Přejít k hlavnímu obsahu

Držela v rukách useknutou hlavu Marie Antoinetty: Madame Tussaud unikla gilotině díky vosku

Jméno Tussaud většině z nás evokuje muzea voskových figurín, kterých je po světě několik desítek. Pojmenována jsou po jejich zakladatelce Marii Tussaud, která vděčí vosku za záchranu života. Jak se jí dostala do rukou useknutá hlava Marie Antoinetty a kde se naučila pracovat s voskem?

Životní příběh Marie Tussaud započal 1. prosince 1761, kdy se narodila své matce vdově. Otec pocházející z rodiny katů padl v sedmileté válce dva měsíce před jejím narozením. Maminka Anne se s malou Marii zpočátku protloukala, jak mohla, brzy ale našla zaměstnání a střechu nad hlavou ve švýcarském Bernu v rodině doktora Philippa Curtiuse.

Marie Tussaud jako malá pomocnice

Byl to právě doktor Curtius, který si vzal malou Marii pod svá křídla a ukázal jí tajemství vosku. Sám tento materiál využíval při výuce anatomie, kdy si z vosku vyráběl jednotlivé orgány a studenti se na nich učili řezy. Jelikož zaměstnání chirurga, anatoma a pedagoga byla náročná, doktor Curtuis občas potřeboval upustit páru, a tak si s voskem hrál i jinak. Pro své pobavení z nich vytvářel busty svých pacientů, které se brzy staly tak populární, že je začal vyrábět na zakázku. Když se díky dokonalé replice milenky krále Madame du Bary dostal i do přízně samotného Ludvíka XV., tvořil i realistické pohlavní orgány.

Marii jeho práce fascinovala už odmalička. Bylo jí pouhých devět let, když začala „strýčkovi“ Curtuisovi pomáhat. Zpočátku voskovým figurínám vkládala oči a zuby a přišívala vlasy, postupem času začala i ona sama tvořit věrné podobizny. A protože měla velký talent, už v patnácti letech dokázala vytvořit dokonalou voskovou sochu básníka Voltaira. Nebyl však jejím jediným slavným klientem, jejíma rukama v té době prošli i americký velvyslanec Benjamin Franklin, filozof a spisovatel Jean Jaques Rousseau nebo generál La Fayette.

Jeanne du Barry, králova milenka a oběť Velké francouzské revoluce

Francouzské dějiny vyprávějí nespočet zapeklitých mileneckých historek, které se váží především k období vlády vyhlášeného sukničkáře Ludvíka XV. Jeanne du Barry se stala královo milenkou po slavné madame du Pompadour a nyní se její příběh dostává také na plátna českých kin. Vypráví, o dceři chudé švadleny, krásné kurtizáně, jenž provozovala luxusní nevěstinec, milovala zábavu a jejíž odkaz je v historii zapsán pod jménem madame du Barry.
svetzeny.cz

Únik před gilotinou

Díky vlivu doktora Curtuise se brzy uchytila u královského dvora a měla tu čest modelovat busty nového královského páru, krále Ludvíka XVI. i královny Marie Antoinetty i tváře jejich dětí. Brzy se tak stala oblíbenkyní královské rodiny, což jí na čas přineslo velké výhody, v době francouzské revoluce ji to však málem stálo život.

Právě tehdy se totiž kvůli svým vazbám a přízni královské rodiny ocitla za mřížemi a čekala ji smrt. Už měla dokonce ostříhané vlasy kvůli gilotině, když její věznitelé zjistili, jakým talentem Marie oplývá. Nechali ji žít výměnou za to, že bude z vosku tvořit realistické busty těch, kteří na popravištích přišli o hlavu. A tak se jí do rukou dostaly zakrvavené hlavy jejích přátel Ludvíka XVI. I Marie Antoinetty, ale také Maximiliena Robespierra nebo Georgese Dantona. Marie Tussaud musela zatnout zuby a neprotestovat, když modelovala obličeje svých blízkých a známých, její život jí za to ale stál.

Poprava Anny Boleynové: Její tělo s oddělenou hlavou skončilo v krabici na luky. Jindřich VIII. zapomněl na důležitou věc

Příběh Anny Boleynové je jeden z nejznámějších z dob, kdy v Anglii vládli Tudorovci. Ačkoliv se stala druhou ženou krále Jindřicha VIII., příliš dlouho na výsluní nezůstala. Za údajné cizoložství, incest a spiknutí byla 19. května 1536 popravena. Co se dělo potom, si král zřejmě za rámeček nedá. Poprava byla perfektně naplánovaná, ovšem na jeden dost důležitý detail se zapomnělo. Jindřich VIII. zapomněl na rakev.
svetzeny.cz

Založení muzea

Šest let po pádu Bastilly se Marie vdala za Francoise Tussauda, s nímž měla tři děti. Dcera bohužel zemřela v dětství, synové Joseph a Francois však stáli po jejím boku i tehdy, když musela opustit manžela alkoholika. Marie Tussaud však nepropadla žalu a o to víc se opřela do práce. Jelikož krom talentu na tvorbu voskových soch v sobě měla i podnikatelského ducha, stihla se proslavit ještě za svého života.

Po doktoru Curtiusovi zdědila desítky voskových figurín, které spolu tvořili, sama vyrobila řadu známých osobností a jelikož její výtvory i životní příběh zaujaly londýnské publikum, začala vystavovat právě tam. Ke svým kouskům přidala ještě morbidní nadstavbu a začala vyrábět také podobizny nejrůznějších vrahů, úchylů a jejich obětí po činu. Ano, už tehdy bylo publikum pěkně zvrhlé a přesně po této nabídce toužilo. Madamme Tussaud dokázala k figuríně vyrobit celou scénu pomocí svých rekvizit i doplňků v podobě brožur s pikantními příběhy.

Své první muzeum otevřela Madamme Tussaud na slavné londýnské Baker Street, kde sídlí dodnes, a krom slavných tváří napříč spektry v něm najdete i podobiznu samotné zakladatelky Madamme Tussaud, která zemřela ve věku nedožitých devadesáti let. Svůj druhý velký boom zažívala muzea voskových figurín zejména v osmdesátých a devadesátých letech, kdy se v nich začaly objevovat kopie známých celebrit jako třeba Brad Pitt, Michael Jackson, Beckhamova rodina nebo britská královská rodina. Dnes už zájem o voskové figuríny není tak markantní, přesto je jich stále několik desítek po celém svět. Krom Prahy a Londýna můžete muzeum voskových figurín Madamme Tussaud navštívit například v Dubaji, Berlíně, New Yorku, Vídni, Sydney a v dalších metropolích.

Zdroj článku