Někteří odborníci tvrdí, že geny se na nás podepíšou jen z 20 % a zbytek obstará vliv rodičů. Jiní k tomu dodávají, že dítě je jako rostlina – i ona má v DNA určeno, zda ze semínka bude růže, nebo kaktus. Ovlivnit ale můžeme to, jak silná a zdravá květina ze semínka vyroste, a to je výchova.
Pět zásadních věcí, které byste měli naučit své dítě:
a taky poprosit – ta dvě kouzelná slůvka nám doma vtloukali do hlavy odmalička a my totéž činíme svým ratolestem. „Jakpak řekneš babičce?“ ponoukáme dítko, které právě bylo obdarováno bonbonem či hračkou, aby dalo najevo vděčnost. Jenže bezobsažné vymáhání slušného chování považují psychologové za kontraproduktivní. Milá ratolest vinou podobné trapné chvilky spíš získá k děkuji i k prosím odpor. Veďte děti spíš k empatii, ne k papouškování prázdné fráze. a hlavně jim buďte příkladem.
Nejdřív si zameťte před vlastním prahem. Nasloucháte pozorně taky vy potomkovi a díváte se mu do očí, když na vás mluví? Pokud s ním komunikujete stylem „hulákám přes celý byt“, nemůžete se divit, že ani on nevnímá. Když po něm něco chcete, dojděte za ním, oslovte ho a mluvte přímo na něj. U menších dětí se ujistěte, že pochopily obsah sdělení. Věta „Zopakuj mi, prosím, co jsem říkala“ ho donutí soustředit se na vás.
Umět kriticky přemýšlet mohou všichni. V dnešní informacemi nabité době je to zásadní dovednost. Kritické myšlení neznamená kritizovat všechno a všechny. Je to o tom, že dítko dokáže uvažovat a nevěří první zprávě, která mu letí kolem ucha. A na tom musejí zapracovat rodiče. Diskutujte s potomkem. Ukažte mu, že na jednu věc mají lidi odlišné názory, a nechte ho, aby přišel na argumenty, které by podpořily jeho postoj. S pomocí dospělých by dítě mělo zjistit, že svět není černobílý.
Tato schopnost souvisí především se sebevědomím. Když si dítě zdravě věří, v životě se neztratí. Aby si kluk nebo holka byli jisti sami sebou, potřebují cítit, že jsou milováni bez jakýchkoli podmínek, to znamená i se svými slabinami. Nesmějí mít strach, že rodiče zklamou, když jim nepůjde matematika nebo nezazáří v tělocviku. Máma s tátou by měli oceňovat snahu a podporovat je v jejich silných stránkách. Když si dítě váží svých schopností, dokáže nést i důsledky.
Vzájemná pomoc v rodině by měla být automatická. Přiložit ruku k dílu může už malé dítko. Kromě toho, že si přirozeně zlepšuje motorické dovednosti, získává pocit užitečnosti. Malý špunt třeba může uložit kolíčky na prádlo do košíku, ti větší zvládnou vyklidit myčku nebo se postarat o domácího mazlíčka. Zapomeňte na jednostranné dohody, kdy dospělí řeknou a děti musejí vykonat.
