Když začnou rodiče stárnout a potřebují víc a víc péči druhých, je to vždycky složité pro celou rodinu. Nejen pro jejich děti, které řeší, co dál, jak pomoci rodičům. Je to také složité pro rodiče, obzvláště ty, kteří zvládali vše sami a nebyli zvyklí žádat druhé o pomoc. Podobnou zkušeností teď prochází paní Helena. Její tatínek je na konci sil, ale jakoukoli pomoc odmítá.
Paní Helena (49) má tatínka, který dospěl do bodu, že nezvládá být sám. Má spoustu problémů a péče o něj musí být komplexnější pomoc s nákupy, úklidem, lékaři a obědy. Zapomíná a může se to zhoršovat. Jenže on jakoukoliv pomoc odmítá. Je tvrdohlavý a k jakékoliv pomoci se staví negativně.
Táta potřebuje péči, ale odmítá jakoukoliv pomoc
Můj táta už dlouho nezvládá být sám, má problémy s chůzí, občas zapomíná a péče o domácnost ho vyčerpává. Přesto jakoukoliv pomoc odmítá. Když mu nabídneme, že by mohl docházet k lékaři s doprovodem nebo že někdo přijde uklidit a připravit mu jídlo, rozzuří se, nadává a sprostě mě uráží. Cítím se bezmocná. Snažila jsem se mu vysvětlit, že jde jen o jeho bezpečí, že nechci převzít jeho život, jen mu ulehčit každodenní starosti, ale on mi neustále připomíná, že jsem vlezlá, že neuznávám jeho právo rozhodovat se sám.
Každý den přemýšlím, co udělám, až se situace zhorší a co když spadne? Co když se mu něco stane a nebude tu nikdo, kdo by mu pomohl? Bojím se zasahovat násilím do jeho života, ale zároveň se bojím, že mu jeho hrdost a tvrdohlavost ublíží. A třeba nejen jemu, ale i dalším.
Někdy si přeju, aby přijal pomoc alespoň na pár hodin denně, aby si odpočinul, ale on stále odmítá. A já cítím obrovský tlak, mezi tím, že ho miluji, ale zároveň nechci být obětí jeho zloby. Někdy mám pocit, že jsem v pasti. Nevím, jestli hledat profesionální pečovatelku, domov pro seniory, nebo riskovat konflikt a přimět ho k pomoci. Nejvíc mě bolí, že jeho zloba a hněv nejsou proti mně osobně, ale proti všem, kdo se mu snaží pomoct. Přitom vím, že bych se měla postarat o jeho bezpečí a pohodu, ale necítím žádnou podporu ani od něj, ani někdy od ostatní rodiny. Nejsem si jistá, jestli někdy najdu rovnováhu mezi respektem k jeho svobodě a zajištěním jeho bezpečí. Každý den je pro mě boj, mezi láskou, strachem a bezmocí.
Doporučujeme
reklama
Nejlepší komentář k situaci paní Heleny mají odborníci z Elder
Paní Heleno,
váš strach a bezmoc, kterou popisujete, jsou zcela pochopitelné. Nacházíte se v obtížné situaci, kdy se láska ke svému otci střetává s odpovědností za jeho bezpečí. Je běžné, že starší lidé, zejména ti, kteří jsou zvyklí na samostatnost a hrdě si udržují rutinu, odmítají pomoc, i když ji potřebují. Vaše obavy, co když spadne, nebo mu něco hrozí, nejsou přehnané. Zároveň se však musíte chránit před emocionálním vyčerpáním, které může vyplývat z neustálého střetu s jeho zlostí a odmítáním. Vaše vlastní pocity jsou důležité a mají právo na uznání.
Doporučuji přistupovat k situaci trpělivě, s respektem a strukturou. Začněte menšími kroky, nabídněte podporu pouze tam, kde je nejvíce ohrožen, například doprovod k lékaři nebo pomoc s náročnějšími domácími úkoly. Umožněte mu pocit kontroly a nechte ho vybírat, kdo mu pomůže, kdy a jak často. Také může pomoci, pokud budete klást otevřené otázky o jeho potřebách a preferencích místo přímého zasahování. To může zmírnit jeho pocit ztráty autonomie a postupně snížit odpor k přijímání pomoci.
Je také vhodné zapojit další členy rodiny nebo odborníky, geriatrického specialistu, sociálního pracovníka či zkušeného pečovatele, kteří mohou situaci objektivně posoudit a nabídnout řešení. Vy sami nemusíte nést veškerou zodpovědnost. Plánování alternativních možností péče, jako jsou asistované služby doma, krátkodobé návštěvy pečovatele nebo komunitní programy pro seniory, vám umožní připravit bezpečné prostředí a zároveň zachovat otcovu důstojnost. Vytrvalost, trpělivost a jasně nastavené hranice ochrání nejen jeho, ale i vás a vaši emocionální pohodu.
