Žofie Chotková zemřela při atentátu v Sarajevu: Dvorem ponižovaná žena stála věrně po boku svého muže i ve chvíli smrti

Žofie pocházela ze starého šlechtického roku, jehož kořeny sahají v Čechách do 14. století. Přišla na svět 1. března roku 1868 ve Stuttgartu jako páté dítě hraběcího páru Vilemíny Kinské a Bohumila Chotka a dostala jméno Sophie Marie Josefína Albína Chotková z Chotkova a Vojnína. Její otec působil v císařských diplomatických službách, takže se rodina poměrně často stěhovala.  

Hraběnka bez věna

Hraběcí rod Chotků měl sice dlouhou historii, ale nepatřil zrovna k nejbohatším. Bohumil Chotek musel navíc myslet také na věno svých šesti dcera, sedmá a nejstarší z nich, Sidonie, zvolila život jeptišky. Zaopatřit mladé šlechtičny nebylo pro hraběte jednoduché. Všem se sice dostalo patřičného vychování, uměly cizí jazyky, ovládaly etiketu a měly určitý společenský status, ale věno nabídnout nemohly. Hrabě navíc na jaře roku 1886 ovdověl. Mladá Žofie tak neměla příliš dobrou perspektivu.  

Osudové setkání

Bohuslav Chotek patřil mezi věrné služebníky císaře Františka Ferdinanda, který se rozhodl Chotkovým pomoci. Dvacetileté Žofii zajistil místo dvorní dámy u arcivévody Bedřicha Rakousko-Těšínského a jeho manželky Isabely. Žofie se přestěhovala do Prešpurku, kde sloužila dalších 11 let. Právě tady potkala následníka trůnu arcivévodu Františka Ferdinanda d’Este, který se do půvabné hraběnky až po uši zamiloval. Často pak do Prešpurku jezdíval, což vyvolalo naděje, že se mu líbí dcera arcivévody Bedřicha, šestnáctiletá Marie Kristina. Když vyšla pravda najevo a bylo jasné, že důvodem častých návštěv arcivévody je hraběnka Chotková, byl oheň na střeše. Skandál gradoval tím spíš, když si František Ferdinand trval na svém, že se s ní ožení.  

Morganatické manželství

I když byla Žofie Chotková hraběnkou, ani zdaleka neměla tak urozený původ, aby mohla pomýšlet na sňatek s následníkem trůnu. Tento fakt byl dokonce součástí Rodinného statutu z roku 1839, podle kterého se za rovnorodé považovali pouze příslušníci vládnoucích rodů. Odpor samotného císaře Františka Josefa I., i celého vídeňského dvora byl jednoznačný. Všichni vytýkali Žofii nejen nízký původ, ale také věk (bylo jí v té době 32 let) a dokonce také „oplácanou“ postavu. František Ferdinand si však sňatek na císaři doslova vyvzdoroval a Žofii si vzal za manželku 1. 7. 1900 při skromném obřadu na zámku v Zákupech. Arcivévoda však musel přistoupit na to, že jejich manželství bude morganatické – tedy že jejich děti budou vyloučeny z následnictví trůnu a Žofie se nebude těšit výhradám, které by jí, jakožto manželce budoucího císaře, náležely.

Rozhodnutí císaře sice ctil, ale nesnášel, když se k jeho ženě choval kdokoliv bez respektu. To se dělo bohužel poměrně často. Jako následník trůnu se muset František Ferdinand často účastnit různých oficiálních akcí, při kterých vedle něj jeho žena nesměla kvůli svému původu ani sedět. Nesměla být například ani hostem rodinných obědů a oslav. Její postavení se mírně zlepšilo po roce 1908, kdy ji stárnoucí císař povýšil na vévodkyni z Hohenbergu. Tyto ústrky byly jedním z důvodů, proč si manželé zvolili za svůj domov zámek Konopiště, kde žili v ústraní 14 let spokojeným rodinným životem. Jejich manželství patřilo k výjimečně šťastným. František Ferdinand svou ženu hluboce miloval, chránil ji a v soukromí jí dával najevo úctu, jaké se jí veřejně nedostávalo. Brzy přišly na svět i čtyři děti, princezna Žofie a synové Maxmilián a Arnošt. Čtvrtý syn se narodil mrtvý.

Osudné výstřely v Sarajevu

Rodinné štěstí skončilo ve chvíli, kdy se František Ferdinand vypravil do Bosny na vojenské manévry, kam se ho jeho žena rozhodla doprovodit. 28. června 1914 byl na následníka trůnu v Sarajevu spáchán atentát, při kterém zemřela i jeho milovaná žena. Žofie byla zasažena jako první, kulka atentátníka jí trefila do břicha. Podle svědectví se František Ferdinand v posledních okamžicích staral především o ni a opakoval slova, která dodnes dojímá historiky i čtenáře: „Žofinko, neumírej, zůstaň kvůli dětem.“ Když dorazilo auto s manželským párem do nemocnice, Žofie už byla mrtvá, arcivévoda zemřel krátce poté. Zemřeli spolu, tak jak spolu celý život stáli proti světu. Ani po smrti však Žofie nebyla dvoru rovna.

Pohřeb se konal ve vši tichosti, bez poct a přítomnosti císaře i bez novinářů. Arcivévoda si totiž za místo svého posledního odpočinku již dříve zvolil zámek Artstetten, kde nechal vybudovat hrobku pro sebe i svou ženu. Odmítl spočinout v Kapucínské hrobce po boku ostatních Habsburků, ale dal i po smrti přednost své lásce.

Čtěte také: Manželé Strausovi byli inspirací pro velkou lásku ve filmu Titanic. Jejich příbuzná je vdovou po zesnulém šéfovi ponorky Titan