„Vím, že bych se s ním měla rozvést, ale nedokážu to.“ Tuhle větu pronese mnoho žen dnes a denně. Odloučit se od člověka, se kterým jsme prožili kus života, patří mezi nejtěžší zkoušky, jaké nás v dospělosti mohou potkat, pro někoho dokonce téměř nezvladatelné. Pochopit, co nás skutečně drží na místě, a položit si při tom pár nepříjemných otázek, bývá první krok k tomu, abychom se z toho bludného kruhu konečně dostaly.
Vztah skřípe už dávno, buď spolu vůbec nemluvíte nebo se neustále hádáte a někdy si i okolí všimne, že to mezi vámi neklape. Přesto se k tomu zásadnímu kroku pořád nemůžete odhodlat. Podlefrancouzské párové terapeutky Aude Lasarry za tím nestojí slabost ani neschopnost se rozhodnout. Udělat definitivní tečku za vztahem totiž neznamená jen tak se odloučit od partnera, ale i rozloučit se s částí sebe sama, s tím, kým jsme se po jeho boku staly. Pár si tak po společně vytvořeném příběhu od seznámení, musí při loučení vytvořit jakýsi protikladný příběh. Takový, který mu pomůže se od sebe citově odpoutat. A právě tahle psychická práce dělá z rozchodu tak vyčerpávající záležitost.
Proč je tak těžké udělat poslední krok
Když vztah dlouhodobě neklape, rozhodnutí ukončit ho zní jako jediné řešení. Jenže ve skutečnosti to tak jednoduché není. Existuje totiž celá řada emočních i praktických překážek, kvůli kterým nejde jít dál nebo se konečně rozhodnout a odhodlat. Terapeutka Aude Lasarra vysvětluje v magazínu Femme Actuelle, že ačkoli je každý příběh jiný, neustále si její klientky stěžují na podobné obavy.
Co když zůstanu sama až do konce života? Tahle jediná myšlenka nás dokáže paralyzovat natolik, že mnoho z nás raději přežívá v partnerství, ve kterém už dávno nenachází štěstí. Představa, že už nikdy nikoho nenajdeme, že běžné starosti budeme najednou řešit samy a nebude mít s kým trávit večery u televize, patří k vůbec nejsilnějším obavám.
Obavy o děti
U matek hraje podobně velkou roli otázka dětí. Jak to zvládnou? Unesu, když je uvidím jen o víkendech? Takové úvahy dokážou zastínit všechny ostatní argumenty pro odchod. Terapeutka ale upozorňuje, že klíčová otázka zní jinak: co je pro děti doopravdy dobré. Lepší je rozejít se v klidu, než se před nimi hádat a zraňovat jeden druhého. Když se z dítěte stane poslíček mezi rodiči nebo svědek vzájemných výčitek, zanechává to v něm hluboké stopy, které mu později brání zdravě se vyvíjet.
Dnešní doba klade na pevný vztah nebývalý důraz. Sociální sítě jsou plné zdánlivě šťastných párů a úspěšné partnerství se stalo takřka společenskou normou. O to těžší je pak čelit pocitu, že ten náš tuhle normu nesplňuje. Odchod od partnera tak často vnímáme jako osobní selhání, přestože ve skutečnosti může jít o otázku přežití, zvlášť je-li vztah toxický.
Strach ze ztráty jistoty
Rozejít se znamená rozebrat celou domácnost, finance i každodenní záležitosti, na které jsme byly zvyklé. Bydlení, náklady na dvě domácnosti místo jedné, ztráta sociálního zázemí v podobě přátel či rodiny partnera, to všechno hraje důležitou roli. Ve dvou je koneckonců leccos jednodušší. Užitečnou otázkou je podle terapeutky, co bychom odchodem doopravdy získaly a co ztratily, a teprve pak zvažovat, na které straně vah je těžší závaží.
Když máme pocit, že vztah dlouhodobě nefunguje a musíme se samy rozhodnout, co dál, pomáhá vrátit se zpět do minulosti. Bylo to takhle vždycky, nebo se něco změnilo? Kdy přesně to přestalo fungovat a s čím to souviselo? Co dřív fungovalo a proč dnes už ne? A co se mezitím změnilo ve mně, že to, co jsem dřív tolerovala a dnes mi vadí? Podobné otázky pomáhají oddělit skutečný stav věci od strachu, který nás jen drží na místě.
Doporučujeme
reklama
Kdy vyhledat odbornou pomoc
Pokud se dlouho nedokážeme k odchodu odhodlat, je to podle terapeutky znamení, že samy dál nepokročíme. V takové situaci zkuste vyhledat odborníka, případně někoho neutrálního, určitě ale ne blízkou kamarádku. Potřebujete někoho, kdo umí naslouchat bez posuzování, rad a vlastních interpretací. Právě takový prostor totiž umožňuje dostat se k jádru problému, ujasnit si, co doopravdy chceme, a najít odvahu k dalšímu kroku.
