„Táta odešel do důchodu a každý den nám stojí přede dveřmi. Bojím se mu říct, že už je toho na mě moc,“ svěřuje se Simona

Simona (39) měla se svým otcem vždy krásný vztah. Právě proto ji trápí, že dnes přemýšlí, jak mu citlivě říct něco, co by ho mohlo velmi zranit.

Táta je v důchodu a pořád k nám chodí

Táta odešel do důchodu loni na podzim. Celý život byl zvyklý pracovat od rána do večera a najednou měl spoustu volného času. Ze začátku jsem byla ráda, že se zastaví na kávu nebo vyzvedne děti ze školy. Jenže z občasných návštěv se během několika měsíců stala každodenní rutina.

Často zazvoní kolem desáté dopoledne, někdy po obědě, jindy večer. Většinou přinese něco dětem nebo se zeptá, jestli nepotřebujeme s něčím pomoct. Nikdy nepřijde s prázdnou a nikdy nemá špatné úmysly. Jenže já často pracuji z domova, mám naplánovaný den a najednou všechno odložím, protože je mi hloupé nechat vlastního tátu stát za dveřmi. A moje práce tak stojí a já ji dodělávám po večerech nebo nocích, abych stíhala. Jen je mi ho líto.

Nechci ho ranit, ale začínám mít pocit, že náš domov přestal být jen náš

Nejvíc mě překvapilo, že si táta vůbec neuvědomuje, že nám tím zasahuje do běžného života. Když přijde, automaticky si uvaří kávu, sedne si s mými dětmi nebo začne opravovat něco na zahradě. Je šťastný, že může být užitečný, a já vidím, jak si čas s vnoučaty užívá. O to hůř se mi přiznává, že bych někdy chtěla mít odpoledne jen pro naši rodinu. Připadám si hloupě, že bych chtěla vyhodit vlastního tátu ze svého domu.

Můj manžel mi říká, že bych měla tátovi otevřeně vysvětlit, že by nám stačilo, kdyby před návštěvou zavolal. Já se ale bojím, že si to vyloží jako odmítnutí. Vím, že po odchodu do důchodu hledá nový smysl dne a nechci, aby měl pocit, že už o něj nestojíme. Mám svého tátu moc ráda a jsem vděčná, že chce být součástí života svých vnoučat. Jen bych si přála, aby pochopil, že i dospělé děti potřebují svůj prostor. Nevím ale, jak mu to říct, aby ho to nebolelo.

Mohlo by se vám líbit

„O tátu jste se nepostarali, ale mě soudíte? Vezměte si ho na měsíc domů,” píše dětem paní Mirka. Její manžel trpí demencí

Ke komentáři na situaci paní Simony nás inspiruje psycholožka Peg Streep

Paní Simono,

děkujeme za váš příběh. Je z něj cítit, jak moc máte svého tatínka ráda a jak si vážíte jeho ochoty pomáhat. Zároveň se ale ocitáte v náročné situaci, kdy jeho každodenní návštěvy narušují váš pracovní i rodinný rytmus. Není to o tom, že byste jeho přítomnost odmítala, ale o potřebě zachovat si vlastní prostor a běžný režim, což je naprosto přirozené.

Zdá se, že váš tatínek po odchodu do důchodu hledá nové místo ve svém životě a rodina se pro něj stala důležitým zdrojem smyslu. Právě proto je dobré s ním mluvit otevřeně, ale citlivě. Místo výčitek zkuste zdůraznit, jak moc si jeho pomoci i času s vnoučaty vážíte, a zároveň mu vysvětlete, že by vám velmi pomohlo, kdyby před návštěvou zavolal nebo kdybyste si předem domluvili konkrétní dny. Takové hranice nejsou odmítnutím, ale způsobem, jak zachovat příjemný vztah pro všechny.

Mohlo by se vám líbit

„Svého otce jsem poznala až v dospělosti. Roky, kdy se o mě nestaral, mu nejsem schopna odpustit," trápí se Lucie

Věřím, paní Simono, že právě upřímnost spojená s respektem může zabránit tomu, aby se z drobného nedorozumění stal větší problém. Váš tatínek zřejmě touží být nablízku, ne vám přidělávat starosti, a až pochopí, jak se cítíte, může vaše přání přijmout lépe, než se nyní obáváte. Držím vám palce, aby se vám podařilo najít rovnováhu mezi blízkostí a zdravými hranicemi, díky které si společný čas budete užívat všichni.

Jak má paní Simona reagovat na tátu, který je u nich doma víc než často? Jak mu dát najevo, že potřebuje svůj prostor? Přečtěte si také příběh Blanky, která je smutná z toho, že si její maminka začíná plnit sny.

Zdroj: psychologytoday.com, příběh poslala Simona S.