44 Kč
Paní Meda trpěla celý život svým vztahem s otcem. Tedy spíš svým ne-vztahem. Její otec ji neopustil, neodešel od její mámy, nebil ji, neponižoval, neubližoval. Byl doma a přitom nebyl.
O svou dceru nejevil žádný zájem. Po práci se nezajímal prakticky o nic než o televizi, své křeslo a pivo, které si dal. Nebýval opilý, to ne. Jen prostě nejevil zájem o svou dceru. Jako by tam vůbec nebyla.
Když měla nějaký problém, řešila ho její máma. Když měla soutěže s kroužkem, přednášela ve škole, soutěžila na tuzemské úrovni a vyhrávala, vždy tam byla její máma. Otec ji nevnímal, možná ani nevěděl, co jeho dcera dělá.
Bolelo to, ale smířila se s tím. Vztah s otcem byl na bodu mrazu a nezměnilo se to ani tehdy, když dospěla a odstěhovala se. S otcem nemluvila klidně několik let. Nevyhledával kontakt a ona také ne.
Jenže se nedávno ozval. Chce dceru vidět, mluvit s ní a vytvořit vztah. Prosí o novou šanci. Jenže jak vytvořit vztah otce a dcery, který tam nikdy nebyl? Jsou vedle sebe jak dva cizí lidé. I se svou sousedkou si je Meda bližší než s ním.
