„Na Den otců dostanu víno, ale děti si na mě neudělají hodinu čas,” je smutný Daniel

Pan Daniel (76) miluje své dospělé děti a je rád, že se jim daří. Ovšem také by byl rád, kdyby alespoň na Den otců s ním zůstaly, povídaly si a neodbyly to jen dárky. Den matek je v jejich rodině velká událost a on se cítí méněcenný.

Děti si na mě neudělají hodinu čas

Nikdy jsem nebyl člověk, který by vyžadoval speciální a zvláštní pozornost. Nepotřebuji velké oslavy, drahé dárky ani okázalá gesta. Čím jsem ale starší, tím víc si uvědomuji, že existuje jedna věc, kterou si za peníze nekoupíte. Čas s lidmi, které milujete.

S vašimi dětmi, které se odstěhovaly z domu a mají vlastní životy. A právě toho se mi poslední roky nedostává. U nás se Den otců vlastně moc neslaví. Zato Den matek je velká událost. Květiny, návštěvy, společné obědy, telefonáty. A já to maminkám přeji. Jen mě občas mrzí, že na tatínky se tak trochu zapomíná.

Když přijde můj svátek, většinou mi děti pošlou dárkový koš, láhev vína nebo nějakou pozornost. Je to milé, ale pokaždé si říkám, že bych mnohem raději dostal něco úplně jiného. Stačilo by mi, kdyby přišly na návštěvu. Nemusely by nic nosit. Nemusely by utrácet velké peníze. Uvařil bych obyčejnou rozpustnou kávu, sedli bychom si ke stolu a povídali si. O práci, o dětech, o tom, co je nového. Přesně tak, jak jsme to dělávali dřív. Jenže na takové setkání jako by už nikdo neměl čas.

Děti na mě nemají čas

Moje děti nejsou špatní lidé. Vím, že mě mají rády. Když něco potřebuji, pomohou. Zavolají mi, pošlou zprávu, popřejí k narozeninám. Jenže mezi tím vším jako by se vytratila obyčejná blízkost. Dříve jsme byli součástí každodenního života jeden druhého. Dnes mám někdy pocit, že jsem jen další položka v jejich diáři. Možná je to normální. Mají své rodiny, práci, starosti, hypotéky a děti.

Vím, že život není jednoduchý. Také jsem kdysi běhal od rána do večera a snažil se všechno zvládnout. Jenže tehdy jsem si na své děti čas našel vždycky. Pamatuji si, jak jsem je učil jezdit na kole. Jak jsem běhal po doktorech, když byly nemocné. Jak jsem seděl u domácích úkolů, opravoval rozbité hračky nebo vozil děti na kroužky. Když mě potřebovaly, byl jsem tam. Nepřemýšlel jsem nad tím, jestli mám čas. Prostě jsem si ho udělal.

Nechci se litovat. Nechci si stěžovat. Jen bych si přál, aby pochopily, že největším darem pro rodiče nejsou věci. Je to čas. Obyčejný čas strávený společně. A tak si každý rok na Den otců přeji pořád to samé. Aby jednou nezazvonil kurýr, ale moje děti. Aby si sedly ke mně do kuchyně, daly si se mnou rozpustnou kávu a na chvíli byly zase tou rodinou, kterou si pamatuji.

Mohlo by se vám líbit

„Mami, děkuji ti za vše, cos udělala. Vím, že táta nikdy neměl zájem o tebe ani o mne,” píše své mamince Magdaléna

K odpovědi na situaci pana Daniela nás inspiruje terapeut a sociální odborník David Innse

Děkuji, pane Danieli,

že jste se otevřeně podělil o své pocity. Z vašeho vyprávění je cítit, že vám nechybí dárky ani pozornosti, ale především blízkost a obyčejné společné chvíle s vašimi dětmi. To je velmi lidská potřeba, která s věkem často nabývá na významu. Když člověk investoval roky času, energie a lásky do své rodiny, je přirozené, že touží po tom, aby vztahy nezůstaly jen u telefonátů a formálních gest.

Zdá se, že problém není v nedostatku lásky ze strany vašich dětí, ale spíše v rozdílném pohledu na to, jak lásku a péči vyjadřovat. Vaše děti vám pravděpodobně chtějí udělat radost dárkem nebo zprávou, zatímco pro vás má největší hodnotu osobní setkání a sdílený čas. Může proto pomoci, pokud jim své přání otevřeně a laskavě řeknete. Ne jako výčitku, ale jako upřímné sdělení, že největším darem pro vás není další balíček, ale společně vypitá káva a obyčejný rozhovor.

Mohlo by se vám líbit

“Dcera mi na Den matek nic nedává, prý si to jako matka nezasloužím,” pláče Olga

Vaše pocity nejsou známkou nevděčnosti ani přehnaných očekávání. Naopak ukazují, jak důležité jsou pro vás rodinné vazby a vzájemná blízkost. Nerezignujte na ně a nebojte se dát svým dětem vědět, co by vám udělalo radost. Věřím, že až pochopí, co pro vás společně strávený čas znamená, mohou najít způsob, jak být ve vašem životě přítomnější. Přeji vám, aby se vaše přání naplnilo a aby u vašeho stolu znovu zněl smích a rozhovory lidí, které máte nejraději.

Jak má pan Daniel dětem naznačit, že jediné, co chce, je jejich pozornost a čas? Nepotřebuje dárky, chce jen trošku jejich času. Je to skutečně tak mnoho? Přečtěte si také příběh paní Radky, která neví, jak své matce říct, aby neubližovala jejím dětem.

Zdroj: forbes.com, příběh poslal Daniel S.