Poznámky o vzhledu mohou člověka provázet mnohem déle, než si jejich autor připouští. Když se navíc v rodině opakují celé desítky let, snadno se začnou brát jako něco normálního. Jenže vysoký věk ani zvyk nemusí znamenat, že zraňující slova přestanou bolet.
Theodora (42) od dětství poslouchala od babičky, že je sice chytrá, ale její sestra dostala do vínku větší krásu. Myslela si, že podobné poznámky už v dospělosti zvládne. Jenže babička je začala pronášet i před jejími dospívajícími dcerami.
Babička i mým dcerám opakuje, že sestra byla vždycky hezčí
Od malička jsem věděla, jak nás babička vnímá. Moje sestra byla podle ní ta hezká a já ta chytrá. Říkala to skoro jako pochvalu, jenže já vždycky slyšela hlavně tu druhou polovinu – že krásná nejsem. Když jsme dospívaly, komentovala naše postavy, vlasy i oblečení a často dodala, že sestra měla v mém věku mnohem větší šmrnc. Doma se tomu většinou nikdo nepostavil. Prý to tak babička nemyslí a vždycky byla přímočará.
Časem jsem se naučila její poznámky přecházet, i když mě některé zůstaly v hlavě mnohem déle, než bych chtěla. Dnes už mi je dvaačtyřicet a myslela jsem si, že mě nemůžou zasáhnout stejně jako ve čtrnácti. Jenže někdy stačí jediná věta a ten starý pocit se okamžitě vrátí.
Foto: Zuzana Žáková/ChatGPT pro Svět ženy
Bojím se o své dcery
Teď mi vadí hlavně to, že podobně mluví před mými dcerami. Nedávno při rodinné návštěvě zase vzpomínala na moji sestru a řekla, že ta byla vždycky krásnější, zatímco já jsem měla jiné přednosti. Viděla jsem, jak se na mě dcery podívaly, a najednou jsem měla dost. Řekla jsem babičce, že už podobné srovnávání nechci poslouchat. Ona se urazila a nechápala, co je na tom špatného, když přece jen říká pravdu.
Zbytek rodiny mi potom vysvětloval, že je jí přes osmdesát, celý život mluví stejně a já bych měla být tolerantnější. Jenže právě to už mi nedává smysl. Nechci se s ní hádat ani ji převychovávat. Zároveň ale nechci, aby moje dcery sledovaly, jak někdo jejich matku ponižuje a všichni ostatní tomu říkají rodinný zvyk. Musím dál snášet poznámky, které mě zraňují, jen proto, že je pronáší stará žena, která se podle rodiny už nezmění?
Ke komentáři na situaci Theodory nás inspiruje licencovaná psycholožka Bridgette Peteet
Milá Theodoro,
nemusíte dál snášet poznámky, které vás zraňují, jen proto, že se opakují desítky let a rodina si na ně zvykla. To, že je babička starší a mluví tak celý život, může vysvětlovat její chování, ale nemusí z něj dělat něco, co máte bez odporu přijímat. Zvlášť když se stejné srovnávání odehrává před vašimi dcerami a vrací vás do pocitů, které jste znala už jako dospívající.
Nemusíte svou babičku přesvědčovat, že její pohled není „pravda“, ani s ní vést pokaždé dlouhou debatu. Stačí držet jednoduchou hranici: nechcete, aby před vámi ani před vašimi dcerami hodnotila a porovnávala vzhled vás a vaší sestry. Pokud v tom bude pokračovat, můžete rozhovor ukončit, změnit téma nebo z návštěvy odejít – ne jako trest, ale jako důsledek toho, že vaše prosba nebyla respektována.
Možná se babička opravdu už nezmění, ale to neznamená, že se jí musíte dál přizpůsobovat pouze vy. Vaše dcery navíc mohou vidět něco důležitého: že respekt ke starším neznamená mlčet ve chvíli, kdy nám někdo ubližuje. Rodinný zvyk není automaticky něco, co stojí za zachování jen proto, že trvá dlouho. Přeji vám, aby se vám podařilo chránit sebe i své dcery bez pocitu, že tím děláte něco neuctivého.
