Leninova milenka Innesa Armandová: Vášnivý vztah ukončilo ultimátum Naděždy Krupské a Říjnová revoluce

Mladou učitelku Naděždu Krupskou uchvátil tehdy ještě Vladimír Uljanov, muž s hlavou plnou myšlenek na revoluci a nové uspořádání světa v roce 1894. Jeho zápal pro ideály komunismu, určitá agresivita a rozhodnost ji dokonce přiměly k tomu, že ho za tři roky po seznámení následovala do vyhnanství na Sibiř, kde se v roce 1898 vzali. Krupská svého muže ve všech ohledech podporovala, ale o milenecké lásce a vzájemné vášni či přitažlivosti nemohla být řeč. Nebylo to pro ně důležité.

Byli především partnery, kteří společně pracovali ve prospěch dělnického revolučního hnutí. V souladu s jejich oddaností revolučním principům neměli žádné děti, což není nijak překvapivé. Krupská navíc nevyzařovala ani příliš ženskosti a půvabu. Její styl šedivý a ponurý, vzhled pro ni nebyl důležitý. Byla vlastně jako její manžel, neustále se věnovala revoluci. Není divu, že Leninovo srdce si nakonec získala úplně jiná žena - Francouzka Inessa Armand.

Z Paříže do Moskvy     

Inessa se narodila 8. května 1874 jako Élisabeth Pécheux d’Herbenville v Paříži, v rodině operního pěvce a herečky. Matka však rodinu brzy opustila a po smrti otce se Inessa se svou sestrou přestěhovala do Moskvy k tetě, jež vyučovala hudbu v rodině bohatého textilního průmyslníka Jevgenije Jakovleviče Armanda. Ten přijal dívky za své. Inessa se naučila vybraným způsobům, osvojila si čtyři světové jazyky a nakonec se vdala za nejstaršího syna Armandů, Alexandra. V manželství se narodily během sedmi let čtyři děti.

Vzhledem k rodinnému majetku žili v blahobytu, ale Inessa kolem sebe viděla bídu a zmar. Stala se předsedkyní organizace, jež pomáhala ženám v nouzi, odjela do Stockholmu studovat feminismus a zde se seznámila s Marxovými a Leninovými spisy. Zároveň se bláznivě zamilovala do svého švagra Vladimíra, s nímž si pořídila další dítě. Rodinný skandál byl na světě, ale štěstí netrvalo dlouho, v roce 1909 jí Vladimír umírá v náručí na tuberkulózu. Mezitím se Inessa stala nadšenou stoupenkyní bolševismu, několikrát byla zatčena a byla poslána do vyhnanství, až ji kroky zavedly za jejím stále ještě manželem Alexandrem Armandem, který s jejich dětmi mezitím přestěhoval do Francie. Nikdy ji nepřestal milovat a za všech okolností ji podporoval.

Setkání s Leninem

V pařížské kavárně Porte d’Orléans, kde se scházeli radikálně naladění lidé, se Inessa setkává s mužem, jehož texty znala. Vladimír Iljič Lenin z krásky nespustil oči a sympatie byly i na straně Inessy. Tehdy však bylo k milostné romanci ještě daleko. Inessa totiž odchází do Bruselu studovat ekonomii, samozřejmě díky podpoře svého muže Alexandra. Později Inessa přiznala, že „když Lenina spatřila, měla obavu, že ji její cit k němu zachvátí jak lesní požár". Po návratu do Paříže se do Lenina bezhlavě zamilovala a spřátelila se s Naděždou Krupskou, která ji nebrala jako konkurentku, ale někoho, kdo s ní pečujeme o blaho Vladimíra Iljiče. Naděžda Krupská měla navíc i blízko k Inessiným dětem. Milenka s manželkou to k sobě měly pár kroků. Inessa bydlela v ulici Marie-Rose číslo popisné dvě, Naděžda v čísle čtyři. Pro pohodlí vůdce dělnické revoluce udělaly vše.

Manželský trojúhelník

Časem se ale Naděždě Leninova náklonost Inesse přestala líbit. Milenka totiž doprovázela Lenina na různé cesty, trávila s ním spoustu času, psali si dopisy. On na ní obdivoval její krásu, ale i vzdělání, rozhled, rád poslouchal, když mu hrála na klavír. V jednom z dopisů se Innesa Leninovi svěřila: „Miluji nejenom Tě poslouchat, ale také se na Tebe dívat.“ To už bylo na Naděždu Krupskou moc a postavila svého muže na konci roku 1912 před hotovou věc: „Buď ona, nebo já!“ Lenin nehodlal přijít o oddanou spolupracovnici a pečovatelku Krupskou, a tak poměr s Inessou ukončil. Ovšem ne na dlouho. Už o pár měsíců později se jí v dalším z dopisů vyznával: „Chtěl bych Tě políbit tisíckrát.“ vyznává se Inesse v červenci 1913 a dokonce touží zplodit s milenkou potomka. Naděžda ovšem své ultimátům zopakovala. To už si ale Lenin vybral revoluci. Inessa byla nakonec svojí lásce na blízku, ale už ne tak, aby ji vnímala Krupská jako hrozbu.

Velkolepý pohřeb s Internacionálou

V březnu 2017 nastoupila Inessa ­Armandová i Naděžda Krupská s Leninem a dalšími vybranými revolucionáři v Curychu do vlaku směr Petrohrad. Obě ženy s ním prožily revoluční dny. Inessa po Velké říjnové socialistické revoluci bydlela nedaleko Kremlu a angažovala se politicky v ženském hnutí a zasloužila se mimo jiné o rovnoprávnost žen a práva nemanželských dětí.

V květnu 1920 Inessa oslavila čtyřicáté šesté narozeniny, ale čím dál častěji ji zrazovalo zdraví. Na začátku září si do deníku zapsala: „Nemám v sobě žádný cit. Ani pro moje děti, ani pro Vladimíra Iljiče. Všechny mé zdroje lásky jsou vyčerpané. Jako kdyby moje srdce bylo mrtvé. Jsem živá mrtvola.“ O tři týdny později Inessa zemřela na choleru. V Moskvě jí vystrojili velkolepý pohřeb. Na rozloučenou jí zahráli Chopinův smuteční pochod a Internacionálu. Vladimir Iljič Lenin jí přinesl bílé lilie. Ines­su přežil o čtyři roky. Naděžda Krupská zemřela v roce 1939. Děti manželovy milenky jí až do smrti psaly a navštěvovaly ji. Alexandr Armand svou životní lásku přežil o třiadvacet let.

Čtěte také: Životní příběh průkopnice rudé rtěnky Elizabeth Arden: V salonech s červenými dveřmi učila ženy, jak být krásné a nezávislé