44 Kč
Představte si, že jste mladý ambiciózní šlechtic, který má sice svaly jako ze žuly, ale v rodokmenu pořádnou kaňku. Břetislav přesně tohle prožíval, když si uvědomil, že jako syn prosté pradleny Boženy u dvora díru do světa neudělá. Potřeboval nutně něco, co by mu vylepšilo reputaci a zajistilo uznání.
Když diplomatické cesty selhávaly kvůli jeho pochybnému původu, rozhodl se pro akci, která by dnes plnila titulní strany bulváru. Vsadil všechno na jednu kartu a vyrazil směrem k bavorskému klášteru, kde se v tichosti modlila jeho budoucí vstupenka do vysoké politiky. Cesta k moci totiž vede přes srdce nebo únos.
Jeho otec Oldřich si sice v klidu užíval domácí pohodu s Boženou, ale pro syna chtěl mnohem zářivější vyhlídky. Břetislav si moc dobře uvědomoval, že bez urozené manželky zůstane navždy jen tím divným klukem z lesa, kterého sousední panovníci nebudou brát vážně. Politický sňatek byl tehdy víc než vítězné tažení, protože přinesl vliv bez nutnosti neustále brousit meč a riskovat krk na bojišti za každou vesnici.
Legenda o únosu ze Schweinfurtu připomíná spíše scénář z Hollywoodu než nezajímavý zápis v kronice. Břetislav prý vtrhl do kláštera právě ve chvíli, kdy se nebohá Jitka vracela z nešpor, a s elegancí sobě vlastní ji přehodil přes sedlo. Aby toho nebylo málo, cestu mu zatarasil řetěz tlustý jako lidská noha, který náš český Achilles přesekl jedinou ranou meče, zatímco jeho družina schytávala rány od rozzuřených strážných.
Historikové se dnes sice potutelně usmívají a mluví o tiché dohodě, ale to na kráse příběhu nic neubírá. Je dost pravděpodobné, že Jitčina rodina o celém divadle věděla a únos byl jen elegantním způsobem, jak dceru provdat za sice nadějného, ledaže neurozeného mladíka. Oficiálně by takový sňatek vypadal jako společenská sebevražda, ale proti násilnému únosu se zkrátka nedalo nic dělat, než nad tím jen mávnout rukou.
Navzdory tomu, že jejich společný život začal v podstatě trestným činem, vyklubalo se z toho jedno z nejpevnějších manželství přemyslovské historie. Jitka se na moravské půdě rychle aklimatizovala a začala plnit knížecí dvůr budoucími vládci, kterých bylo nakonec rovných pět. Tato početná družina synů se stala základem pro přežití celého rodu, i když nikdo tehdy netušil, že právě tito potomci jednou osudově zamíchají kartami české historie. Břetislav v ní našel nejen matku svých dětí, ale i schopnou spojenkyni, která mu díky svým německým kořenům nejednou vyžehlila mezinárodní průšvih.
Idylka bohužel netrvala věčně a nejstarší syn Spytihněv se po otcově smrti zachoval jako ukázkový nevděčník. Místo aby si matky vážil, nechal ji v rámci čistek proti všemu německému vyhnat ze země, což Jitku donutilo hledat azyl v Uhrách. Možná tam sice našla nového manžela, ale její srdce zůstalo v Čechách, kam se nakonec díky mladšímu synovi vrátila alespoň po smrti, aby mohla navždy odpočívat vedle svého únosce. Jejich společný hrob na Pražském hradě je tak dodnes symbolem pouta, které nerozbily politické intriky ani rodinné sváry. Je to důkaz, že i z drzého dobrodružství se může zrodit legenda, která hřeje u srdce i po tisíci letech.
Alžběta Pomořanská byla císařovna, o které se vyprávělo, že dokázala lámat podkovy holýma rukama. Přečtěte si její neobyčejný příběh.
