Rozbité zrcadlo znamená sedm let neštěstí, černá kočka přináší smůlu a pod otevřeným deštníkem v místnosti se raději nezdržujte. Některým pověrám věříme dodnes, jiné už bereme s nadhledem. Víte ale, odkud se vzaly a co měly původně znamenat? Otestujte si své znalosti v našem strašidelném kvízu.
Pátek třináctého, rozsypaná sůl, podkova nad dveřmi nebo zaklepání na dřevo. Pověry nás provázejí po staletí a mnohé z nich mají překvapivě zajímavé kořeny. Některé vycházejí ze starých náboženských představ, jiné z lidových tradic a další vznikly docela prakticky, zejména jako varování před nehodou. Vydejte se s námi po stopách nejznámějších pověr.
Strach z neznámého máme v sobě odjakživa
Černá kočka přes cestu, rozbité zrcadlo nebo pátek třináctého. I když víme, že podobné události nemají žádnou prokazatelnou moc ovlivnit naši budoucnost, někdy nás přece jen přimějí zpozornět. Strach z neznámého a nečekaného je totiž přirozenou součástí lidské psychiky. Náš mozek se vyvinul tak, aby si všímal možných hrozeb a raději vyhodnotil nejasnou situaci jako nebezpečnou než přehlédl skutečné riziko. Pověry navíc nabízejí jednoduchá vysvětlení událostí, které jinak působí nahodile a nepochopitelně. Když se po rozbití zrcadla stane něco nepříjemného, snadno si obě události spojíme, přestože spolu ve skutečnosti nemusejí vůbec souviset.
Proč si libujeme v rituálech a ochranných znameních?
Zaklepání na dřevo, překřížení prstů, nošení talismanu nebo vyhýbání se určitým číslům. Podobné rituály nám mohou přinášet pocit jistoty a kontroly, zejména ve chvílích, kdy výsledek nějaké situace nemáme ve svých rukou. Psychologové tento jev spojují také s takzvaným magickým myšlením, přesvědčením, že naše jednání, myšlenky nebo symboly mohou ovlivnit události, mezi nimiž neexistuje skutečná příčinná souvislost. Pokud si například před důležitou schůzkou vždy vezmete stejný přívěsek a všechno dobře dopadne, můžete začít věřit, že vám přináší štěstí. Samotný rituál přitom může krátkodobě uklidňovat, i když jeho ochranná moc není nijak prokázaná.
Většina lidí bere pověry s nadhledem a drobné rituály jim nijak nezasahují do života. Jiná situace nastává, když strach začne ovlivňovat každodenní rozhodování. Jestliže kvůli pátku třináctého odmítáte cestovat, chodit do práce, domlouvat si schůzky nebo máte několik dní předem úzkostné stavy, nejde už jen o obyčejnou pověrčivost. Varovným signálem je také nutkání opakovaně kontrolovat, zda jste neporušili nějaké pravidlo, nebo provádět stále stejné rituály, abyste zabránili domnělému neštěstí. V takovém případě může být strach spojený s úzkostnou poruchou, případně se specifickou fobií, a zaslouží si pozornost.
Pokud vás pověry zneklidňují, ale neomezují, zkuste si připomínat, že jde o kulturní tradice, nikoli o předpověď budoucnosti. Pomáhá také vědomě si všímat situací, kdy se obáváte neštěstí, a následně si ověřit, zda se vaše předpovědi skutečně naplnily. Pokud vás ale strach výrazně omezuje, nevyhýbejte se všem situacím, které ho vyvolávají, a nesnažte se ho přemoci násilím. Vhodným krokem je konzultace s psychologem nebo psychoterapeutem. U úzkostí a fobií se často využívá kognitivně-behaviorální terapie, která pomáhá pracovat s katastrofickými představami a postupně měnit reakce na obávané situace. Pověry si klidně ponechte jako součást folkloru a zábavy. Neměly by však rozhodovat o tom, jak budete žít.
