44 Kč
Česká pořekadla a přísloví patří k jazykovému pokladu, který se dědí z generace na generaci. Používáme je často automaticky, ale dokázali byste je bez váhání správně dokončit? Otestujte si, jak dobře znáte lidovou moudrost, která v několika slovech vystihuje životní zkušenosti našich předků. Doufejme, že nebudete potřebovat dokončit přísloví z titulku jeho druhou částí, "hloupého trkni".
Pořekadla vznikala z každodenního života, práce, pozorování přírody i mezilidských vztahů. Jejich síla spočívá v jednoduchosti a nadčasovosti. I dnes dokážou trefně popsat situace, které zažíváme doma, v práci nebo ve vztazích. Přesto se některá z nich postupně vytrácejí, jiná si lidé pamatují jen v útržcích.
Většina českých pořekadel a přísloví vznikala v dobách, kdy lidé neměli k dispozici knihy, internet ani rychlé zprávy. Zkušenosti se předávaly vyprávěním, u práce, u stolu nebo při setkáních se sousedy. Právě proto jsou pořekadla krátká, rytmická a snadno zapamatovatelná. Vznikala především v prostředí venkova, mezi řemeslníky, zemědělci a rodinami, kde se každodenní život řídil přírodou, ročními obdobími a jednoduchými, ale neměnnými pravidly.
Síla pořekadel spočívá v jejich nadčasovosti. I když se svět změnil, lidské vlastnosti jako závist, chamtivost, píle, láska i lenost zůstávají stejné. Právě proto dokážou stará rčení přesně pojmenovat situace, které známe i dnes. Pořekadla se uchovala, protože byla praktická: pomáhala vychovávat děti, usměrňovat chování a často i uklidnit konflikty, aniž by bylo nutné cokoli dlouze vysvětlovat. Jedna věta nahradila celé kázání.
Zajímavé je, že přísloví vznikají i dnes, jen v jiné formě. Moderní doba si vytváří vlastní „pořekadla“ v podobě hlášek, internetových memů nebo ironických komentářů, které se šíří podobně nenásilně jako prastará přísloví. Stejně jako kdysi reagují na společenské změny, stres, práci i vztahy. I dnes platí, že krátká, trefná věta má větší sílu než dlouhé vysvětlování.
Každá kultura má svá vlastní přísloví, která často odrážejí místní mentalitu. Slováci například říkají: „Aj malá iskra môže zapáliť veľký oheň,“ čímž připomínají, jak drobnost může mít velké následky. V Polsku mají například rčení „Zapomniał wół, kiedy cielęciem był,“ (vůl zapomněl, když byl teletem), které se používá, když chcete někomu připomenout, jak se dříve choval a jaký býval člověk. Britové používají populární přísloví „The grass is always greener on the other side“ (tráva je vždy zelenější na druhé straně), které vystihuje věčnou nespokojenost s tím, co máme. Němci pak často říkají “Ich weiß genau, wo der Schuh drückt” (přesně vím, kde mě bota tlačí) ve smyslu že je jim jasné, v čem tkví problém dané věci.
Zahraniční přísloví mohou být pro cizince těžko pochopitelná, i když jednotlivým slovům rozumí. Odrážejí totiž odlišné kulturní, společenské a historické povědomí. Proniknout do nich už je odrazem dobré znalosti nejen jazyka, ale i všeobecného přehledu z dané země. Zda máte v malíku alespoň naše domácí, česká pořekadla, odhalí následující kvíz.
cs.wiktionary.org, Wikipedia, ptejteseknihovny.cz
