“Tati, nechci tě už vídat. Ne proto, co jsi udělal jednou, ale pro to, co jsi nikdy neudělal,” píše Meda. Její otec udělal velkou chybu

Paní Meda měla pocit, že svého otce neměla vedle sebe. Sice tam někde byl, ale nikdy si jí moc nevšímal. Netrávil s ní čas, přišel z práce, otevřel pivo, zapnul televizi. A tím pro něj skončil svět. Ponořil se do svého světa, bez dětí, rodiny a odpovědnosti. A to se mu teď vrací v dospělosti jeho dcery, paní Medy (44 let). 

Tati, nechci tě už vídat

Ahoj tati,

dlouho jsem zvažovala, jestli ti tenhle dopis vůbec mám psát. Jestli má smysl otvírat něco, co už dávno mělo být uzavřené. Ale víš, pravda se sama neztratí. Zůstává v člověku jako ostrý kámen v botě, tlačí, bolí, brání jít dál. Tati, nechci tě vídat. Ne proto, že jsi byl krutý nebo jsi mě bil. Ne, tys neřval, nevztahoval na nás ruce, ani jsi nás neopustil. Ale právě v tom je ten problém. Tys tam nikdy vlastně nebyl. Fyzicky možná ano, ale duchem? Nikdy. Celé mé dětství sis mě nevšímal. Byl jsi ten, kdo přišel z práce, sedl si ke zprávám, dal si pivo, a tím to skončilo. Nikdy jsi mi nečetl pohádku, nikdy ses nezeptal, jak mi bylo ve škole. Když jsem plakala, protože mě šikanovali, nic jsi neudělal. Musela máma. Do školy chodila máma, průšvihy žehlila máma. Když jsem měla soutěže nebo jsem dostávala cenu ve škole, byla tam máma. Ty nikdy. 

Neříkám, že jsi špatný člověk. To asi ne. Věřím, že jsi dělal, co jsi uměl. Možná tě to nikdo nenaučil. Možná jsi měl v rodině to samé - táta se nestaral. Netuším. Moc jsi se mnou nemluvil. Ale mně tím vznikla díra, která mě dodnes bolí. Naučila jsem se být silná. Ale taky jsem se naučila, že nemůžu počítat s tebou jako rodičem. Naše vztahy se nezměnily ani poté, co jsem odešla z domu. Neozval ses, nezavolal, nenapsal. Prostě jsem pro tebe dál neexistovala.

Teď, po letech, je už pozdě

Když ses ozval po letech a napsal, že bys mě rád zase viděl, že bys chtěl „začít znovu“, nevěděla jsem, co říct. Ale teď to vím. Já už nechci začínat znovu. Chci pokračovat bez očekávání, bez dalšího zklamání. Možná jsem nevděčná. Možná krutá. Ale poprvé v životě si volím samu sebe.

Nepíšu to proto, abych tě ranila. Ale abych ti konečně řekla pravdu. A sobě tím dovolila jít dál. Měj se dobře. Odpusť mi, ale nechci tě vídat. 

Meda

O odpověď na situaci paní Medy jsem požádali Mgr. Lenku Matějíčkovou, psycholožku a terapeutku

Vztahy mezi otcem a dcerou mohou mít hluboký dopad na život dívky. V určitém období je dívka velmi často "tatínkovou holčičkou" a právě otec je tím, kdo jí formuje vztah k mužům na celý život. Podporující a milující otec poskytuje vzor pro zdravé vztahy a posiluje sebevědomí. Nezdravá dynamika mezi otcem a dcerou však může vést k trvalým emocionálním škodám. Otcové, kteří jsou odtažití, nezapojení nebo nepřítomní, nedokážou poskytovat lásku, vedení a emocionální intimitu, kterou dcery potřebují. A to se projeví jednou velmi bolestně.

Otcova nepřítomnost, a to zejména ta duchovní, vede k pocitům bezcennosti. Důsledky špatného vztahu mezi otcem a dcerou mohou přetrvávat roky nebo dokonce celý život. Šablony vztahů vytvořené v dětství se přenášejí do dospělosti. Špatné zkušenosti s otcem mohou bránit důvěře a komunikaci s romantickými partnery. Dcery mohou usilovat o uznání a náklonnost promiskuitou, dosažením úspěchů nebo perfekcionismem, aby kompenzovaly nedostatek pozitivní pozornosti otce. Anebo zůstanou navždy samy, protože mužům nevěří a netouží založit rodinu. V případě paní Medy doufám, že se situace ještě může zlepšit. Kroky jsou teď na straně jejího otce, jestli se nechá dopisem odbýt, nebo se pokusí vše vysvětlit. Přeju hodně sil.

Dělá paní Meda správné rozhodnutí, když otce nechce vídat? V jejím životě prakticky nefiguroval, takže necítí potřebu s ním být. Co byste dělali na jejím místě vy? Přečtěte si také příběh paní Lídy, která dostala před časem výpověď a své uplatnění na trhu práce hledá těžko.