“Máma zapomíná a trpí demencí, ale nechce brát prášky,” neví si rady paní Nora. Její maminka tvrdí, že je zdravá a nic nepotřebuje

Paní Nora (45 let) má maminku, která potřebuje pomoc. Trpí demencí, která se před rokem zhoršila, když zemřel její manžel, otec paní Nory. Otec měl přes devadesát let, maminka bude mít devadesát za tři roky. Paní Nora se jim narodila velmi pozdě a nyní se o svou maminku musí postarat. Ta je však tvrdohlavá, podle jejích slov "není nemocná, je jí dobře, nebude brát prášky, dcera si z ní dělá jen pokusného králíka". A paní Nora neví, jak dál.

Moji rodiče mě měli velmi pozdě

Mí rodiče se dlouho o dítě snažili, ale nedařilo se. Když už se postupně smířili s tím, že budou jen sami dva, přišla jsem nečekaně já. Narodila jsem se, když máma měla přes čtyřicet. Cítila jsem, že jsem milovaná a že jsem přinesla do jejich manželství obrovské štěstí a lásku. Měla jsem krásné dětství i dospívání. Byla jsem bezproblémová, takže jsme nikdy neměli výraznější problém. Našla jsem si manžela, odstěhovali jsme se kousek od rodičů a porodila jsem dvě děti. Naši byli nadšení prarodiče, ale viděla jsem, že jim síly poměrně rychle ubývali. Byli o dost starší než běžní prarodiče, ostatně už když jsem byla malá, pletli si je s prarodiči.

Táta zemřel

Dva roky zpátky tatínek onemocněl a už se z toho nedostal. Zemřel před rokem a pro maminku to byla velká rána. Není divu, byli spolu od jejích dvaceti let, takže přes šedesát let života. A najednou ten člověk není. Maminčin stav se dost zhoršil a diagnóza byla jasná. Stařecká demence. Dostala léky na další neduhy a já doporučení, ať si maminku vezmu k sobě nebo řeším speciální péči v nějakém centru. To problém nebyl, chtěla jsem se postarat. Problém je s maminkou.

Ta odmítá připustit, že by byla nemocná. Nebere prášky, hádá se se mnou, nechce mě poslouchat. Je zdravá a já jsem zlá a sobecká dcera, která se jí chce zbavit. Nevím, co dál. Maminka byla vždycky elegantní a jemná, ale její nynější slovník, když je v ráži, mě šokuje. Netuším, jak dál, ale maminka potřebuje pomoc. Poradíte mi, jak postupovat? Nechci dělat nic proti její vůli, ale přesvědčit ji neumím. Své prášky potřebuje.

Nejlepší odpověď na situaci paní Nory má Suzanne Modiglianiová, manažerka geriatrické péče z Bostonu

Se situací je třeba se smířit, i když je nemilá. Nelze ji změnit. Vlastně tomu dost odpovídá přísloví: "Můžeš vést koně k vodě, ale nemůžeš ho přimět pít." A velmi podobně je to i s našimi rodiči. Jsou na něco zvyklí a jen těžko si budou zvykat na novosti. Naši rodiče jsou dospělí s právem rozhodovat. I když byste si možná přáli, abyste je mohli ovládat, zejména když stárnou, i pro jejich vlastní dobro, realita je taková, že je nemůžete k ničemu nutit. První z rad pro pečující o stárnoucí rodiče je, abyste přijali situaci. Sníží to váš stres a dokonce to může zlepšit i váš vztah s rodiči.

Nejdůležitější je bezpečnost. A to jak jejich, tak vaše. Vy si musíte nejdříve uvědomit, zdali jste vy i vaše maminka v bezpečí, anebo zda se jedná spíše o situaci, která vás dráždí a rozčiluje. Pokud jde o bezpečnostní problém související s demencí nebo Alzheimerovou chorobou, pak je důležité zasáhnout. Na druhou stranu většina starých lidí nenese dobře pocit, že jsou neustále obtěžováni. A každá změna nebo snaha jim pomoci jinak, než jsou zvyklí, pro ně obtěžováním je. Proto byste měli přestat naléhat na to, aby byli naprosto normální, ve smyslu aby dělali věci, které už umět vůbec nemusejí. Zkuste třeba svalit vinu na děti (tedy na sebe) nebo vnoučata. Pokud matka není ochotná změnit své chování pro sebe, udělá to pro někoho, koho miluje? Můžete třeba říct: „Nechceš, abych se o tebe bál, že ne? Tohle mi přinese obrovský klid a pomůže mi zbavit se všech negativních myšlenek. Udělej to pro mě, prosím!“ A konečně, neobviňujte se. A najděte si vnější ventil pro své pocity.

Podívejte se třeba na toto video:

Pokuste se myslet dopředu. Pomáhejte rodičům pamatovat si důležité termíny, místo abyste se na ně zlobili nebo byli frustrovaní, když je zapomenou. I když vašim rodičům nebyla diagnostikována Alzheimerova choroba nebo demence, život s ztrátou paměti může být pro starší dospělé velmi obtížný. V každém případě zacházejte se svými rodiči jako s dospělými. Vyhněte se chování, jako je vyhrožování, že rodiče přestěhujete do domova důchodců, nebo trvání na tom, že vždy víte, co je nejlepší, což mezi vás a vaše rodiče jen vrazí klín. Zacházejte se svými stárnoucími rodiči jako s dospělými. To platí jak pro jednoduché úkoly, jako je připomínání rodičům, aby si vzali léky, tak pro náročnější úkoly, jako je pomoc s léčbou demence. Snažte se pochopit motivy jejich chování. Stárnutí je pro každého obtížný proces. Mnoho starších dospělých trpí demencí nebo duševními problémy, včetně úzkosti. Buďte jjim oporou.

Jak se má paní Nora zachovat? Co dělat, aby rodiče přiměla k tomu, aby zbytečně neriskovali své zdraví a nechali si pomoci? Jak byste zareagovali vy? Přečtěte si také příběh paní Magdy, která nechce děti a jejímu okolí se to nelíbí.