
Žijete v domnění, že po dvaceti nebo třiceti letech v jednom bytě už vás ten druhý nemůže ničím překvapit? Znáte jeho ranní nálady, víte, na co bere léky, a máte pocit, že na nějaké tajné románky už je v pětapadesáti prostě líný. „Byla jsem si jistá, že my dva to už spolu dotáhneme do důchodu. Děti byly z domu a já se těšila na náš čas,“ vypráví třiapadesátiletá Jitka. Jenže pak najednou zjistila, že celá léta žila v iluzi. Co dělat, radí psycholožka Nora Vlášková.
Padesátka je pro většinu žen zlomový okamžik. Děti vyletí z hnízda a my se začneme soustředit na partnerský vztah. Možná si otevřete s manželem láhev vína, plánujete dovolenou a začnete hledat cestu zpátky k sobě. Jenže někdy se stane, že na to sblížování zůstanete úplně sama. Muž je duchem nepřítomný, na běžné otázky odpovídá jednoslovně a v domácnosti najednou zavládne nedýchatelné dusno.
„Manžel mě podváděl, a já to vůbec netušila“
Přesně těmito pocity si prošla třiapadesátiletá Jitka, která pracuje jako účetní a s manželem letos oslavila osmadvacáté výročí svatby. „Byla jsem přesvědčená, že my dva už máme to nejhorší dávno za sebou. Syn odjel na vysokou do Brna a já se těšila, jak si konečně oddechnu od každodenního vaření a uklízení. Jenže najednou nebyla s manželem řeč. Karel seděl u stolu, zíral do tabletu a já si připadala jako vzduch,“ popisuje Jitka začátky svého příběhu.
Jitka začala hledat chybu u sebe. Začala si prohlížet v zrcadle vrásky kolem očí, povolené paže a přibývající kila v pase. Že by opravdu někoho měl, jak jí před pár měsíci naznačovala kamarádka? Ale to je přece nesmysl, říkala si, to by se začal jinak oblékat, voněl by ženským parfémem a na svetru by byly cizí vlasy. Jenže u starších mužů se nevěra pozná jinak než ve třiceti. Nevedou ho k ní nezkrotné hormony, ale strach ze stárnutí. Muž neutíká za lepším tělem, utíká před představou, že už ho v životě nic nového nečeká.
Když z vás začne dělat viníka
Člověk by čekal, že chlap, který má máslo na hlavě, bude doma sekat latinu. Že bude nosit květiny, nabízet pomoc s nákupem a snažit se být pozorný a nenápadný. Jenže on se chová úplně normálně, jen ještě k tomu začne zcela bezdůvodně útočit.
„Najednou mu vadilo naprosto všechno. Přišla jsem od kadeřnice a hned mi jízlivě oznámil, že ta barva je hrozná a zbytečně vyhazuju peníze. Uvařila jsem jeho oblíbené jídlo a posměšně mi řekl, že vařím třicet let to samé dokola a nemá to žádnou chuť. Dokonce mi začal vyčítat, že se málo usmívám a jsem věčně protivná,“ vzpomíná Jitka na měsíce, kdy si ve vlastním domě připadala jako vetřelec. Všechno vyvrcholilo ve chvíli, kdy ji manžel nařkl, že je vůči němu chladná, přestože věděl, že poslední půlrok věnovala veškerý volný čas péči o jeho nemocnou matku.
Lidská psychika nedokáže dlouhodobě unést vnitřní rozpor mezi tím, co děláme, a tím, za koho se považujeme. Muž moc dobře ví, že selhal, lže a podvádí, ale zároveň se podvědomě odmítá vidět jako záporná postava příběhu. Aby tento vnitřní přetlak viny vyventiloval, své vlastní černé svědomí přehodí na vás.
V jeho hlavě se pak celá realita posune do mnohem snesitelnější polohy. On přece není ten špatný nevěrník, on je ten nepochopený chudák, na kterého manželka celé roky kašle, a proto hledal pohlazení jinde. Pokud se z vašeho spolehlivého muže stane věčně nespokojený kritik, který vám vyčítá i špatně složené ručníky v koupelně, neřeší vaši domácnost. Řeší svůj vlastní pocit selhání.
