Když se strach vymkne kontrole

* Generalizovaná úzkostná porucha

Příznaky se objevují pozvolna, nenápadně. Převažují starostlivé a stresující myšlenky, úzkostné očekávání, obavy z budoucího neštěstí. Nemocný si zpravidla uvědomuje, že si dělá starosti zbytečně, ale ubránit se svým myšlenkám nedovede. Nervozitu, úzkost a neklid provázejí tělesné příznaky: třes, závratě, nevolnost od žaludku, bolesti hlavy, bušení srdce, pocení. Nemoc se zhoršuje o dovolené.

* Panická porucha

Je charakterizována náhlými epizodami intenzivního strachu až hrůzy bez zjevné vnější příčiny. Panický záchvat strachu trvá několik minut, ale někdy se může vracet ve „vlnách“ i po dobu dvou hodin. Postižený prožívá strach ze smrti, zbláznění nebo ztráty kontroly nad sebou. Typické jsou bušení srdce, bolesti na hrudi, závratě, mravenčení.

* Sociální fobie

Postihuje někdy během života 3–13 % populace. Často začíná v pubertě a projevuje se strachem z pátravých pohledů jiných lidí. To vede k vyhýbání se pobytu ve společnosti. Fobické situace mohou být konkrétní (nemocný nemůže jíst ve společnosti) nebo difúzní (zahrnující téměř všechny sociální situace mimo kruh rodiny). V extrémních případech může fobie vést k úplné izolaci.

* Smíšené úzkostně-depresivní poruchy

Mísí se příznaky úzkosti s příznaky deprese. Vzhledem k tomu, že příznaky deprese jsou méně hluboké než u deprese a příznaky úzkosti méně výrazné než u úzkostných poruch, často bývá tato porucha podceňována (i lékaři). Jde ale o velmi vážnou poruchu s vysokým rizikem pokusů o sebevraždu.

* Specifické fobie

Projevují se strachem ze specifických situací, jako jsou výšky, bouřka, živočichové, nemoci (AIDS) apod. U všech fobii si postižení uvědomují, že jejich strach je přehnaný, přesto se vystavení fobickému podnětu vyhýbají a při expozici prožívají příznaky paniky.

* Agorafobie

Je nejčastější úzkostnou poruchou. Odhaduje se, že jí trpí kolem 6 % populace. Slovo agorafobie znamená strach z otevřeného prostoru (agora = prostranství, fobie = strach). Podstatou agorafobie je však strach z panického záchvatu v situaci, ve které není dostupná pomoc nebo ze které je obtížné se vzdálit.

Léčba: Krátkodobě se podávají léky proti úzkosti, dlouhodobě antidepresiva. Většinou se kombinuje obojí, alespoň zpočátku. Druhů terapií je víc, za nejúspěšnější se považuje kognitivně-behaviorální terapie (KBT), která učí pacienty rozpoznávat a změnit nezdravé zvyky v myšlení.

Varování: Úzkostná porucha se velmi často vyskytuje ve spojení se závislostí jak na legálních, tak nelegálních drogách. Úzkostný si v rámci „sebeléčby“ vypěstuje závislost (nejčastěji na benzodiazepinech či na alkoholu), čímž se úzkost prohloubí.

Foto: Depositphotos (1)