„Manžel tajně půjčuje peníze své dospělé dceři a já už nevím, kde jsou hranice,“ přiznává Pavla

Pavla (47) je s manželem Karlem deset let. Oba si prošli rozvodem a do manželství vstupovali s tím, že budou budovat nový společný život. V posledních měsících však Pavla zjistila něco, co mezi nimi vyvolalo napětí a otázky, na které zatím nedokázali najít společnou odpověď.

Manžel tajně půjčuje peníze své dospělé dceři

Všechno začalo poměrně nenápadně. Jednou jsem doma hledala podklady k našemu spořicímu účtu a všimla si několika převodů, které jsem neznala. Nejdřív jsem tomu nevěnovala pozornost, ale částky nebyly úplně malé. Když jsem se Karla zeptala, vysvětlil mi, že pomáhá své dceři z prvního manželství. Prý se dostala do složitější finanční situace a potřebovala podporu. Sama mám děti, takže chápu, že rodič chce pomoci.

Co mě ale zasáhlo, bylo to, že mi o ničem neřekl. Nešlo o jednorázovou pomoc. Ukázalo se, že jí poslal peníze už několikrát během posledního roku. Zatímco jsme spolu řešili, jestli si můžeme dovolit rekonstrukci koupelny nebo plánovanou dovolenou, on mezitím posílal část našich úspor jinam. Najednou jsem měla pocit, že nežijeme jako rovnocenní partneři, ale každý podle vlastních pravidel.

Prý si nemůže vybírat mezi manželkou a dcerou

Když jsme se o tom bavili podrobněji, situace se ještě vyhrotila. Řekla jsem Karlovi, že mi nevadí pomoc dítěti, ale že bychom podobné věci měli řešit společně. On se na mě podíval a odpověděl, že je to jeho dcera a že ji nenechá ve štychu jen proto, že se to někomu nelíbí. Ta slova mě zabolela. Nikdy jsem po něm nechtěla, aby si vybíral mezi mnou a jeho dcerou. Jen jsem očekávala otevřenost.

Od té doby si stále častěji kladu otázku, jestli problém nejsou samotné peníze, nebo spíš to, že o důležitých věcech nerozhodujeme společně. Karel tvrdí, že přeháním a že rodina si má pomáhat. Já ale začínám mít pocit, že naše společné plány a jistoty ustupují do pozadí a že o tom nemám právo ani diskutovat. Je normální očekávat, že si manželé budou podobnou finanční pomoc dospělým dětem navzájem říkat, nebo bych měla přijmout, že v některých věcech má jeden rodič právo rozhodovat sám?

Mohlo by se vám líbit

“Moje dcera se za mě stydí a mě to velmi zraňuje,” pláče Boženka

Ke komentáři na situaci paní Pavly nás inspiruje psyycholožka Karen Stollznow

Děkuji, paní Pavlo,

že jste se podělila o svůj příběh. Z toho, co popisujete, je patrné, že vás nezasáhla ani tak samotná finanční pomoc manželově dceři, ale především skutečnost, že o ní rozhodoval bez vašeho vědomí. Když partneři plánují společnou budoucnost, hospodaří s úsporami a dělají důležitá rozhodnutí společně, je přirozené očekávat otevřenost a vzájemnou důvěru. Právě pocit, že jste byla z procesu vynechána, ve vás vyvolává nejistotu a zklamání.

Váš manželse pravděpodobně ocitl mezi dvěma důležitými rolemi – rolí otce a manžela. Je pochopitelné, že chtěl své dceři pomoci, zvlášť pokud se ocitla v obtížné situaci. To však neznamená, že by měl přehlížet potřebu partnerské komunikace. Zkuste proto vést rozhovor méně o penězích samotných a více o důvěře, respektu a společném rozhodování. Mluvte o tom, jak jste se cítila, když jste se o převodech dozvěděla zpětně, místo abyste hodnotila, zda pomoc dceři byla správná či nikoli.

Mohlo by se vám líbit

„Dcera odmítla stabilní a dobře placenou práci, tvrdí, že svoboda je pro ni důležitější než jistota,“ nechápe Alena

Je zcela normální očekávat, že si manželé budou o významnější finanční pomoci dospělým dětem navzájem říkat a hledat společnou shodu. Nejde o omezování rodičovské lásky, ale o respekt k partnerství. Věřím, že pokud se vám podaří zaměřit diskusi na obnovu vzájemné důvěry, můžete najít řešení, které bude přijatelné pro vás oba. Držím vám palce, abyste dokázala své pocity klidně vyjádřit a zároveň si zachovala jistotu, že vaše potřeba otevřenosti je naprosto oprávněná.

Jak má paní Pavla reagovat? Možná ji nebolí samotný fakt, že její manžel půjčil dceři peníze, ale že jí to neřekl. Jak to půjde dál? Přečtěte si příběh Anny, která ztratila manžela a její dcera ji nepomáhá.

Zdroj: psychologytoday.com, příběh poslala Pavla N.