„Manžel si začal psát s umělou inteligencí, mám pocit, že se svěřuje jí víc než mně,“ stěžuje si Zdeňka

Zdeňka (54) je s manželem Karlem přes třicet let. Nikdy by ji nenapadlo, že jednou bude mít pocit, že o manželovy myšlenky a starosti se s ní dělí někdo jiný. A přitom to není jiná žena.

Manžel si začal psát s umělou inteligencí

Asi před rokem jsem si všimla, že můj manžel Karel tráví večery častěji u notebooku. Myslela jsem si, že čte zprávy nebo hledá informace k našemu plánovanému cestování, které jsme si chtěli užít. Jednou jsem se ho zeptala, co ho tak zaujalo, a on mi úplně samozřejmě odpověděl, že si povídá s umělou inteligencí.

Smála jsem se, protože mi to připadalo zvláštní. Jenže brzy jsem pochopila, že to není jen občasná zábava a zkoušení něčeho nového. Začal s ní řešit věci, které dřív probíral se mnou. Ptal se jí na nápady, jak zvládnout stres, jak si naplánovat důchod nebo proč se někdy cítí bez energie, jaká jídla jíst, aby mu nebylo těžko a podobně. Když jsem se ho zeptala, proč nepřijde za mnou, řekl, že si tam lépe utřídí myšlenky a nikdo ho hned nepřerušuje ani nehodnotí. V tu chvíli mě to zabolelo víc, než jsem čekala.

Žárlím na umělou inteligenci

Nejde o to, že by se ke mně můj manžel choval špatně. Pořád spolu večeříme, chodíme na nákupy nebo navštěvujeme děti. Jen mám pocit, že to nejdůležitější už si nechává pro někoho jiného. Když přijde domů s nějakou starostí, často už ji má vlastně vyřešenou. Ne proto, že bychom si o ní promluvili, ale protože ji předtím rozebral u počítače.

Nejvíc mě překvapilo, když mi jednou řekl, že mu ty rozhovory pomáhají víc otevřít se vlastním pocitům. Uvědomila jsem si, že jsem se ho místo další otázky jen zeptala, jestli si dá kávu. Možná jsme oba časem přestali opravdu poslouchat jeden druhého. Nechci bojovat s technologií ani manželovi zakazovat něco, co mu zjevně pomáhá. Jen bych si přála, aby stejně jako hledá odpovědi na obrazovce, měl chuť hledat je občas i se mnou. Po třiceti letech našeho manželství bych byla nerada, kdyby naše nejdelší rozhovory skončily jen proto, že je vede s někým, kdo vlastně vůbec neexistuje.

Mohlo by se vám líbit

„Manžel chce prodat náš dům a koupit obytný vůz, já si ale takovou budoucnost nepřeji,“ svěřuje se Dagmar

Ke komentáři na situaci paní Zdeňky nás inspiruje odbornice Alice Robb

Děkuji, paní Zdeňko,

že jste se svěřila s tak citlivou zkušeností. Je pochopitelné, že vás manželovo využívání umělé inteligence zranilo, protože nejde o technologii samotnou, ale o pocit, že o své myšlenky a emoce se už nejprve nedělí s vámi. Z vašich slov ale zároveň vyplývá, že váš vztah není chladný – spíše se mezi vás nenápadně vkradl nový způsob, jak manžel zpracovává své pocity, a vy se obáváte, že tím mizí část vaší vzájemné blízkosti.

Zkuste s manželem mluvit ne o tom, zda je správné používat umělou inteligenci, ale o tom, co vám v partnerství chybí. Je možné, že mu rozhovory s ní pomáhají utřídit si myšlenky, a teprve potom je dokáže lépe sdílet. To však nemusí znamenat, že už vás nepotřebuje. Řekněte mu otevřeně, že si přejete být součástí jeho vnitřního světa, a zkuste si vytvořit pravidelný prostor, kdy si budete bez spěchu povídat jen o tom, co oba prožíváte. Právě opravdové naslouchání může být tím, co váš vztah znovu posílí.

Mohlo by se vám líbit

„Syn mi řekl, že se o nás ve stáří starat nebude, prý si máme všechno zařídit sami,“ svěřuje se Marta

Vaše pocity nejsou projevem žárlivosti na technologii, ale přirozené touhy po blízkosti s člověkem, se kterým jste prožila třicet let života. To, že jste si tuto potřebu dokázala pojmenovat, je velmi důležitý krok. Věřím, že pokud si s manželem dokážete otevřeně říct, co od sebe navzájem potřebujete, může být umělá inteligence užitečným pomocníkem, aniž by nahrazovala to nejcennější, váš společný vztah.

Jak má paní Zdeňka přijmout novou situaci, která se v jejím manželství stala? Je to jen dočasný problém, nebo se má bát, že manžel propadne umělé inteligenci? Přečtěte si také příběh Milady, která po mámině smrti zjistila, jak to v rodině opravdu bylo.

Zdroj: theguardian.com, příběh poslala Zdeňka F.