„Kolegyně mi naznačuje, že jsem na tuhle práci už moc stará. Nevím, jestli přeháním,“ přiznává Dana

Dana (53) si po letech v administrativě našla novou práci v moderní firmě. Těšila se na změnu a měla pocit, že může nabídnout bohaté zkušenosti i spolehlivost. Po několika měsících si však začala všímat chování jedné kolegyně, které v ní vyvolalo pochybnosti o tom, zda je v novém zaměstnání skutečně vítaná.

Kolegyně mi naznačuje, že jsem na tuhle práci už moc stará

Když jsem do firmy nastoupila, všichni byli milí a ochotní. Většina kolegů byla mladší než já, ale nepřikládala jsem tomu žádný význam. Říkala jsem si, že zkušenosti se hodí v každém věku. Asi po dvou měsících jsem si ale začala všímat poznámek od jedné kolegyně. Nejdřív šlo o drobnosti. Když jsem navrhla nějaké řešení, usmála se a řekla něco jako: „To možná fungovalo před deseti lety.“ Jindy zase před ostatními poznamenala, že dnešní technologie jsou pro některé generace trochu náročnější. Všichni se tomu zasmáli a já se smála také, i když mi to nebylo příjemné.

Postupně se podobné situace opakovaly častěji. Začala jsem mít pocit, že ať řeknu cokoli, automaticky to považuje za zastaralé. Přitom jsem svou práci zvládala bez nějakých problémů a výsledky jsem měla dobré.

Nejhorší je, že si už nevěřím jako dřív

Nejvíc mě zasáhla porada před několika týdny. Připravila jsem návrh, na kterém jsem pracovala několik dní. Když jsem ho představila, kolegyně mě přerušila a před celým týmem řekla, že firma potřebuje modernější přístup a ne postupy z minulosti. Nikdo mi přímo neodporoval, ale ani se mě nikdo nezastal. Seděla jsem tam a najednou jsem měla pocit, že jsem o dvacet let starší, než ve skutečnosti jsem. Od té doby nad každým svým nápadem přemýšlím dvakrát.

Dřív jsem byla sebejistá a nebála se ozvat, dnes si často říkám, jestli není lepší mlčet. Možná si to opravdu beru moc osobně. Možná je jen upřímná. Jenže když odcházím z práce a přemýšlím nad jejími poznámkami, nemůžu se zbavit pocitu, že mě neposuzuje podle toho, co umím, ale podle data narození. Přeháním, nebo by vás podobné poznámky od kolegyně také začaly časem bolet?

Mohlo by se vám líbit

"Měla jsem poměr se svým šéfem, když jsem ho ukončila, dostala jsem výpověď," svěřila se Monika

Ke komentáři na situaci paní Dany nás inspiruje koučka Angela Grippo

Paní Dano,

vážím si toho, že jste svůj příběh sdílela. Z Vašeho vyprávění je patrné, že Vás netrápí jen samotné poznámky kolegyně, ale především jejich dlouhodobý dopad na Vaše sebevědomí. Opakované narážky na věk, zkušenosti nebo údajnou „zastaralost“ mohou člověka zraňovat i tehdy, když jsou podávány s úsměvem. Není divu, že jste začala pochybovat o svých schopnostech, přestože Vaše pracovní výsledky dokazují opak.

Zdá se, že problém nespočívá ve Vaší odbornosti, ale v tom, že kolegyně hodnotí Vaše nápady prizmatem věku namísto jejich skutečné kvality. Takové jednání může být formou věkových předsudků, které na pracovišti bohužel nejsou výjimečné. Doporučil bych Vám nenechávat podobné poznámky bez odezvy a klidně, věcně dát najevo, že Vám nejsou příjemné. Pokud by situace pokračovala, je vhodné obrátit se na nadřízeného nebo personální oddělení a popsat konkrétní situace, které se opakují.

Mohlo by se vám líbit

“Musela jsem odejít z práce, všichni měli problém s mou orientací,” je smutná Markéta

Důležité je, abyste si nenechala vzít důvěru ve své schopnosti. Vaše zkušenosti jsou cennou součástí toho, co do týmu přinášíte, a rozhodně nejsou překážkou. Zkuste si připomínat své úspěchy a výsledky, které za Vámi stojí, protože ty vypovídají o Vaší hodnotě mnohem více než nevyžádané poznámky jedné kolegyně. Držím Vám palce, abyste znovu našla jistotu, kterou Vám nikdo nemá právo brát.

Jak má paní Dana na celou situaci reagovat? Má odejít z práce? Nebo naopak, ukázat všem, že ještě nepatří do starého železa? Přečtěte si také příběh paní Eleny, která neví, jak tchánovi říct, že překračuje všechny možné meze.

Zdroj: psychologytoday.com, příběh poslala paní Dana K.