Přejít k hlavnímu obsahu

“Maminka už potřebuje stálou péči. Mám ji dát do domova, nebo si ji vzít k sobě?” Paní Erika si neví rady

Péče o rodiče je věc, kterou mnoho lidí vnímá jako povinnost. Přeci nám dali život, pečovali o nás, vstávali k nám v noci. Máme jim co splácet. Jenže někteří argumentují tím, že nemají povinnost, protože narodit se nebyla jejich volba. Jak to ve skutečnosti je? Máme rodičům co vracet, nebo ne? Nakonec je odpovědi vždy kvalita člověka, ale i ostatní okolnosti, které mohou rozhodnutí ovlivnit.

Přidejte si Svět Ženy do oblíbených na Google zprávách

Paní Erika (55 let) věděla, že její maminka nebude mít pevné zdraví celý život. Je to přirozené a postupně, ale nenápadně, její mamince skutečně ubývaly síly. Pořád se o sebe zvládla postarat a nebyl to problém. Jenže teď se stav zhoršuje a hrozí, že brzy to nezvládne jen z domu, i když za ní pravidelně dochází. Brzy bude potřeba celodenní dohled. A co pak? Jak takovou situaci řešit?

Maminka už potřebuje stálou péči

Když mi lékař po posledním maminčině vyšetření řekl, že její stav se zhoršuje a že bude brzy potřebovat celodenní dohled, úplně se mi sevřelo srdce. Maminka má už 80 let, poslední roky trpí problémy s pohybem a pamětí, ale až teď mi došlo, že doma sama už to nezvládne. První myšlenka byla: „Vezmu si ji k sobě.“ S manželem máme dům, děti jsou dospělé a bydlí jinde, takže místa by bylo dost. Jenže Petr hned namítl, že je to obrovská zodpovědnost, a že bychom měli zvážit i možnost domova pro seniory. „Tam bude mít odbornou péči a nebudeš na to sama,“ řekl.

Mohlo by se vám líbit

Markéta (47 let): Milá mami, mrzí mě, že jsme si spolu nestihly vše vyříkat, teď už to nikdy nepůjde!

Vztahy s blízkými a rodinou nejsou vždycky jednoduché. Vzniká v nich mnoho situací a mnoho problémů, které se neřeší a jen tak vyšumí, ale nikdy nejsou zapomenuty a napraveny. Lidé si v sobě drží nějaké ty křivdy, a tím pádem mohou přicházet o spoustu společných chvil. A možná i o možnost narovnat a spravit vztah, který je pošramocený.
svetzeny.cz

Jenže já mám pocit, že bych ji tam odložila. Že by si myslela, že se jí chci zbavit. Vždycky tu byla pro mě, když jsem potřebovala, a teď ji mám dát pryč? Navíc moje maminka sama říká, že chce zůstat doma nebo být se mnou. Poslední týdny jsme ji brali k sobě na víkendy, abych viděla, jak to funguje. Bylo krásné si večer povídat u čaje, prohlížet staré fotky a slyšet její smích. Ale taky jsem byla pořád ve střehu, aby nespadla, aby si nevzala dvakrát léky, aby nešla v noci ven. Byla jsem vyčerpaná, nespala jsem a Petr byl nervózní, protože náš klidný režim se úplně změnil.

Musíme se rozhodnout

A tak stojíme před rozhodnutím, které bolí. Hodně bolí. Nejsem si totiž jistá, zda je nějaké rozhodnutí správné a nějaké špatné. Každé má něco. Každé má sílu ublížit - buď mamince nebo nám. Buď ji vezmeme k sobě a všechno tomu přizpůsobíme, nebo najdeme dobrý domov, kde bude mít jistotu péče a já za ní budu každý den jezdit. Vím, že ať se rozhodnu jakkoliv, budu si to dlouho vyčítat. Netuším, jak se mám v takové situaci zachovat a upřímně jsem spoustu nocí proplakala. Manžel mi říká, že se musím rozhodnout sama. Sám má svůj názor, a to dát maminku do specializovaného zařízení. Budeme za ní jezdit, brát si ji na víkendy, všechno. Jenže já nevím. Netuším, co dál. Bojím se udělat konečné a finální rozhodnutí. Ale čas běží a já musím udělat krok, který ovlivní život nás všech.