Konec společných plánů
Když je nám padesát, už nežijeme ze dne na den. Do diáře si zapisujeme termíny technické kontroly, víme, kdy je potřeba vymalovat předsíň, a v únoru docela přirozeně mluvíme o tom, jakou chalupu si pronajmeme v září. A když už jste tak trochu ze hry, poznáte právě tak, že muž tyto dlouhodobé plány nápadně upozadí.
„Vždycky jsme jezdili v srpnu na deset dní na Šumavu do stejného penzionu. Když jsem někdy v dubnu řekla, že bychom to měli zamluvit, začal se kroutit. Že prý uvidíme podle situace, že neví, co bude v létě v práci, a ať s tím ještě počkám. To mě poprvé opravdu zarazilo, protože Karel byl jinak plánovací maniak,“ říká Jitka. Do toho začal manžel couvat z plánované výměny kuchyňské linky, o které se bavili dva roky. Najednou byl problém utratit peníze za cokoliv, co by sloužilo oběma v budoucnosti.
Pokud muž v hloubi duše koketuje s myšlenkou na odchod, nebo si drží v záloze paralelní vztah, podvědomě se odmítá k čemukoliv novému vázat. Každá zaplacená záloha na dovolenou by pro něj představovala komplikaci ve chvíli, kdy by se rozhodl bouchnout dveřmi.
Skutečná nevěra nezačíná v posteli, ale v hlavě
Mezi ženami panuje mýtus, že nevěra se počítá až od chvíle fyzického kontaktu. Říkáme si, že dokud si manžel s kolegyní z banky jen vyměňuje zprávy na telefonu a chodí s ní na obědy, vlastně o nic nejde. Možná si jen rozumí jako kamarádi. Jenže ve zralém věku už nevěra nezačíná rozepnutím košile, ale pozorností. Funkční partnerství stojí na vzájemném sdílení, nebo na tom, že si večer u televize řeknete drby, zanadáváte si na zdražování nebo si postěžujete na bolavé koleno. Jakmile muž zažije v práci něco zajímavého a on to raději sdělí jiné ženě místo toho, aby to řekl vám mezi dveřmi, je vztah v bezprostředním ohrožení.
„Zpětně mi došlo, že mi přestal říkat ty svoje obyčejné historky z porady. Dřív přišel, otevřel si pivo a půl hodiny nadával na šéfa. Najednou se v práci podle něj nedělo nic. Jen pokrčil rameny, že dobrý. Své emoce už zkrátka sdělil někomu jinému,“ dodává hořce Jitka. Fyzické sblížení pak už jen stvrzuje myšlenku, která vznikla v mužově hlavě o měsíce dříve. Přestal s vámi zkrátka počítat jako s hlavním svědkem svého života.
Proč muži po padesátce utíkají z funkčních manželství
Ve chvíli, kdy vám dojde, že jste se ocitla na druhé koleji, dostane vaše ženské sebevědomí zabrat. Hned si dotyčnou vyhledáme na internetu a zkoumáme, v čem je lepší. Je mladší? Má zajímavější práci? Umí lépe vařit? Jenže muž v naprosté většině případů neutíká od vás jako od konkrétní osoby. Utíká sám před sebou. „Nejde o to, že by nový partner byl objektivně lepší než ten doma. Jde o to, že v jeho přítomnosti ožila ta část našeho já, kterou jsme v kolotoči povinností nechali umřít. Neutíkáme od partnera. Utíkáme sami od sebe – od té utahané, zodpovědné verze sebe sama, která už nás nebaví,“ vysvětluje Nora Vlášková, uznávaná expertka na psychologii vztahů na webu Socrato.cz. Vy ho vidíte ve vytahaném pyžamu, víte, že nesnáší zubaře, pamatujete si jeho pracovní neúspěchy z devadesátých let a znáte každý jeho tik. Před novou partnerkou ale může znovu rozehrát divadlo, ve kterém je za zajímavého světáka.
