Duševní zdraví žen: Proč se cítíme špatně, i když o sebe pečujeme a jak se opět dostat do pohody, poradí odbornice

Duševní zdraví je stav pohody, ve kterém si uvědomujeme svůj potenciál, dokážeme se vyrovnat s běžným životním stresem, pracovat produktivně a být přínosem pro svou komunitu. Je to schopnost zvládat emoce, řešit problémy, adaptovat se na změny a udržovat zdravé vztahy. Je to motor, který pohání naši schopnost žít plnohodnotný život. A jak se ukazuje, pro ženy je tento motor naprosto zásadní. Jenže se zdá, že se jim častěji zadrhává.

Ženy a duševní zdraví: Priorita číslo jedna, prožitek na bodu mrazu

Kdybyste se zeptali žen, jestli je pro ně duševní zdraví důležité, drtivá většina by bez váhání řekla ano. Skoro tři čtvrtiny z nich by dokonce dodaly, že je to pro ně „velmi důležité“. A muži? Tam by stejnou váhu své psychice přisoudila jen zhruba polovina. Když pak přijde na lámání chleba, tedy na skutečnou péči, dvě ze tří žen aktivně dělají něco pro svou duševní pohodu, zatímco u mužů je to jen každý druhý. Ženy si tedy více uvědomují, že bez zdravé mysli to prostě nejde. Jenže má to jeden háček.

Letošní výzkum společností Lékárna.cz, QED GROUP a agentury Confess Research totiž odhalil něco, co na první pohled nedává smysl. Navzdory vší té snaze a uvědomění se ženy cítí psychicky hůř. „Při hodnocení vlastní psychické pohody se tak ukazuje zajímavý paradox: ačkoliv ženy o své duševní zdraví pečují více, častěji se cítí psychicky hůře než muži. Jen 17 % žen uvádí, že se cítí úplně psychicky v pohodě, zatímco u mužů je to skoro čtvrtina (24 %). Naopak zhoršenou psychickou pohodu deklaruje každá desátá žena (10 %), ale jen každý čtrnáctý muž (7 %),“ shrnuje zjištění Vladimír Finsterle, zakladatel Lékárna.cz. Téměř polovina žen v posledním měsíci zažila stres, vyčerpání nebo strach. To jsou emoce, které muži prožívají podstatně méně. A i když ženy častěji zmiňují pocit vděčnosti, celková bilance je spíše v červených číslech.

Kritické body v životě ženy

Když se podíváme na celkovou životní spokojenost, ženy opět mírně zaostávají (57 % spokojených žen oproti 60 % mužů). Výzkum ale ukázal na jeden obzvlášť kritický moment: propad mezi padesátým a šedesátým rokem života. V tomto věku se cítí spokojená jen necelá polovina žen. To je obrovský skok dolů.
Možná trochu překvapivě se ukázalo, že hůře jsou na tom i ženy v bezdětných domácnostech a také, a to je alarmující, ženy na rodičovské dovolené. Podíl matek na rodičovské, které se cítí v naprosté psychické pohodě, je ve srovnání s celou populací poloviční. Místo idylického období plného radosti tak mnohé prožívají izolaci, vyčerpání a ztrátu vlastní identity.

Co je vlastně duševní zdraví a proč je tak křehké

Abychom pochopili, co se děje, musíme si nejdřív ujasnit pojmy. Duševní nepohoda není totéž co duševní nemoc. Nepohoda je ten pocit, když jsme ve stresu, unavení, bez nálady. Je to obvykle reakce na konkrétní situaci a často se s ní vyrovnáme sami díky vydatnému odpočinku, změnou životního stylu nebo rozhovoru s blízkými. "I když nejde o závažný stav, který by vyžadoval zdravotnický zásah psychologů nebo psychiatrů, dlouhodobá psychická nepohoda je signálem, že v našem životě chybí určitý typ rovnováhy mezi prací a volným časem, péčí o sebe a o druhé, nebo že nejsou dlouhodobě uspokojovány naše důležité psychologické potřeby," uvádí Národní zdravotnický informační portál. Duševní nemoc je ale vážnější a trvalejší stav. Deprese, úzkostné poruchy nebo syndrom vyhoření už nejsou jen špatná nálada. Významně ovlivňují naše fungování v práci, ve vztazích, v každodenním životě. A tady už je na místě odborná pomoc psychiatra nebo klinického psychologa.