Mohlo by se vám líbit

Lída (44): Pracuji, starám se o děti, domácnost i rodiče. Moje sestra? Ta si užívá pohodlí a nikdy nechce pracovat!

Sourozenci mají své speciální vztahy s rodiči a každý ho může mít zcela jiný. Někdo si rozumí víc s mámou, někdo zase naopak s tátou. Často také záleží na tom, kdy se narodí. Mnozí rodiče mají své “oblíbence”, i když to možná sami netuší a nechtějí si to přiznat. Chovají se k nim jinak, jednomu povolují hodně, jinému naopak nic. A v dospělosti to může dojít do extrémů. Právě s tím se pere paní Lída, ale už nechce dál mlčet.
svetzeny.cz

Nejlepší odpověď na situaci paní Eriky má doktor psychologie Ray W. Christner

Když se díváme do budoucnosti, jedním z nejvýznamnějších a nejemocionálněji ovlivněných období, s nimiž se mnoho z nás setká, bude to, kdy se budeme starat o své stárnoucí rodiče. To je něco, co jsem viděl prožívat oba své rodiče, a je to cesta, kterou se mnoho z nás nakonec vydá. V náročné roli pečovatele se péče o sebe často zanedbává. Péče o sebe však není sobecká, je nezbytná. Začlenění postupů péče o sebe do vašeho každodenního života – ať už prostřednictvím cvičení, koníčků nebo socializace – může výrazně zlepšit vaši pohodu a v důsledku toho i kvalitu péče, kterou poskytujete. Začněte tedy nejprve od sebe.

Doporučuji stanovit si osobní cíle a naplánovat si strukturované přestávky. Zaměřte se na základy – buďte aktivní, jezte zdravě a upřednostňujte spánek. Nezapomeňte, že to nemusíte dělat sami. K dispozici jsou vynikající podpůrné skupiny, a to jak osobně, tak online, a komunitní zdroje, které vám nabídnou podporu a vedení. V případě potřeby vyhledejte pomoc odborníka na duševní zdraví, který vám pomůže zpracovat vaše myšlenky, pocity a zkušenosti. A vy pak budete mít více síly se rozhodnout, zda na maminku sama stačíte, i když to ovlivní váš rodinný život s manželem, a nebo ji skutečně svěříte do rukou odborníků.

Mohlo by se vám líbit

Martina (36 let): “Mami, omlouvám se, ale nechci ani nemůžu se o tebe starat. Nebudu to dělat, není to moje povinnost,” říká Martina

Většina rodičů se o své děti stará zcela automaticky odmalička až do jejich dospělosti. Často jim podřizují svůj život, protože je to podle nich tak správně. Pečují o ně a ve společnosti panuje názor, že až děti dospějí, postarají se na oplátku ony o své slábnoucí rodiče. Spousta dětí to tak dělá, platí domovy důchodců nebo si rodiče vezmou k sobě. Některé "děti" na to mají ale jiný názor a nevidí žádný důvod, proč by se o rodiče měly starat. Není to přece jejich povinnost. A právě tento názor zastává slečna Martina.
svetzeny.cz

I když každodenní úkoly mohou být velmi zatěžující, fyzicky i mentálně, je důležité plánovat také budoucnost. Praktické a společné plánování péče o rodiče, včetně právních a finančních záležitostí, může zmírnit úzkost z toho, co vás čeká. Začněte s tímto procesem včas, aby bylo společné rozhodování snazší. Mít plán může přinést klid vám i vašim rodičům a umožní vám soustředit se na společné trávení času. Navzdory všemu být péče o blízké velmi smysluplnou zkušeností. Nabízí příležitosti k růstu, prohloubení vztahů a zapojení se do činů lásky a služby, které jsou v souladu s našimi nejhlubšími hodnotami. I ve stresových obdobích se snažte najít v vztahu vděčnost a vážit si okamžiků jasnosti a spojení.

Jak se má paní Erika zachovat? Jak se rozhodnout? Vzít si maminku k sobě domů a pečovat o ni? Nebo najít vhodné zařízení? Co byste dělali na jejím místě vy? Přečtěte si také příběh paní Niny, která se zamilovala do svého kolegy a netuší, co dál.

Erika (55): Maminka už potřebuje stálou péči. Mám ji dát do domova, nebo si ji vzít k sobě?
Zdroj článku
×