Touha po blízkosti, něze a společnosti nekončí s určitým věkem. Přesto může nový vztah seniora v rodině vyvolat rozpaky, zvlášť pokud děti mají pocit, že se jejich rodič už „nemá“ chovat jako zamilovaný člověk. Pro samotného seniora pak může být bolestivé zjištění, že jeho radost někdo vnímá jako něco nevhodného.
Zorka (72) žije druhým rokem v domově pro seniory. Po smrti manžela byla dlouho sama, teď se ale sblížila s mužem, který bydlí o patro níž. Když se o jejich vztahu dozvěděla její dcera, reagovala mnohem hůř, než Zorka čekala.
V domově pro seniory jsem si našla přítele
Když jsem sem přišla, myslela jsem si, že už mě nic podobného v životě nepotká. Můj manžel je několik let po smrti a já si zvykla, že budu sama. Pak jsem začala potkávat jednoho pána z vedlejšího patra. Nejdřív jsme spolu chodili na kávu, potom na procházky a postupně jsme začali trávit večery u sebe na pokoji. Je mi s ním dobře. Povídáme si, smějeme se a někdy u mě zůstane přes noc. Poprvé po dlouhé době se ráno probudím a na něco se těším. Neříkám, že plánujeme svatbu nebo společnou budoucnost na dvacet let. V našem věku člověk ví, že času nemusí být nekonečně. Právě proto mi připadá škoda odmítat něco hezkého jen proto, že už mi není třicet.
Foto: Zuzana Žáková/ChatGPT pro Svět ženy
Nechci být sama
Dcera to ale vzala úplně jinak. Když zjistila, že spolu občas spíme, řekla mi, že bych měla mít trochu důstojnosti a že je jí trapně, co si o mně budou lidé myslet. Dokonce poznamenala, že táta by se asi divil. To mě ranilo nejvíc. Svého muže jsem milovala a nic na tom nemění, že jsem po jeho smrti potkala někoho dalšího. Nechápu, proč bych měla zbytek života jen sedět sama na pokoji, aby moje děti měly pocit, že se chovám přiměřeně svému věku.
Dcera se mnou od té doby mluví chladněji a já mám pocit, že čeká, až ten, podle ní, nesmyslný vztah ukončím. Jenže proč bych měla? Pořád jsem dospělá žena, ne někdo, komu rodina určuje, co smí cítit a s kým může být. Má věk člověka nebo očekávání jeho dětí určovat, jestli ještě smí prožívat partnerskou blízkost a nový vztah?
Ke komentáři k situaci Zorky nás inspirují rodinní terapeuti Carol R. Hughes a Bruce R. Fredenburg
Milá Zorko,
věk vám nebere právo na blízkost, zamilovanost ani partnerský vztah. To, že jste svého manžela milovala a stále na něj vzpomínáte, se nijak nevylučuje s tím, že vám je dnes dobře s někým jiným. Nový vztah není zradou minulosti ani něčím, za co byste se měla ve svém věku stydět.
Vaše dcera může mít své vlastní emoce – možná je pro ni těžké představit si vás s někým jiným než s otcem nebo má pocit, že tím nějak měníte rodinnou historii. Její nepohodlí ale není důvodem, abyste vztah ukončila. Můžete jí dát čas a říct jí, že rozumíte tomu, že je to pro ni nezvyklé, zároveň ale potřebujete, aby respektovala, že o svém soukromém životě rozhodujete vy.
Nemusíte před svou dcerou svůj vztah obhajovat ani dokazovat, že je dostatečně vážný. Pokud vám přináší společnost, radost a pocit blízkosti a oba do něj vstupujete dobrovolně, je to samo o sobě podstatné. Důstojnost přece nespočívá v tom, že člověk po určitém věku přestane něco cítit, ale také v tom, že mu okolí ponechá právo žít svůj vlastní život.