Jak se žilo za socialismu v paneláku. Na byty jako přes kopírák se čekalo i deset let

Trend panelových domů se začal rozmáhat v socialistickém Československu po XI. sjezdu KSČ v roce 1958, kdy bylo rozhodnuto o změně bytové politiky. Ta měla vyřešit problém s nedostatkem bytů pro stále se zvětšující populaci. Začalo budování městských sídlišť s panelovými domy. Jejich výstavba byla masivní zejména v 60.-80.letech.

Poptávka byla obrovská, vždyť v 70.letech se rodila nejpočetnější generace Husákových dětí. Podle hesla rychle, jednoduše a levně začaly vznikat zejména okrajích měst bloky panelových domů, které byly jako přes kopírák a už tehdy si získaly nelichotivé označení „králíkárny“. Žádná originalita ani invence se nekonala, vždyť na vzhledu zase až tolik nezáleželo. Ostatně mustr si českoslovenští architekti vzali od kolegů z tehdejšího Sovětského svazu.

Stavělo se podle plánů pětiletek, které nebyly ideální. Lidé se proto na nový byt kolikrát načekali i několik let. Nebylo tak žádnou výjimkou, že se v malých bytech tísnily i dvě rodiny. To nebylo samozřejmě pouze koloritem socialismu, ale tato realita byla rozšířená tehdy mnohem více než je tomu dnes.  

Malé pokoje, umakartová jádra a bláto na sídlištích

Byty byly projektovány s ohledem na úsporu místa. Například v 80.letech byla průměrná obytná plocha 46 m². Zatímco v „šedesátkách“ se budovaly nejčastěji dvoupokojové byty, období normalizace přineslo klasické 3+1 s typovou výměrou 74 m² užitné a 49 m² obytné plochy.

Dispoziční řešení bytů bylo přitom někdy dost podivné. Jako by projektanti neměli ponětí o tom, že je potřeba nejen vařit, ale také kultivovaně stolovat, prát a někde prádlo i sušit a podobně. Lidé, kteří se do bytů stěhovali, měli problém vejít se do nich se stávajícím nábytkem. Jen pro zajímavost, našly se i byty s pokojem téměř necelých 5 metrů dlouhým, ale jen 1,7 metru širokým. Tímto unikátem překvapilo například pražské sídliště Bohnice. Vybavit takový byt bylo nadlidské umění.

Mohlo by se vám líbit

Retro kvíz: Vzpomenete si, jak se žilo za socialismu? Otestujte svou paměť

Kamenem úrazu bývaly nejen malinké kuchyně, ale také miniaturní umakartová bytová jádra, do kterých se s bídou vešla automatická pračka (nejčastěji Tatramat) a pár šňůr na prádlo nad vanou. Kdo měl balkon, byl samozřejmě v sušení prádla ve výhodě.

S tím, jak se sídliště stavěla rychle a rodiny se stěhovaly prakticky do čerstvě zkolaudovaných a mnohdy nedodělaných bytů, bylo okolí domů to poslední, co by mělo prioritu. A tak se často lidé museli brodit blátem, protože chodníky prostě zatím nebyly. Na mnoha sídlištích se dlouho čekalo na dostavění školek, samoobsluh a další infrastruktury, což dost komplikovalo život.

Interiér bytu za socialismu

Nabídka nábytku a dalšího bytového zařízení byla velmi omezená, a tak není divu, že byty vypadaly velmi podobně. Na podlaze bylo nataženo PVC, stěny pokojů byly vytapetovány a obývacímu pokoji vévodila sedačka a stěna s televizorem a prosklenou skříňkou na výstavku porcelánu či skleniček.    

Mohlo by se vám líbit

KVÍZ: Pamatujete si co je magič nebo ROH? Otestujte si své znalosti v retro testu!

Nedostatek soukromí a další nedostatky

Tenké panelové stěny v domech neposkytovaly moc soukromí, takže když pod vámi bydlelo dítě, které cvičilo večer na housle a přes chodbu jste měli nahluchlou sousedku s věčně zapnutou televizí, moc klidu jste si neužili. Tutu bolístku znají lidé žijící ve sdílených domech ostatně i dnes, ale existují způsoby, jak pokoje odhlučnit. Do bytů také často mezerami v panelech zatékalo a foukalo, což byl důsledek netěsnících oken.    

Dlouhé pořadníky

Přidělování bytů v panelových domech probíhalo na základě tzv. bytových dekretů. Pořadníky k jejich získání byly ale na národních výborech dlouhé, takže mnohdy trvalo i deset let, než se lidé bytu dočkali. Nebylo nic mimořádného, že se rozmáhaly úplatky, díky nimž šlo pár čekatelů přeskočit. Někteří zaměstnavatelé nabízeli i podnikové byty v rámci podnikového družstva. Na jejich výstavbě se lidé často podíleli svépomocí plněním brigádnických hodin.

Mohlo by se vám líbit

Zavzpomínejte na dětství: Na tyto retro dobroty z dob socialismu jsme nedali dopustit

Jak vypadají paneláky dnes

Byty se stavěly původně s životností 40 let, což samozřejmě mnohé už dávno překonaly a pořád se v nich bydlí. Po revoluci v roce 1989 nad paneláky mnozí lámali hůl a opovrhovali jimi, ale díky rekonstrukcím a dnešním technickým možnostem je o bydlení v nich velký zájem i dnes. V bytech jsou kvalitní okna, domy jsou zateplené, takže se snížila i jejich energetická náročnost. Majitelé bytů si navíc dispoziční řešení mohou do velké míry přizpůsobit k obrazu svému. Sídliště dnes také nabízejí veškeré pohodlí a dostupnost služeb, na které si jen člověk vzpomene. Bydlení v paneláku tak konečně ztrácí svoji negativní nálepku z dob minulých.