44 Kč
Polská princezna Svatava vtrhla do českých dějin jako čerstvý vítr, když si po dvou pohřbech osamělý Vratislav II. usmyslel, že nutně potřebuje novou krev. Nebyla to žádná ustrašená chudinka, ale ambiciózní dáma s přemyslovskými geny v malíčku.
Jejich svatba roku 1062 nebyla jen o výměně prstenů a pečených prasatech, ale o tvrdém politickém kšeftu, který konečně uklidnil věčné sousedské facky mezi Čechy a Poláky. Svatava se u dvora rozkoukala bleskově a brzy měla manžela omotaného kolem prstu víc, než bylo jejím nevlastním dětem milé.
Roku 1085 dorazil od císaře vysněný královský titul, Svatava se však nespokojila s rolí diváka. Při pražské slávě jí arcibiskup posadil na hlavu korunu a udělal z ní historicky první českou královnu. Od té chvíle už nebyla jen kněžnou, ale celebritou, která si potrpěla na luxus a reprezentaci. Korunovace jasně vzkázala sousedům, že Čechy už nejsou jen malým knížectvím, ale sebevědomým hráčem s leskem majestátu.
Vratislav sice na trůně zářil, ale v ložnici se Svatavou řešili klasické dilema, komu z pěti dětí nadržovat. Královna měla slabost pro své syny, což u nevlastního Břetislava vyvolávalo záchvaty zuřivosti. Tato idylka plná intrik vedla k tomu, že rodinné večeře na Vyšehradě pravděpodobně probíhaly v dusné atmosféře. Svatava vládla v kuchyni i v politice a nenápadně ohýbala pravidla nástupnictví ve svůj prospěch.
Když se Vratislav při lovu nešikovně napíchl na větev a zemřel, Svatava se rozhodně nechystala plést svetry. Jako královna vdova si udržela vliv neuvěřitelných třicet let, během kterých se na trůně vystřídalo sedm pánů. Z pozadí tahala za nitky tak obratně, že by se od ní i moderní stratégové mohli učit základy přežití. Její autorita byla tak silná, že i bez manžela zůstávala jedinou nositelkou královské aury.
V době, kdy se její synové Vladislav a Soběslav začali řezat o moc, neváhala Svatava vytáhnout nejtěžší kalibr v podobě mateřského citu. Její teatrální výstupy plné pláče a proseb na kolenou dokázaly obměkčit i ty nejtvrdší válečníky, kteří pak s brbláním schovali meče. Často využívala církevní autority, aby své syny dotlačila k dohodě, přičemž štědré dary vyšehradské kapitule jí zajišťovaly neochvějnou podporu.
Pokud zrovna Svatava nekrotila své divoké syny, věnovala energii budování církevní prestiže. Vyšehradská kapitula se stala jejím druhým domovem a cílem darů v podobě úrodných pozemků. Nebyla to jen zbožnost, ale chytrý tah, jak si pojistit vliv u hodnostářů, kteří rozhodovali o legálnosti vlády. Svatava věděla, že přízeň nebes se v politice nejlépe udržuje skrze plné sýpky a bohaté kostely v celém okolí.
Svatava se dožila neuvěřitelných osmdesáti let a do posledního dechu si nenechala do ničeho mluvit. Ještě před smrtí donutila umírajícího syna, aby trůn přenechal jejímu oblíbenci Soběslavovi, čímž zabetonovala budoucnost své linie. Zemřela jako legenda, která ukázala všem chlapům, jak se dělá politika. Její odkaz přežil v jejích synech i v tradici, kterou jako první korunovaná žena v Čechách založila.
Drahomíra ze Stodor patřila k nejmocnějším ženám raných českých dějin. Přečtěte si její dramatický příběh.
