"Mám pocit, že dcera pije, mám strach o vnučku," zoufá si Vladimíra. Co na to terapeutka?

Moje dcera pije

Tak ráda bych si myslela, že se pletu. Jenže mám čím dál silnější pocit, že moje dcera pije alkohol víc, než je zdrávo. Poznám na ní, když má hladinku. Vždy odpoledne si voláme a já to prostě slyším, že není střízlivá. Když se nad tím zamyslím, nevyhýbala se alkoholu nikdy. Od osmnácti, kdy mohla legálně pít, si s námi dávala skleničku vína večer, s kamarády pivo. Párkrát přebrala, přišla domů opilá a ráno jí bylo špatně. Nikdy jsem za tím neviděla nic dramatického. Když se odstěhovala a poté vdala, už jsem ji neměla tolik na očích.

Mám strach o vnučku

Že je něco jinak, jsem si všimla asi dva roky zpátky. Přišla jsem si pro vnučku jako každou středu, že s ní půjdu na procházku, aby měla dcera chvíli klidu, když mi otevřela "v náladě". Tak to pojmenovala ona. Já jsem ale viděla, že je dost opilá. Tvrdila mi, že nějaká její kamarádka slavila narozeniny, že si dala dvě skleničky. Jak dlouho nepila, hned má v hlavě, dušovala se. Uvěřila jsem. Vzala vnučku na procházku a pak i k sobě domů, aby měla dcera čas vystřízlivět. Večer už byla úplně v pořádku a omluvila se. Brala jsem to jako jedno uklouznutí. Poslední rok mám pocit, že dcera pije pravidelně. Kdykoliv k ní přijdu, mám pocit, že z ní táhne alkohol, volám odpoledne a slyším, že už svou hladinku má. Když jsem jí vše řekla, nemluvila se mnou měsíc, prý si vymýšlím a z jedné oslavy před dvěma roky dělám aféru. Mám strach. O dceru, že se řítí do propasti, o vnučku, že na ni dcera nebude dávat pozor, když bude opilá. Mám to říct jejímu manželovi a nějak to řešit? Co když pijí společně?

Vyjádření terapeutky Lucie Mucalové

Umím si představit, že Vám hlavou běží několik možných scénářů, jakou “nejvhodnější” variantu řešení zvolit, ale ona žádná zaručená a už vůbec ne nejvhodnější neexistuje. Vnímám Váš strach o dceru a vnučku, ale dobře víme, že dokud si člověk sám nepřizná, že se mu něco za hranou děje, tak s tím příliš nepohneme. Ano, můžeme poukázat na to, že něco vidíme, reagovat na to, když už se něco děje za hranicí. Otázkou je, jakou cestu zvolíte. Zda půjdete za manželem Vaší dcery, který může reagovat opravdu všemi způsoby nebo budete reagovat přímo na dceru, byť se zlobí a odmítá to slyšet. Pravděpodobně je ve fázi, kdy svůj vztah k alkoholu nevnímá jako rizikový, zde se její a Váš pohled rozcházejí. Ona má svou pravdu, Vy tu svou. To ovšem neznamená, že musíte mlčet a jen přihlížet. Možná zažíváte ten vnitřní rozpor, zda si vzít vnučku a dělat, že nic nevnímáte nebo si nastavit pravidla a dceři pojmenovat, že takto ne, tedy pro Vás ne.

Je to křehké a citlivé téma a provázané s tou nejbližší osobou, zde se to bude vždy náročně komunikovat a tedy hledat vhodná slova. Pokud to jen trochu půjde (jelikož se to lehce píše, ale v emocích těžce žije), zkuste neobviňovat, ale popisovat to, co vidíte, co cítíte, čeho se bojíte, případně nabídnout podporu v tomto tématu, kdyby se pro to dcera rozhodla. Žádné “správné” řešení není, spíše je to o Vašem rozhodnutí, jakou cestu a přístup zvolíte, byť to může rozpoutat cokoli. Je jen na Vás, zda tomu budete v tichosti a víře přihlížet nebo budete o situaci mluvit a nastavovat si i vlastní hranice. Dokud sama dcera nevnímá, že by měla něco změnit, tak se dá předpokládat, že se Vaše, byť dobře míněné otázky a rady, nesetkají. Zaujměte k situaci takový postoj, který nyní vnímáte jako ten nejvhodnější. Není divu, že dcera tyto slova popírá, přece jen, svěřit se mámě, že ano, mám problém, není jednoduché. Nebuďte na situaci sama, v těchto chvílích může být nestranné ucho velmi podporující. I bezpečné a laskavé sdílení má svůj hluboký význam.

Kdo je Lucie Mucalová

koučka, terapeutka, párová poradkyně inspiruje ženy, jak zvolnit, nadechnout se a získat zpátky svou životní energii. Napomáhá ke spokojenějším vztahům. www.wellnesspromysl.cz