„Manžel si po padesátce našel nový koníček a já mám pocit, že z našeho manželství odešel, aniž by se odstěhoval,“ svěřuje se Iveta

Iveta (51) žije s manželem téměř třicet let. Myslela si, že je čeká klidnější období, kdy si budou společně užívat života. Místo toho má pocit, že se jí manžel vzdaluje víc než kdy dřív.

Manžel si po padesátce našel nový koníček

Když si manžel před dvěma lety koupil motorku, měla jsem z něj radost. Dlouho o ní mluvil a říkala jsem si, že si konečně plní sen, na který dřív nebyl čas. Ze začátku můj manžel vyrazil na projížďku jednou za čtrnáct dní a večer mi nadšeně vyprávěl, kde byl. Jenže postupně se z občasného koníčku stal střed jeho života.

Každý víkend měl naplánovaný s partou motorkářů, večery trávil na internetu nebo v garáži a společné výlety, na které jsme byli zvyklí, najednou přestaly existovat. Nejde o motorku. Vadí mi, že už skoro nic neprožíváme spolu. Když navrhnu, že bychom jeli na víkend nebo zašli na večeři, často odpoví, že už něco slíbil kamarádům. Přistihla jsem se, že plánuji svůj program sama, protože automaticky počítám s tím, že on stejně nebude mít čas.

Nejvíc mě děsí, že jemu to připadá úplně normální

Když jsem mu řekla, že mi chybí náš společný život, nechápal, proč jsem smutná. Tvrdil, že přece nikam neodchází, že mě má pořád rád a že každý člověk potřebuje mít něco svého. Možná má pravdu. Jenže já nemám pocit, že jsme dva lidé se svými koníčky. Připadám si spíš jako spolubydlící, kteří se večer potkají u televize.

Nechci mu jeho radost brát. Vím, že celý život pracoval a rodinu vždy postavil na první místo. Jen jsem si představovala, že když budeme mít konečně více času jeden na druhého, začneme si ho užívat společně. Místo toho mám pocit, že si každý budujeme svůj vlastní svět.

Občas přemýšlím, jestli jsem příliš náročná, nebo jestli se opravdu může stát, že dva lidé zůstanou pod jednou střechou, ale jejich manželství se začne tiše vytrácet. Nevím, jestli mám čekat, že ho to jednou přejde, nebo jestli je čas říct nahlas, že mi náš společný život chybí.

Mohlo by se vám líbit

„Manžel se o sebe po letech začal nečekaně starat, bojím se, že v tom není jen zdravý životní styl,“ přiznává Hana

Ke komentáři na situaci paní Ivety nás inspiruje kouč Mac Stanley Cazeau

Děkuji, paní Iveto,

že jste se tak otevřeně podělila o svůj příběh. Z vašich slov je cítit, že vás netrápí samotná motorka ani manželův koníček, ale ztráta společně stráveného času a blízkosti, která pro vás byla vždy důležitou součástí manželství. Je přirozené, že vás bolí, když máte pocit, že se z partnerů postupně stávají spíše lidé žijící vedle sebe než spolu.

Váš manžel pravděpodobně nevnímá situaci stejně, protože svůj nový koníček chápe jako zaslouženou radost, nikoli jako ohrožení vztahu. Právě proto je důležité mluvit s ním ne o motorce, ale o svých pocitech. Zkuste mu klidně vysvětlit, že vám nechybí kontrola nad jeho volným časem, ale společné zážitky, rozhovory a chvíle, které posilují váš vztah. Hledejte kompromis, ve kterém bude mít prostor pro svůj koníček, ale zároveň si společně vytvoříte pravidelný čas, který bude patřit jen vám dvěma.

Mohlo by se vám líbit

„Moji dceru manžel bije, nevím jak ji donutit od něj odejít,” je zoufalá Stanka. Radí psycholog Pavel Pařízek

To, co prožíváte, rozhodně neznamená, že jste příliš náročná nebo sobecká. Touha po blízkosti a sdíleném životě je ve spokojeném partnerství zcela přirozená. Udělala jste důležitý krok tím, že jste své pocity pojmenovala, a věřím, že otevřený a laskavý rozhovor může být začátkem cesty k tomu, aby se váš společný život znovu naplnil tím, co vám dnes tolik chybí.

Jak má paní Iveta svou situaci řešit? Její manžel si pořídit novou hračku a její manželství tím velmi utrpělo. Lze to změnit? Přečtěte si také příběh Radky, které se nelíbí rozhodnutí její dcery.

Zdroj: gottman.com, příběh poslala Iveta F.