„Když jsem konečně zjistila, kdo to je, nevěděla jsem, co si mám myslet. Byla to rozvedená čtyřiačtyřicetiletá ženská z jeho oboru. Žádná modelka, normální ženská s hypotékou. Jenže před ní byl Karel za hrdinu, co všechno zná a umí. Možná ještě ani neví, že mu večer otékají kotníky a bere léky na tlak,“ říká se smutným úsměvem Jitka. Muž si skrze cizí obdiv pouze kupuje iluzi, že nezestárnul. Nevrátila mu mládí, jen mu umožnila na pár hodin týdně zapomenout na to, kolik mu doopravdy je.
Co dělat, když se to stane i vám
Ve filmu byste si možná balily kufry, vyhazovaly jeho oblečení z balkonu a tropily hysterické scény, ale v pětapadesáti na takové divadlo nemáme energii ani náladu. Je lepší jít na to z druhého konce. Dejte mu svobodu. Otevřeně mu řekněte, že o situaci víte, a nabídněte mu, ať si ten svůj velký sen vyzkouší na vlastní kůži. Ať si s novou partnerkou vyzkouší žít v domácnosti. Kouzlo neznámého se rozpustí ve většině případů překvapivě rychle.
„Pokud partner neví, co chce, a “lítá v tom„, dejte mu svobodu. Domluvte se na péči o děti, jako byste byli rozvedení, a dejte si třeba půl roku “volno„. Ať si jde. Ať si zkusí žít ten svůj sen v realitě. Proč to funguje? Protože milenecký vztah žije z tajemství a nedostatku. Funguje skvěle v ilegalitě, v ukradených chvilkách bez povinností, kdy se vidíte jen upravení, voňaví a natěšení. Je to jako dovolená – krásná, ale nekonečná být nemůže. Jakmile do tohoto snového světa vstoupí realita – praní špinavého prádla, placení účtů, únava z práce a všední dny – kouzlo se často rozplyne jako pára nad hrncem. Partner najednou zjistí, že ta “dokonalá milenka„ má taky své nálady a ten “úžasný milenec„ taky chrápe a nechává ponožky na zemi,“ vysvětluje Nora Vlášková.
Zatímco muž v novém prostředí pomalu zjišťuje, že i druhá strana má své ranní nálady a účty se samy nezaplatí, vy získáte čas na to nejdůležitější. V klidu si ujasnit, jestli vám v bytě, kde najednou nikdo nenaříká nad studenou polévkou a nemá nejapné poznámky na váš vzhled. Nevěra po padesátce totiž neznamená konec. Často je to jen znamení, že jste se obětovala pro druhé a je nejvyšší čas začít myslet zase sama na sebe.
Zdroje: socrato.cz, psychologytoday.com, theguardian.com
Dostávala jsem dřevákem na zadek: Herečka Zuzana Zlatohlávková otevřeně nejen o svém divokém temperamentu a tenisové kariéře
Nejčtenější články
Jak mít husté obočí a dlouhé řasy za pár korun: Obyčejný olej strčí do kapsy drahá séra, vyhladí vrásky a zničí bradavice
„Jak poznat, že mě partner miluje i po 50,“ ptá se Klára. Nečekejte pugéty, ale položte mu tuto jedinou otázku
Kvíz všeobecných znalostí: Zkuste získat plný počet bodů. Zlepšíte si sebevědomí
Doporučujeme

“Když manžel zemřel, ukázalo se, že mi přes 20 let lhal. Nevím, co mám cítit ani jak dál žít,” je smutná Marika

“Manželka je mi nevěrná, ale sám mám milenku, takže ji nemůžu konfrontovat,” neví si rady David

“Zjistila jsem, že mě manžel podvádí, ale on tvrdí, že to tak není,” je zmatená Alžběta. Odpovídá psychoterapeutka Dagmar Pechová

“Manžel má poměr. Štve mě to, ale nemůžu odejít, nemám ani korunu,” neví si rady Patricie

“Můj manžel nemá zájem o žádné intimnosti a já se cítím odmítnutá,” je smutná Alexandra

“Manžel mě uvěznil v luxusu a já nevím, jak z toho ven,” píše smutná Kamila

„Můj manžel v padesáti zblbnul, nosí melír, prsteny a chce pařit na festivalech,“ píše zoufale Marta

“Zamilovala jsem se v padesáti a prožívám lásku jako z románu,” říká jako ve snách Helena

“Zamilovala jsem se do ženatého muže. Ale když jsem viděla jeho manželku, sesypala jsem se,” píše smutně Soňa. Byla nádherná












