníkům umožnilo užít si sexuální dobrodružství uvnitř repliky vlakového vagónu se zvukovou kulisou projíždějících vlaků. Další pokoje byly zdobeny například v maurském, hinduistickém či japonském stylu. Právě japonský pokoj dokonce dostal ocenění za design v Paříži v roce 1900. Na své si zde tedy přišel opravdu každý.

Mohlo by se vám líbit

Klub SNCTM: Jak to chodí na nejluxusnějším erotickém místě hříchu na světě. Jeho zakladatel promluvil o tom, co se děje uvnitř

Le Chabanais navštěvovali slavní umělci i budoucí král Anglie

Jelikož se Le Chabanais stal opravdu známým místem po celé Evropě, se svou návštěvou nezaháleli ani velice významní lidé a umělci té doby. Členové prestižního klubu Jockey-Club de Paris zde byli pečení vaření. Jedním z nejvýznamnějších návštěvníků byl například Eduard VII., budoucí anglický král. Ten zde nechal zřídit speciální křeslo určené na orální sex, ale také na to, aby mohl mít jednoduše pohlavní styk s jednou či dvěma ženami najednou. Nechal zde zřídit i speciální vanu ve tvaru labutě, kterou údajně napouštěl šampaňským a vášnivě pozoroval kurtizány, které se v ní vzájemně omývaly. Jeden z nejznámějších francouzských malířů Henri de Toulouse-Lautrec dokonce udával adresu nevěstince jako své trvalé bydliště a nájem platil svými kresbami. Jeden z pokojů nechal vyzdobit 16 svými erotickými kresbami, které jsou dnes v soukromém vlastnictví.

Mohlo by se vám líbit

Za zavřenými dveřmi newyorského klubu Studio 54: Neřízené orgie, drogy a nekončící hvězdné party

Zlatá éra nevěstinců

Luxusní nevěstince v této době jen vzkvétaly, a to zejména v Paříži. Kromě Le Chabanais se ve městě lásky a všech fantazií vyskytovaly také Le Sphinx, One-Two-Two, La Fleur Blanche a další. Během druhé světové války byly tyto a další nevěstince rezervovány především pro německé důstojníky a kolaborující Francouze. Po skončení války však byly v rámci kampaně Marthe Richardové v roce 1946 uzavřeny zákonem. Odpor vůči nevěstincům byl částečně způsoben právě zmíněnou kolaborací s Němci. Mnoho Francouzů ale i přes to usilovalo o jejich znovuotevření, ke kterému však legálně nikdy nedošlo.

Uzavření Le Chabanais a aukce

8. května 1951 byl obsah nevěstince prodán v aukci. Prodalo se téměř vše včetně slavného sexuálního křesla a vany Eduarda VII. Přes různé obchodníky ji nakonec získal španělský umělec Salvador Dalí, který ji umístil do svého pokoje v hotelu Meurice.