„Byt se mi plní věcmi a já nedokážu skoro nic vyhodit,“ říká Tereza

Tereza (50) si dlouho říkala, že má jen problém s nepořádkem a málo úložného prostoru. Postupně ale zjistila, že téměř každá věc má pro ni důvod zůstat. Dnes jsou skříně i krabice plné a představa většího úklidu v ní vyvolává silný odpor.

Byt se mi plní věcmi a já nedokážu skoro nic vyhodit

Nikdy jsem si o sobě nemyslela, že bych nějak zvlášť hromadila. Jen mi vždycky přišlo škoda vyhodit něco, co by se ještě mohlo hodit. Starší oblečení si nechám, protože třeba zhubnu, sklenice a krabičky se mohou hodit do domácnosti a některé věci mám spojené s určitou částí života. Postupně ale začaly přibývat tašky a krabice, které jsem jen odložila s tím, že je někdy proberu. Skříně už skoro nejdou zavřít a část ložnice zabírají věci, pro které vlastně nemám místo. Nedávno jsem potřebovala najít jeden dokument a musela jsem kvůli tomu přendat několik krabic. Tehdy jsem si poprvé naplno přiznala, že nejde jen o to, že bych byla nepořádná. Já se těch věcí opravdu neumím zbavit.

Vím, že je to problém

Několikrát jsem si naplánovala velký úklid a vždycky skončila po pár minutách. Vezmu do ruky starý svetr a okamžitě si vzpomenu, kde jsem ho nosila. U jiných věcí mě napadne, že byly drahé nebo že by se jednou mohly hodit. Když se pokusím naplnit pytel na vyhození, začnu některé věci zase vytahovat zpátky. Nejhorší je, že vím, že mi současný stav vadí. Některé části bytu už skoro nepoužívám a návštěvy si domů zvu méně, protože se za množství věcí stydím. Zároveň mě představa, že bych měla během jednoho víkendu rozhodnout o stovkách předmětů, úplně paralyzuje. Nechci žít mezi krabicemi, ale zároveň mám pocit, že s každou vyhozenou věcí o něco přicházím. Jak mám začít uklízet a zbavovat se věcí, když pro mě mnoho z nich není jen předmětem, ale také vzpomínkou nebo pocitem jistoty?

Mohlo by se vám líbit

„Máma chce dožít u mě doma. Já jí to ale slíbit nechci,“ říká Františka

Vyjádření psychologa Pavla Pařízka

První praktický krok je zde vzdát se plánu probrat stovky věcí za víkend. Ten plán opakovaně selhal a selže znovu, ne kvůli slabé vůli, ale proto, že emoční zátěž jednoho kusu vynásobená stovkami je na jedno posezení prostě moc. Lepší jsou krátké časově ohraničené úseky, klidně dvacet minut. Každý takový úsek ale musí skončit tím, že věci opravdu opustí byt. Tereza má totiž zaběhnutý vzorec odkládání, „někdy to proberu“, a krabice na pozdější probrání je právě ta past, ne řešení. Se stejnou logikou souvisí i to vytahování věcí zpátky z pytle. Jakmile něco jednou skončí venku, ať to rychle zmizí, nejlépe dřív, než to znovu vezme do ruky. Kvalita rozhodnutí se třetím pohledem nezlepší, jen se znovu zaplatí ta emoční cena.

U vzpomínkových věcí pomáhá jedna úvaha. Vaše vzpomínka je v ní, ne v předmětu. Pár vybraných věcí ji drží stejně dobře jako celá hromada, sto předmětů z jednoho období nenese stokrát víc vzpomínky. Nechat si ty dva tři, které znamenají nejvíc, není zrada. U věcí typu „mohlo by se to hodit“ nebo „bylo to drahé“ jde o sázku na budoucnost a současný stav ukazuje, že ta sázka nevychází. Malá šance, že věc jednou bude potřebovat, je dnes přebita jistou každodenní cenou plného bytu.

Mohlo by se vám líbit

“Moje máma nevoní a já nevím, jak jí to vlastně říct,” zoufá si Denisa. Řešení nabízí psycholog Pavel Pařízek

K pocitu jistoty, který sama zmiňuje, je dobré dodat, že přesně tady se může hromadění věcí obrátit proti ní. Jistota není v tom mít hodně věcí. Jistota je umět mezi svými věcmi najít a použít to, co člověk potřebuje. Sama oproti tomu popsala situaci, kdy nemohla najít důležitý dokument. Přidává se ještě jeden mechanismus, bez výčitky. Tím, že zve méně návštěv a část bytu neužívá, mizí vnější tlak i pohled zvenčí, který by ji jinak popostrčil, a problém se tak stává soukromější a tím roste. Pokud i po menších a rozumněji nastavených pokusech bude Tereza narážet na stejný problém, je to věc, se kterou terapeuti běžně pracují. Požádat o pomoc v tomhle případě není selhání, ale spíše zkratka.

Kdo je Pavel Pařízek

Psycholog, psychoterapeut a zakladatel portálu terapie.cz, který zkracuje lidem cestu ke správnému psychoterapeutovi. Se svými klienty nejčastěji řeší problémy v rodině nebo vztazích, úzkosti, deprese či pocity vyhoření. Soustředí se i na existenciální problémy bezvýchodnosti a nesmyslnosti nebo překonávání obtížných životních situací.

Pomoc hledejte na www.terapie.cz

Jak může Tereza začít měnit svůj vztah k věcem, aniž by ji velký úklid úplně zahltil? A kdy už množství předmětů začíná člověku skutečně omezovat život? Přečtěte si také příběh Jany, které šéf naznačuje, že už je stará a nezvládne to, co jiní.

Zdroj: příběh poslala Tereza B.