44 Kč
Když se řekne jihočeský velmož, málokdo si představí někoho tak noblesního a vlivného, jako byl právě tento diplomat, který už jako kluk musel ukočírovat největší panství v zemi. Vilém se nespokojil s tím, že mu do klína spadlo pohádkové jmění, ale rozhodl se, že drsný středověký svět provoní italskou renesancí a dá šlechtickému životu úplně nový rozměr.
Dokázal si podmanit i ty nejmocnější panovníky své doby a jeho jméno mělo zvuk po celé Evropě, protože mu české hranice byly zkrátka příliš těsné. Zatímco ostatní páni jen udržovali rodový majetek, on budoval moderní impérium, kde se vysoká politika potkávala s uměním a osobním kouzlem, kterému nešlo jen tak odolat.
Když se mladý Vilém vrátil ze své cesty po Itálii, musel mu rodný Krumlov připadat jako sychravá díra plná studeného kamene. Okamžitě proto povolal zástupy italských mistrů, aby jeho sídlo proměnili v palác, který by mu záviděl i samotný císař. Právě díky jeho posedlosti jihem dnes obdivujeme tu nádhernou věž, která dominuje městu, nebo kouzelný letohrádek Kratochvíle, kam si jezdil odpočinout od politických intrik. Vilém zkrátka pochopil, že reprezentativní architektura je nejlepším způsobem, jak dát světu najevo, kdo je tady skutečným pánem a nekorunovaným králem.
Být jen českým šlechticem bylo Vilémovi nejspíš málo, protože když se uvolnil polský trůn, neváhal se do hry o korunu zapojit s vervou sobě vlastní. Jako habsburský vyslanec měl sice původně lobbovat za jiné, ale jeho osobní kouzlo zapůsobilo na polské pány natolik, že ho chtěli za krále sami. K uplácení tehdejších mocných nepoužíval jen sliby, ale také své pověstné a skvěle vycvičené lovecké psy, což se ukázalo jako geniální tah. Ačkoliv se nakonec králem nestal, protože se nechtěl vzdát rodného Krumlova za nejisté dobrodružství na severu, jeho jméno tehdy s úctou skloňovala celá Evropa.
Kromě budování impéria měl Vilém slabost pro věci mezi nebem a zemí, což do jeho služeb přitáhlo ty největší podivíny tehdejšího světa. Na jeho dvoře se to hemžilo lidmi jako John Dee nebo Edward Kelley, kteří slibovali výrobu zlata i elixíru věčného mládí, zatímco jim Vilém s nadějí platil účty. I když se zlato v křivulích nikdy neobjevilo, tito mágové dodali rožmberskému dvoru auru tajemna, která přitahovala pozornost i závist okolí. Vilém věřil hvězdám a horoskopům natolik, že podle nich občas řídil i své státnické kroky, čímž propojoval pragmatickou politiku s čistou magií renesančního věku.
Žádný velkolepý životní styl by nebyl možný bez hromady peněz, a tak si Vilém k ruce vybral geniálního, i když poněkud drsného regenta Jakuba Krčína. Tato dvojice dokázala přetvořit jihočeskou krajinu v neuvěřitelný stroj na peníze, kde rybníky, pivovary a stříbrné doly sypaly zisky s železnou pravidelností. Krčín sice poddané nešetřil a Vilém mu v tom nebránil, ale výsledkem byl rozkvět, který z Rožmberků udělal finanční velmoc schopnou konkurovat i královské pokladně. Zatímco pán snil o hvězdách a palácích, jeho regent stál nohama pevně v bahně rybníků a staral se, aby bylo z čeho platit ty nekonečné renesanční radovánky.
Vilém sice vládl pevnou rukou a v posteli vystřídal čtyři manželky, ale osud mu v jedné zásadní věci krutě nevyhověl, když mu nedopřál vytouženého mužského dědice. Každá z jeho žen přinesla do rodu věno i prestiž, ale žádná z nich nedokázala zajistit pokračování jeho přímé linie, což muselo ambiciózního šlechtice v soukromí trápit. Poslední léta trávil ve společnosti mladičké Polyxeny z Pernštejna, která mu sice zpříjemňovala stáří, ale zároveň z jeho pokladny odčerpávala nemalé částky na své nákladné záliby. Když v roce 1592 vydechl naposledy, skončila s ním jedna obrovská éra, protože jeho bratr Petr Vok už byl jen posledním strážcem uvadající pětilisté růže.
Vládla tvrdě a změnila Indii k nepoznání. Přečtěte si příběh Indiry Gándhíové.
