Přejít k hlavnímu obsahu

"Přitahuji jen narcisy a agresivní typy” stěžuje si Anna (42 let). Terapeutka radí, jak problém zvládnout

Milostné vztahy jsou složité. Vybrat si správného partnera na celý život se zdá takřka nereálné. Víte, co nechcete a máte pocit, že jste se poučili z chyb. Jenže ouha, ten další je jako přes kopírák. Jak je možné, že si v životě hledáte neustále ty samé typy mužů? A můžete je vůbec přitahovat? Své o tom ví Anna.

Narcis nebo agresivní typ

Je možné, že přitahuju jen narcisty a agresivní typy? Přijde mi, že se na mě takoví jen a jen lepí. Netuším, co dělat. Je mi čtyřicet dva a nemám pocit, že bych potkala normálního chlapa. Fakt ne. Můj první vážnější vztah se narušil ve chvíli, kdy mi dal facku. Od té doby to byl úplně jiný chlap. Po dvou letech jsem našla odvahu odejít, chvíli to trvalo, musel přijít k tomu taky soudní zákaz, ale nakonec dal pokoj. Řekla jsem si, že už takového psychopata a narcistu, který má agresivní sklony, nechci. Za žádnou cenu. Hledala jsem dál, ale neměla štěstí. Pak se objevil princ z pohádky. Jenže jsem nevěděla, že si na prince jenom hraje..

Princ, který rozdává rány

Byl úžasný, úplný opak toho mého prvního partnera. Všechno šlo dobře. Až moc. Sestěhovali jsme se, vzali se a bylo to všechno krásné. Dvě děti docela rychle po sobě. Dařilo se nám a já jsem měla pocit, že jsem vyhrála v loterii. První problém nastal, když nás z růžového obláčku shodila Honzova výpověď v práci. Jako výše postavený manažer měl dobré jméno, ale firma krachovala a on musel jít. Dost ho to zdrtilo. Přišel ten večer opilý a na mě hulákal, že co po něm jako chci. Omluvila jsem to s tím, měl těžký den. A od té doby začalo jeho těžkých dní přibývat. Rozhodl se, že si dá měsíc volno a pak začne intenzivně hledat novou práci. Ten měsíc prakticky proseděl na pohovce nebo v hospodě s kamarády. Říkala jsem si, že je to jen krize. Vždyť přišel o práci, byla to velká rána do jeho ega. Jenže pak přišla první rána. Ta skutečná, fyzická, která mířila přímo na mě. Důvod? Jen to, že jsem ho požádala, aby vyzvedl syna ze školky. Velký problém.

Změnil se o tisíc procent

A začalo mi peklo. Nedařilo se mu najít si novou práci a byl z toho frustrovaný a vzteklý. A vybíjel si to na mě. Pil hodně. A hned pak byl agresivní a vzteklý. Nešel pro ránu daleko. Další den se omlouval. Po čase už omluvy přestaly. A zbyly jen facky, rány a kopance. Nevím, co mě drželo s ním být. Každopádně do tří let od první facky následoval rozvod, svěření dětí do mojí péče. Řekla jsem si, že už nikdy. Žádný chlap. Našel si mě sám, dvořil se mi, byl milý, hodný. Zase jsem naletěla. Tentokrát jsem to však utnula ihned, když na mě zařval na ulici, že jsem blbá kráva, když jsem něco neudělala tak, jak chtěl. Je mi přes čtyřicet a mám pocit, že přitahuju jen tyhle agresivní typy a narcisty. Proč to tak je? Copak nemám štěstí na normální život a lásku? Chci tak moc, když chci slušného chlapa, který bude milý a nebude mě mlátit a nadávat mi?

Příběh čtenářky: “Mám, ze života peklo. Zničila mi ho tchyně,” svěřila se Aneta. Psycholožka radí, co s tím

Aneta měla s tchyní žít pod jednou střechou původně rok, aby s manželem našetřili peníze na vlastní bydlení. Už je to sedm let, tchyně jí dělá ze života peklo, dělá si z ní služku a uklízečku. Snaha přimět manžela odstěhovat se vychází vniveč, tomu se od maminky pryč nechce. Aneta už je zoufalá a uvažuje o rozvodu. Jakou radu pro ní má speciální pedagožka a terapeutka Mgr. Charlotte Benátská?
svetzeny.cz

Rada terapeutky Lucie Mucalové

Když se láska stává pomyslným peklem, rozjíždí se v nás spousta emocí, otazníků, pochybností a nepochopení. Neviňte se za to, že se to děje a možná opakovaně. Nebo se viňte, ale hledejte cestu ke změně. Přístup a pohled na sebe je pokladem. Možná se zvenku zdá, že si partnery vybíráme náhodně. Není tomu tak. Je to koktejl namíchaný z mnoha ingrediencí, ať vědomých, tak i nevědomých, vlastně taková alchymie a my se učíme za pochodu. Ne nadarmo se říká, že nejlépe sami sebe poznáme v interakci s druhým, jelikož ten druhý s naším vnitřním světem něco dělá a nám je to příjemné, nepříjemné, někdy zraňující, někdy až děsivé.

A tady začíná možná cesta sebe-poznání. Vnímat, kde jsou moje hranice, zda si dovolím je komunikovat, kde je moje citlivé místo atd. A proč se točím v kruhu, když jsem sama sobě slíbila, že už nikdy více tento partner a ono je to tu po čase zas. Může to v nás roztáčet pocit viny, že opakovaně propadáme. Je ovšem důležité začít odkrývat to, co se za tím opakováním skrývá v hloubce za příběh, za zranění, která potřebuji zhojit a pochopit. Jen díky tomu se posunete dále, do vztahového příběhu, který se vám bude chtít žít. 

Pojďte pracovat s tím strachem v duši, vydejte se na cestu, byť už jen představa se vám nemusí líbit. Vyhledejte pomoc terapeuta, dovolte sami sobě říci si o pomoc a za pomocí podpory hledat pochopení toho, co se mi opakuje a jak začít proměňovat to, co je pro vás důležitě. Proč? Protože na vás záleží. Se zraněními, strachem a pochybnostmi může být těžké otevřít se nové lásce.

Lucie Mucalová

Terapeutka, životní a vztahová koučka, párová konzultantka

www.wellnesspromysl.cz

Zdroj článku