Při představě Amazonek si většina lidí vybaví postavy z řeckých bájí. Jenže v západní Africe kdysi skutečně existovala armáda žen, která si tuto přezdívku vysloužila svým drsným a neúprosným zacházením, jimiž se prezentovala v bojích. Dahomejské Amazonky se byly známé nejen svou neohrožeností, ale i krutou rolí v krvavých válkách a obchodech s otroky. V životě nepoznaly nic jiného než boj.
Dahomejské Amazonky byly známé také jako Agojie. Nešlo o bájné hrdinky z řeckých legend, ale o skutečné ženské vojenské jednotky v Africe, které po několik staletí tvořily elitní sílu v západoafrickém království Dahomej, dnešní Beninské republice. Přezdívku Amazonky jim dali francouzští a britští cestovatelé v 19. století, když je poprvé spatřili v boji. Při hledání slov, jak popsat odvážné a disciplinované válečnice, sáhli Evropané po obraze mýtických bojovnic. Dahomejci je označovali názvy jako Mino (naše matky) nebo Ahosi (královny, manželky krále).
Nesmírně tvrdý trénink
Otázka jejich původu není tak úplně jasná. Podle některých teorií se první jednotky formovaly už v 17. století z loveckých družin, jiné verze spojují vznik Agojie s králem Agajou, který vládl v 18. století. Další tradice připisují zásluhu královně Hangbe, která je prý vytvořila jako svou osobní gardu. Jisté však je, že postupem času se z ženských strážních oddílů stala plnohodnotná a respektovaná armádní složka, která dokázala budit hrůzu. Dahomej v té době upevňoval svou moc v regionu a bohatl na obchodu s otroky, takže potřeboval spolehlivé a oddané vojáky a Agojie tuto roli plnily s nebývalou odvahou.
Trénink, který ženy podstupovaly, byl nesmírně tvrdý. Nábor probíhal mezi mladými dívkami i zajatkyněmi, které měly možnost získat svobodu službou v královské armádě. Ty, které prošly náročným výběrem, se podrobily výcviku, jenž zahrnoval nejen fyzickou přípravu a boj zblízka, ale i používání střelných zbraní. Jejich poznávacím znamením bylo rychlé stínání hlav. Byly cvičeny, aby neznaly strach, nesměly se vdát ani mít děti a veškerý svůj život zasvětily králi a válce. Žádný muž se jich nesměl ani dotknout, natož s nimi mít poměr, jelikož byly nuceny žít v celibátu a přísahu skládaly jako panny. Evropští cestovatelé z 19. století popisovali, že jednotky čítaly stovky až tisíce bojovnic, které působily jako dokonale organizovaná vojenská síla se striktní hierarchií i propracovanými rituály.
Respekt u nepřátel
Jejich odvaha a schopnosti byly legendární. V bojích neváhaly útočit tváří v tvář protivníkovi, dokázaly zastrašit i zkušené vojáky a prosluly svou neústupností. Na druhou stranu by se ale nemělo zapomínat na to, že Dahomejské království stavělo svou moc z velké části na obchodu s otroky. Vojenské výpravy, jichž se Agojie účastnily, často znamenaly drancování sousedních území, zajímání lidí a jejich následný prodej Evropanům. Příběh Amazonek je proto dvojsečný, ačkoliv uchvátily mnohé svojí ženskou silou a odhodláním, zastrašovaly krutými praktikami tehdejší doby.
Když se v 19. století začala do oblasti šířit francouzská koloniální moc, střet s Dahomejem byl nevyhnutelný. Agojie se tehdy ocitly v první linii. Přestože byly vyzbrojeny střelnými zbraněmi, jejich technika a počet nestačily na dobře vybavené francouzské jednotky. V letech 1890 a 1892 proběhly francouzsko-dahomejské války, v nichž právě dahomejské Amazonky sehrály zásadní roli. I nepřátelští velitelé je popisovali s respektem a obdivovali jejich neústupnost a disciplínu. Nakonec však Dahomej podlehl a stal se francouzským protektorátem. Agojie byly rozpuštěny, a i když některé bojovnice se snažily zachovat své postavení, jejich éra tím skončila. Poslední dahomejská Amazonka zemřela zapomenuta v zapadlé vesnici ve věku sto let v roce 1979.
Amazonky ve filmu
Příběhy Amazonek rozhodně nebyly zapomenuty a lidé si je vyprávěli po generace, až se statečné bojovnice dostaly i do filmů a dokumentů. Největší pozornost vzbudil snímek Válečnice z roku 2022, inspirovaný právě jejich osudy. Ten sice částečně romantizuje skutečnost a vynechává nepohodlné detaily, ale jinak poutavě vykreslil neohrožené ženy, které si v době, kdy se ženská role jinde vázala hlavně k rodině, vybojovaly postavení válečnic.
Zajímají vás příběhy statečných žen? Přečtěte si o Joan Clarke, která pomohla prolomit kód Enigmy a vyhrát tak druhou světovou válku.
Galerie: Dahomejské Amazonky: Kruté válečnice patřily jen králi
Dostávala jsem dřevákem na zadek: Herečka Zuzana Zlatohlávková otevřeně nejen o svém divokém temperamentu a tenisové kariéře
Nejčtenější články
Doporučujeme

Smutný osud dětí Františka Ferdinanda a Žofie Chotkové: Po válce byly vyhnány z Konopiště jen s pár kusy oblečení

Otrokyně rozkoše za druhé světové války: Ženy měly přidělený počet mužů, které musely obsloužit, pak byly bez milosti nahrazeny

Tajné krysí stezky: Před válkou sloužily uprchlíkům, po válce je využívali nacisté k útěku před spravedlností

Dvojčata Jiří a Josef Fišerovi přežila pokusy v Osvětimi: Mengele jim vyměňoval krev a úmyslně je vystavoval nákaze

Sir Nicholas Winton ožívá v novém filmu: Proč zachránce židovských dětí svůj čin 50 let tajil

Hitlerova továrna na děti: Program Lebensborn měl zajistit nástupce dokonalé a čisté rasy

Pařížský klub Le Monocle: Nahlédněte dovnitř prvního lesbického podniku na světě

Nakažlivá nemoc Syndrom K naháněla příslušníkům SS hrůzu: Záhadný vir zachránil desítky italských Židů před nacisty

Drsných Amazonek z Dahomey se bála celá Afrika: Nesmlouvavé válečnice, před kterými nebylo úniku, měly jediný cíl











