Peníze bývají v partnerství citlivým tématem i tehdy, když se dvojice běžně na většině věcí shodne. O to větší problém vzniká, když jeden z partnerů udělá zásadní finanční rozhodnutí bez vědomí druhého. Spor pak nemusí být jen o samotné částce, ale také o důvěře a právu rozhodovat o společném majetku.
Monika (54) s manželem dlouhé roky společně spořila a měla za to, že o větších výdajích rozhodují vždy spolu. Nedávno ale zjistila, že muž půjčil vysokou částku svému příbuznému, aniž by se jí předem zeptal. Peníze přitom vzal z jejich společných úspor.
Manžel bez mého souhlasu půjčil příbuznému naše společné úspory
Dozvěděla jsem se to vlastně náhodou, když jsem kontrolovala účet a všimla si, že z něj zmizela částka, kterou bych rozhodně nepřehlédla. Když jsem se svého manžela zeptala, řekl mi úplně klidně, že peníze půjčil příbuznému, který se dostal do problémů. Prý nebyl čas dělat kolem toho rodinnou poradu a bylo potřeba pomoct rychle. Nejvíc mě zarazilo, že vůbec nechápal, proč jsem tak naštvaná. Tvrdil, že peníze se nám vrátí a že by přece bylo hrozné nechat někoho blízkého ve štychu, když máme možnost pomoct. Jenže ty úspory nebyly jeho. Byly to naše úspory. Roky jsme je dávali dohromady oba a já měla za samozřejmé, že o tak velké částce nemůže rozhodnout jeden člověk sám.
Foto: Zuzana Žáková/ChatGPT pro Svět ženy
Věděl, že bych nesouhlasila
Navíc tomu příbuznému moc nevěřím, protože už měl s penězi problémy několikrát. Když jsem se zeptala, jestli mají něco sepsané a kdy přesně se má půjčka vrátit, můj manžel se naštval, že z rodiny dělám cizí lidi. Od té chvíle se hádáme vlastně o dvě různé věci. On tvrdí, že problém je moje nedůvěra a nedostatek solidarity. Já zase pořád myslím na to, že věděl, že bych s tak velkou půjčkou nejspíš nesouhlasila, a právě proto mi nic neřekl. Kdybychom se o tom bavili předem, mohli jsme se pohádat, ale pořád bych měla pocit, že moje slovo něco znamená. Teď mě netrápí jen to, jestli peníze někdy uvidíme. Mnohem víc mě děsí, že podobné rozhodnutí mohl udělat bez mého vědomí. Může jeden z manželů sám rozhodnout o velké části společných úspor jen proto, že je přesvědčený, že dělá správnou věc?
Ke komentáři k situaci paní Moniky nás inspiruje advokátka Lisa Zeiderman
Paní Moniko,
nejde jen o to, zda váš manžel věří, že příbuznému pomohl správně. Podstatné je, že o velké části společných úspor rozhodl sám a vás postavil až před hotovou věc. I dobrý úmysl může narušit důvěru, pokud jeden z partnerů obejde druhého právě u rozhodnutí, které se týká majetku obou.
Teď má smysl oddělit dvě otázky: zda byla pomoc příbuznému rozumná a jak budete podobná rozhodnutí dělat do budoucna. Můžete chtít znát konkrétní podmínky půjčky, termín vrácení i to, zda je něco písemně, aniž by to znamenalo nedostatek solidarity. Zároveň je fér nastavit si jasnou hranici, od jaké částky už žádný z vás nebude o společných penězích rozhodovat bez souhlasu druhého.
Největší problém je, že manžel zřejmě věděl, že byste mohla nesouhlasit, a přesto se rozhodl vás obejít. Právě to může bolet víc než samotné peníze, protože tím oslabuje pocit, že ve společných věcech máte stejný hlas. Důvěra se teď nejspíš nebude obnovovat ujišťováním, že peníze se vrátí, ale spíš tím, že váš manžel uzná, proč vás jeho postup zasáhl, a že se na podobném pravidle do budoucna opravdu domluvíte.