Český jazyk patří k nejpestřejším, ale zároveň nejsložitějším jazykům na světě. Většina z nás v psaném projevu občas tápe. Narážíme na záludné výjimky či pravopisné chytáky, které nám dokážou pořádně zamotat hlavu. Otestujte svoje znalosti a zjistěte, zda se necháte napálit, nebo jste už ostřílení češtináři a znáte všechny záludnosti mateřského jazyka.
Kdo z nás si někdy nebyl jistý, zda napsat s, nebo z, a vzpomínal, co říkala paní učitelka o tom případě? Možná jedno z pravidel znělo: „Z povrchu dolů, tedy z“, nebo to bylo jinak? Český pravopis obsahuje mnoho pravidel, jak se co píše, a občas je to s nadsázkou španělská vesnice propojená s klingonštinou.
Známé chytáky, ve kterých se chybuje
Pokud vynecháme vyjmenovaná slova a psaní ypsilon a měkkého i, velkou záludností je psaní právě s a z. Kdy použijeme shlédnout a kdy zhlédnout? Pokud to vezmeme z hlediska přísné profesorky češtiny, tak ta jde při takových chybách do vrtule, ale v běžném životě to není až taková katastrofa jako napsat „vyjímka“. Další velkou výzvou je pak shoda podmětu s přísudkem, tam občas tápou mnozí z nás.
Další kapitolu samu pro sebe pak tvoří tvary osobního zájmena já. Spoléhat se na pouhý cit většinou nestačí a je nutné si osvojit spolehlivé mnemotechnické pomůcky (např. pomocná zájmena tě a tebe). Neméně problematické bývá psaní velkých a malých písmen v oficiálních názvech institucí, městských částí, geografických útvarů či významných svátků. Rozdíl mezi obecným pojmenováním a vlastním jménem bývá mnohdy téměř zanedbatelný a často se v tomto chybuje.
Doporučujeme
reklama
Na poslech stejné, v reálu jiné
Na závěr nelze opomenout ani klasiku v podobě vyjmenovaných slov a slov s nimi zvukově shodných. Slova jako býlí a bílý či slepýš a slepíš znějí v řeči úplně stejně, ale jejich pravopis je odlišný. Ale to nejspíš víte, i když se říká, že opakování je matka moudrosti. Nyní můžete předvést, jak na tom jste s češtinou, a třeba překvapíte sami sebe.
Připraveni na češtinářské záludnosti? Jdeme na to!
