Nelly Dienerová byla první letuškou v Evropě. K Swissairu nastoupila v roce 1934 a lidem na palubě zaháněla strach z létání, jenže její kariéra po necelých třech měsících skončila tragicky.
Ráno začínalo na letišti v Dübendorfu jako každé jiné. Nelly Dienerová z bochníku grahamového chleba připravila sendviče, naplnila termosky čajem, kávou nebo polévkou a do piknikového košíku přibalila koňak pro ty nejnervóznější cestující. Teprve pak nastoupila do letadla jako první letuška v Evropě.
Nelly Dienerová: první letuška v Evropě
Povolání letušky se zrodilo v Americe, když Ellen Church, zdravotní sestru a zároveň pilotku, nechtěla žádná aerolinka pustit do kokpitu letadla. Ale protože chtěla létat dál, zrodil se nápad létat jako letuška. Ellen Church od té doby do kabiny letadla nastupovala v bílé uniformě sestry a s naškrobeným čepečkem. Když Balz Zimmermann, administrativní ředitel Swissairu, při letu v USA potkal americkou stevardku, hned ho nápad zaujal. Jen ta zdravotní sestřička se mu nezamlouvala. Cestujícím totiž svou přítomností připomínala, že se za letu může leccos přihodit. Proto se rozhodli jít jinou cestou, a to najmout šarmantní mladou ženu, která mluví několika jazyky a pasažéry rozptýlí a uklidní.
Nelly Dienerová: dcera řezníka, která uměla cizí jazyky
Nelly Hedwig Dienerová se narodila v Muri jako dcera řezníka z velmi skromných poměrů a nic jí nespadlo do klína zadarmo. Brzy pochopila, že dveře do světa jí otevře pouze znalost jazyků, a tak si zařídila roční pobyt ve francouzsky mluvící části Švýcarska a potom ještě jeden v Glasgow. Její úsilí se jí vyplatilo, šéfpilot Mittelholzer ji přijal a 1. května 1934, ve dvaadvaceti letech, začala létat pro Swissair. Na každý let se přípravovala pečlivě, důkladně vyleštila boty, vyčesala vlasy a připravila jídlo pro cestující i posádku. Svou práci i azurově modrou uniformu měla tak ráda, že se jí začalo přezdívat Engel der Lüfte, Anděl oblohy.
Co měla na práci první letuška v Evropě
Když Nelly nastoupila, měla být pro cestující především společnicí, a tak cestujícím zpívala, předčítala jim a zapalovala cigarety i doutníky. Cestujícím pomáhala překonat strach i závratě svou dobrou náladou. Létalo se dvoumotorovým dvouplošníkem Curtiss-Wright AT-32C Condor II, postaveným přímo pro Swissair, s patnácti sedadly a modrým nátěrem s oranžovými detaily. Z Dübendorfu do Berlína cesta trvala 3 hodiny 40 minut a týž den se letělo zpátky. Jenže tehdy bylo letectví v plenkách a tak se mohlo během cesty přihodit opravdu cokoli. Když třeba pozemní personál zapomněl zavřít zavazadlovou klapku, byla to letuška, která tam musela za letu vlézt a klapku zajistit.
Její 79. let začal 27. července 1934 v Dübendorfu stejně jako desítky předchozích. Curtiss s označením CH-170 měl zamířit přes Stuttgart do Berlína. Pilotoval ho Armin Mühlematter, radiotelegrafistou a navigátorem byl Hans Daschinger a na palubě sedělo devět cestujících. Ve výšce zhruba 3 000 metrů se letadlo dostalo do bouřky a odtrhlo se mu pravé křídlo. Stroj se zřítil do lesa mezi Wurmlingenem a Tuttlingenem a začal hořet. Nikdo z dvanácti lidí na palubě nepřežil.
Doporučujeme
reklama
Co po Nelly Dienerové zůstalo
Vyšetřovatelé následně našli trhlinu ve svařované konstrukci uchycení motoru a křídla. Příčinou tedy byla podle všeho vadná konstrukce a nekvalitní technika svařování spolu s vibracemi motoru, k druhému prasknutí pak došlo kvůli bouři. Pro mladou švýcarskou aerolinku šlo o první tragickou nehodu. Zájem o práci letušky přesto neochladl: Swissair obdržel desítky přihlášek od mladých žen, které chtěly Nelly nahradit, a švýcarský tisk s údivem poznamenal, že kdyby záleželo jen na počtu letušek, měla by země brzy mohutnou leteckou flotilu.