Společným jmenovatelem obou stavů je psychická bolest, nebo také intenzivní emoční utrpení, které může mít podobu smutku, zoufalství, úzkosti, beznaděje nebo pocitu prázdnoty. Je to znamení, že nejsou naplněny naše základní psychické potřeby: být milován a chápán, být respektován a oceněn, a cítit se v bezpečí. "Psychická bolest je pojem, který se často používá k popisu intenzivního emočního utrpení nebo duševního trápení. Je to subjektivní zkušenost, která může být vyvolána širokou škálou situací včetně ztráty blízké osoby, rozchodu, odmítnutí, selhání, sociálního vyloučení nebo jiných životních událostí a okolností, kdy nejsou uspokojeny naše důležité psychické potřeby," upřesňuje Národní zdravotnický informační portál. Zatímco u nepohody ještě věříme, že to zvládneme, u nemoci se často přidává beznaděj a pocit, že už si pomoci neumíme.

Návod na první pomoc pro duši

Ženy jsou v péči o sebe vynalézavé. Častěji než muži vyrážejí do přírody, tráví čas s rodinou a domácími mazlíčky, vyznají se v prospěšných bylinkách, meditují nebo omezují sledování zpráv. To všechno jsou skvělé a funkční strategie. Někdy ale potřebujeme systematičtější přístup. Co tedy dělat, když se mračna stahují?
Začněte u své hlavy. Náš mozek má evolučně daný sklon zaměřovat se na negativní věci. Kdysi nám to pomáhalo přežít, protože jsme si více všímali hrozícího nebezpečí. Dnes nás to ale často táhne do spirály negativních myšlenek. Je třeba se tedy naučit s myšlenkami pracovat. Zkuste si vést deník. Nemusíte psát romány, stačí 20 minut denně. Pište, co vám přijde na mysl, bez cenzury. Pomůže vám to utřídit si myšlenky a vidět věci z jiné perspektivy.

Dalším mocným nástrojem je pozitivní vnitřní řeč. Všichni máme v hlavě vnitřního kritika. Místo „Tohle nikdy nezvládnu“ si zkuste říct „Zní to jako výzva, ale zkusím to.“ Místo „Zase jsem to pokazila“ řekněte „Udělala jsem chybu, ale napravím to.“ Není to o naivním optimismu, ale o změně myšlenkových vzorců, které přímo ovlivňují naše pocity a chování. “Každá situace, která se zdá být nepříjemná, v sobě skrývá nějaký dar nebo lekci. Stačí změnit úhel pohledu a ptát se: „Co dobrého mi tato situace přináší? Co se z ní mohu naučit?,“ dodává autorka projektu Detoxikuj život Barbora Englischová.

Uvědomte si, co máte pod kontrolou a co ne. Spousta stresu pramení z toho, že se snažíme ovlivnit věci, které jsou mimo naši moc, patří sem chování ostatních, světov události, počasí. Soustřeďte svou energii na to, co ovlivnit můžete: své reakce, své činy, svůj čas. Techniky mindfulness, tedy všímavosti k přítomnému okamžiku, vám v tom mohou neuvěřitelně pomoci. Nemusíte hodinu meditovat. Stačí se na pět minut soustředit na svůj dech, na chuť kávy nebo na pocit chůze po zemi. “Silné soustředění na určitou věc s sebou nese pocit zklidnění a spolu s ním zase přichází pocit radosti,“ potvrzuje Jana LeBlanc na webu psychologie.cz. A pak jsou tu ty zdánlivě banální, ale naprosto zásadní základy. Nešiďte spánek. Jezte vyváženě. Hýbejte se. Nemusíte trénovat na maraton, stačí svižná procházka, při které se vyplaví endorfiny. A plánujte si odpočinek stejně pečlivě jako práci.

Kdy přestat bojovat a říct si o pomoc

I ta nejlepší sebepéče má své limity. Pokud se psychická nepohoda nelepší, prohlubuje se a začíná vám bránit v normálním životě, je čas vyhledat odborníka. A tady narážíme na obrovské tabu. „Přece nejsem blázen,“ říká si mnoho z nás. Ale duše může onemocnět stejně snadno jako srdce nebo plíce. Deprese není selhání vůle, je to nemoc, která se sama nevyléčí. Přito se odhaduje, že v Česku trpí depresí nebo bipolární poruchou na 700 000 lidí, ale pomoc vyhledá jen zlomek z nich. A na terapie chodí jen mizivá 4 % psychiatrických pacientů. Říct si o pomoc je projevem síly, ne slabosti. Je to přiznání, že na některé věci sami nestačíme, a to je naprosto v pořádku. Ženy jsou v tomto ohledu odvážnější, odborníky vyhledávají dvakrát častěji než muži. A to je dobře. Protože péče o duševní zdraví není sprint, ale maraton. A někdy prostě potřebujeme někoho, kdo nám podá ruku a ukáže správný směr.

Probiotika ovlivňují trávení, vstřebávání živin i naši psychiku. Jak dlouho je užívat a na co si dát pozor, radí lékařka